Unexpected stranger

*3*

Nemohl jsem se zbavit pocitu, že onen hlas, který vycházel z vedlejší kabinky, znám. I po několika neúspěšných minutách důkladného přemýšlení, jsem na to nepřišel. Rozhodl jsme se to tedy vzdát a vyzkoušet si to umělecké dílo ve formě obleku. Byla to skvost pro oči, ale i dotek. Vyšel jsem z kabinky, abych se podíval, jak na mě vypadá. U zrcadla se vykrucoval nějaký brunet, který mi sahal tak po ramena.

,,Dovolíš, prcku? Chci se taky podívat, "sám pro sebe jsem se ušklíbl nad oslovením, které k němu dokonale sedělo. ,No promiň? Jaký prcek." začal se vztekat ten skřítek u zrcadla. Otočil se a mě se zastavil dech. Byl to on. Ten všemi milovaný zpěvák, Louis Tomlinson. Byl nádherný. Černé sako s obyčejnou bílou košilí mu velice sedělo. Vzorně učesané vlasy dozadu tomu dodali ještě větší elegantnost. Nejkrásnějším doplňkem však byly dva blyštivé modré diamanty, které mě skenovaly stejně, tak jako mé mechy jeho. Utřel jsem si slinu u pusy a naposledy si ho přejel pohledem. ,,Slyšel si," řekl jsem a přistoupil k zrcadlu. Musel jsem uznat, že mi vážně sluší. Seděl mi naprosto dokonale, jako by byl šitý přímo na mě.

Ještě chvíli jsem se prohlížel v zrcadle a ignoroval slintající osobu za mnou. Už jsem odcházel, když mi zatarasil cestu svým tělem. Povytáhl jsem obočí, abych mu dal najevo svůj zájem o vysvětlení této situace. Pořád si mě prohlížel a mlčel jako hrob. Popravdě mi to nebylo vůbec příjemné. Jen na mě zíral a blokoval mi cestu. Už to trvalo nějakých pár minut a já už byl celkem dost napružený.

,,Už si do mě vykoukal díru?" zeptal jsem se s podrážděním v hlase. Zvedl ke mě svůj pohled a drze se usmál. ,,Ne, jen si říkám, jakto že ještě nejsi ve vězení," pronesl naprosto v klidu. ,,Promiň a za co bych měl být jako ve vězení?" založil jsem si ruce na hrudi a nechápavě se na něj díval. ,,Protože jsi tak strašně sexy, že je to až nezákonné," vítězně se usmál a laškovně zahýbal obočím. Když jsem vstřebal jeho slova, začal jsem se nekontrolovaně smát na celý obchod.

To vážně? Sám Louis Tomlinson zkouší tyhle trapné a otřepané, balící hlášky? Trvalo to už značnou dobu a když jsem se konečně trochu uklidnil, podíval jsem se na malého bruneta přede mnou. Měl nafouklé tváře a ruce založené na hrudi. Nejspíš se urazil. Ne, že by mi to nějak vadilo. ,,Promiň, ale trapnější hlášku si vytáhnout nemohl?" Rozesmál jsem se znovu a zalezl do své kabinky. Převlékl jsem se do svého oblečení, které se skládalo z černých uplých džínsů a bílého trička. Ten skřítek byl zase u zrcadla, kde se snažil zjistit, jak vypadá jeho pozadí v kalhotách od toho, pro mě, obyčejného smokingu.

,,Neboj se prcku, nemáš velký zadek," musel jsem si rýpnout. Leknutím poskočil a urychleně se otočil. Jeho tváře nabraly rudý odstín a jeho pohled se zakotvil na velice nezajímavé podlaze. Žmoulal rukáv od saka a stále zíral do země. ,,Uhm, protože tady stojíš jako přikovaný a já bych rád kolem tebe prošel, mohl by ses alespoň kousek posunout?" odkašlal jsem si. ,,Uh j-jo, pr-romiň," zakoktal se a konečně mi ustoupil z cesty. Prošel jsem kolem něj a šinul si to přímo k Darcy. Bohužel jsem ji nenašel u pokladny. Povzdechl jsem si a vydal se ji hledat. Objevil jsem ji před skladem, jak si povídá s Gemmou. Slyšel jsem, že padlo mé jméno a proto jsem udělal tu nejzbabělejší věc na světě, schoval se.

,,Co myslíš, že asi dělají?" otázala se Darcy mé sestry. ,,Já nevím, ale doufám, že ten plán vyjde," odpověděla Gemma. Počkat, jaký plán? Nestihl jsem si na otázku odpovědět, protože další hlas mě vyvedl z míry. ,,Darcy, proč si mě sem táhla, vždyť ten kluk mě nesnáší," vyšlo z oné záhadné mužské postavy. ,,Neboj se, bráško, určitě tě má aspoň trochu rád," utěšovala ho Darcy. Cože? Bráško? Louis Tomlinson je její bratr? To si ze mě někdo střílí! Takže oni na mě ušili boudu. Bylo to naplánované za mými zády. Vyšel jsem z poza rohu a hlasitě si odkašlal, aby mě všichni slyšeli.

,,Takže takhle to bylo," zkřížím si ruce a s pobavením pozoruji jejich vyděšené pohledy. ,,Mám na vás jeden dotaz. Proč tohle všechno?" chvíli přetrvává hrobové ticho, než ho rozbije Gemmin hlas. ,,Víš, byl to můj nápad," řekla tak potichu, že jsem ji málem neslyšel. ,,Vím, co se ti stalo tehdy na tom koncertu. Darcy mi to řekla. Tedy tak trochu. Řekla mi, že její bratr se nemohl zastat jednoho krásného kluka s kudrnatými vlasy. Z popisu jsem pochopila, že si to byl ty. Vysvětlila jsem jí, že jsi můj bratr a pak nás napadlo, že můžeme dát možnost Louisovi, aby ti objasnil, proč to nemohl udělat." poslední slova jejího proslovu dozněla a já se snažil vstřebat, co mi právě řekla. Opravdu se mi sám Louis Tomlinson chce omluvit? To není možné, je to jen nějaký vtip.

*3rd person*

Ticho se rozprostíralo po celé místnosti. Nikdo z přítomných si netroufl promluvit. Nevěděli, co mohou očekávat od bruneta se zelenými smaragdy. Dvě dívky, blízce spojené s tímto chlapcem, se příliš bály jeho reakce. Netušily, co se mu honí v hlavě a jak to vezme. Na druhé straně byl mladík s modrými kukadly. Byl z nich nejvíce nervózní, protože nevěděl, co bude probíhat dál. Zmíněného chlapce moc neznal a nevěděl o něm prakticky nic a to, co již slyšel od své sestry, nedávalo žádnou nápovědu k tomu, jaká bude jeho odezva.

*Harry*

Byl jsem zmatený. Vždyť jsem byl jen obyčejný fanoušek, který se přišel podívat na jeho vystoupení. Nejsem ničím výjimečný, aby se kvůli mě cítil špatně. Je pravda, že se nezachoval úplně správně, ale takhle by se zachoval kde kdo. Nedokázal jsem se rozhodnout, jestli přijmu jeho omluvu nebo ji odmítnu. Mé srdce mi říkalo, abych ji přijal, ale rozum se stavěl proti. Přece jen nemusí to myslet upřímně. Nakonec zvítězilo mé srdce. Usoudil jsem, že mu zkusím dát šanci. To ale neznamená, že moje sestřička a Darcy z toho vyjdou bez újmy.

,,Dobře, ale nechci to řešit tady a už vůbec ne před těmito dvěma. Co by si řekl na kávu, Louisi?" optal jsem se zdvořile. ,,Moc rád," zářivě se usmál a jiskřičky v očích odrážely všechnu tu radost. ,,Pak tedy račte jít se mnou tudy," napodobil jsem hlas nějakého knížete. Místností se ozval ten nejkouzelnější zvuk, který jsem kdy slyšel. ,,Jak si přejete, pane." imitoval můj styl mluvy a vyšel ze dveří, které jsem mu jako džentlmen podržel. ,,Co se vás dvou týče, Darcy, nechal jsem ti u pokladny svůj úlovek, který mi za tu vaši lest darujete jako kompenzaci za léčku, kterou jste připravily." bez dalších slov jsem opustil krám.

Hi evervyone!
Jsem zpátky s dalším dílem. Takže se konečně potkali. Vím, že je to brzy, ale kdybych to prodlužovala, příběh by ztratil kouzlo. Tento příběh je stvořen pro to, aby jste se dozvěděli, čím si budou procházet a jak to zvládnou, ne abych oddalovala jejich setkání. Snad je to napsané trochu pochopitelně. Budu se těšit na Vaše názory a rady, jak tento příběh zlepšit. U minulého dílu jsem se Vás zapomněla zeptat na nějaký dotaz, takže v této části, vyslovím dva.

1. Jaká je Vaše nejoblíbenější píseň z alba Walls?
2. Zajímá mě, zda znáte youtube channel Nicholas Light TV. Pokud ano, zda jste viděli nějaké jeho videa a která. Pokud ne, vřele doporučuji.

Ale už dost té reklamy. Chci moc poděkovat svým dvojčátkům za všechnu podporu a doufám, že se bude část líbit. Snad se uvidíme u další kapitoly.

Treat people with kindness. 💙 VeaStylinson