Unexpected stranger

*6*

*3rd person*

Týdny ubíhaly a Harry s Louisem se stále více poznávali. Stali se z nich velmi dobří přátelé a trávili společně všechny volné chvíle. Neskutečně se sblížili a neuniklo to ani médiím. Neušlo to také Louisově přítelkyni, která značně zuřila. Snažila se všemi prostředky dostat mezi ty dva. Vždycky však byla Louisem odkopnuta někam na oběžnou dráhu. To samozřejmě Eleanor neodradilo a stále to zkoušela. Marně. Novináři jim byli v patách na každém kroku, proto se rozhodli scházet se tajně. Našli si odlehlou kavárnu na kraji Londýna a každý den se tam setkali.

Louis konečně našel další osobu, která s ním není jen pro peníze a slávu. Byl neskonale šťastný, že mu Harry dal šanci na to, aby se poznali. Vůbec nelitoval, že se odhodlal jít do toho obchodu a vysvětlil své předešlé chování, i když tím porušil smlouvu o utajení, kterou kdysi podepsal. Věřil, že by to Harry nikde neroznesl a nezničil mu tak kariéru. Měl ho skutečně rád, avšak tušil, že city, které k němu chová, nejsou stejné, jako ty které měl s Liamem. Bylo v nich něco víc, ale Louis si to nechtěl připustit.

Na druhé straně byl Harry, který si vážil toho, že má konečně nějakého člověka, kterému na něm záleží. Nepočítal však to blonďaté nemehlo ze školy, se kterým zažíval nejednu radostnou chvíli. Niall mu přirostl velice k srdci. Byl jako bratr, kterého nikdy neměl. Mohl se na něj vždycky spolehnout a říct mu úplně všechno. I sám Harry si uvědomoval, že k Louisovi chová zvláštní druh citů. Nebyl však tak tvrdohlavý, jako on a dokázal si přiznat, že se mu líbí.

Jenže mu v cestě, aby to přiznal nahlas, bránil strach. Strach z odmítnutí a z toho, že by se mu Louis vysmál. To bylo také důvodem, proč to držel pod pokličkou. Čím větší množství času spolu strávili, tím více je to k sobě táhlo. Užívali si společné večeře, procházky po parku i dny proseděné u televize na gauči.

Louis byl značnou dobu zklamaný z toho, že se Harry nezúčastní jediného koncertu, které plánuje. Blížící se tour vehnala smutek do duše nejen jemu, ale i Harrymu. Velmi dobře si uvědomovali, že loučení bude těžké a bude se jim hrozně stýskat. Rozhodli se na to momentálně nemyslet a vážit si chvil, které spolu ještě mohou zažít. Koneckonců měl Louis jedno malé překvapení a doufal, že s ním bude Harry souhlasit. To má zatím času dost.

Byl páteční večer a kluci spokojeně sledovali napínavé scény filmu. Bylo to naprosto obyčejné setkání, ale tentokrát bylo něco maličko jinak. Neseděli od sebe s mírnou vzdáleností, jak tomu bylo doposud, nýbrž v objetí a mladší z nich si schovával hlavu v ohybu krku staršího. Dívali se totiž na horor a kudrnatý brunet se jich děsil. Choulil se v Louiho náručí a snažil se schovat před hrozivými zvuky, které vycházely z televize. Modroočko ho konejšivě hladil po zádech a dával mu tím jistotu, že není sám.

*Harry*

Dnešní den nemohlo vůbec nic pokazit. Tedy to jsem si aspoň myslel do doby, než Louis pustil ten film. Nesnáším horory a vyhýbám se jim velkým obloukem. Řekl jsem si, že bych jeden mohl zvládnout, jenže jsem se spletl. Ale úplně si nestěžuji, jsem v objetí, o kterém jsem tak dlouho snil a můžu vdechovat okouzlující vůni, kterou jsem si zamiloval ihned, co jsem ji ucítil.

Už jsou to téměř 4 měsíce, co jsme se s Louim začali přátelit a musím říct, že mě nemohlo potkat nic lepšího. Zažil jsem tolik zábavy a příjemných chvil, co už dlouho ne. Dozvěděl jsem se úplně všechno, co kvůli Modestu musel podstoupit i jak moc se mu hnusí Elevator. Tak jsem ji začal říkat, protože oslovovat ji jménem, je moc velká pocta, kterou si nezaslouží. S jistotou jsem mohl usoudit, že jsem tím nakazil i Louise, protože ji už také nenazval jinak.

Byl jsem tak zabraný do svých myšlenek, proto jsem si ani nevšiml, že film skončil a Lou se na mě pobaveně dívá. ,,Uhm, děje se něco?" zeptal jsem se nervózně a zadíval se do jeho studánkových očí. Cítil jsem, že se mi do tváře vkradla červeň. ,,Vlastně ano," povzdechl si a já začínal mít strach. Mírně se zamračil, ale z objetí mě nepouštěl. Vypadal, že nad něčím velice usilovně přemýšlel. Jak moc rád bych věděl, co se mu honí v té jeho hlavě.

,,Hazz, já, musím ti něco říct," poškrábal se nervózně na zátylku. Jen jsem kývl hlavou na znamení, že poslouchám. ,,Už nějakou dobu se ti chci k něčemu přiznat." vydechl přebytečný vzduch a pokračoval. "Strašně jsem se bál, že bys mě poslal do háje a já bych tak o tebe přišel, ale když ses ke mně dneska tak mazlil, uvědomil jsem si, že si nic jiného už nepřeji. Chci tě takhle držet každý společný den, moct se hrdě procházet po parku ruku v ruce a být pyšný na to, že mám vedle sebe anděla. Snažil jsem se to všechno zahnat do kouta, abych tím nepoškodil naše přátelství. Už to nedokážu, Hazz, protože tě mám rád víc než jako kamaráda a každá minuta, kterou s tebou strávím, je pro mě pokladem, ale zároveň utrpením. " vystrašeně se na mě podíval a v očích se mu leskly slzy.

Z toho šoku jsem jen strnule seděl. Vážně to teď řekl? Nezdá se mi to? Že bych snad mohl natrefit na kousek štěstí? Párkrát jsem zamrkal, abych se vymotal ze svých poněkud zmatených myšlenek a spatřil Louise, kterému se po tvářích kutálely kapky slané vody. Okamžitě jsem mu je prsty setřel a přitiskl své rty na ty jeho. Ten pocit byl neskutečný. Svět kolem nás se zastavil a nyní jsme existovali jen my dva. Jeho polštářky byly jako ta nejjemnější bavlna. V břiše mi vybuchl ohňostroj a příjemné brnění prostupovalo celým mým tělem.

Lou chvíli zmateně ztuhl, ale jakmile si uvědomil, že to není sen, také se do polibku zapojil. Když nám docházel kyslík, odtáhli jsme se ode sebe s mírně napuchlými rty. Opřel si čelo o to mé a se širokým úsměvem mi pohlédl do očí. Jen mírné začervenání značilo, že majitel těchto oceánů před chvílí plakal. Při téhle myšlence mě bodlo u srdce. Už více nechci, aby musel zažívat utrpení. ,,Lou, asi si pochopil, že i já chovám stejné, nebo aspoň podobné city k tobě." pousmál jsem se a dál mu dětskou pusu.

Jiskřičky v jeho kukadlech zářily štěstím a radostí, tak jako mé mechy pokaždé, když ho vidí. Byl jsem šťastný a za žádnou cenu mi to nikdo nemohl pokazit. Tuto krásnou chvíli nebylo možné ničím narušit, snad jen Louisův zvonící telefon byl dobrým nástrojem ke zkáze tohoto momentu. Omluvně se na mě usmál a hovor přijal. Netvářil se moc šťastně a s někým se dohadoval o tom, že ho k tomu nedonutí. To v mém nitru zanechalo slabý dotek strachu a plno nezodpovězených otázek. Kdo mu volal a proč se hádali?

Hi evervyone!
Tak jsem zpátky s dalším dílem. Já vím, trvalo mi to delší dobu, ale mám skvělou omluvu a výmluvu. Jelikož jsem letošním rokem členkou maturantů a pro tento okamžik již začal březen, mám dost napilno. Za měsíc mě čeká první zkouška a já nejsem připravená ani trošku. Nebojte se, zvládnu to a budu se snažit sem přidat i nějakou tu část. Nebude to pravidelně, ale neodsunu jej úplně stranou. Slouží totiž nejlépe jako odreagování od toho učení a od zdlouhavých dnů, které musím prosedět ve škole. To bude prozatím asi všechno, co jsem Vám potřebovala sdělit a teď k otázce.

Jak se Vám líbí videoklip k Harryho písni Falling a co si o tom myslíte. Za mě je úplně úžasný a podle mě má celkem spojitost s Larrym. Budu ráda za Vaše odpovědi a názory k této kapitole. Snad se společně uvidíme i u té další.
Treat people with kindness. 💙💚 VeaStylinson