Já, můj bratr a Sherlock Holmes |Sherlock ff|

1/3

Ten večer, kdy jsem se objevila na prahu Baker Street 221B s kufrem, bez deštníku, jen v tenkém kabátu a okousanými nehty, si pamatuji jako dnes.
Otevřela mi starší žena, jež se mi později představila jako miss Hudson, a pozvala mě dál. Zavedla mě do patra svého domu a se slibem teplého čaje a sušenek mě nechala stát před dveřmi do pokoje.
Sklonila jsem hlavu a skousla si spodní ret. S Johnem jsem už delší dobu nemluvila a teď,  když jsem neměla kam jít a nikoho, kdo by zaplatil mé dluhy, jsem si řekla, že je čas na rodinné shledání.
Zaklepala jsem a vstoupila dovnitř. Jako první jsem uviděla svého bratra za stolem s otevřeným laptopem a překvapeným výrazem. Lehce jsem pokrčila rameny a pousmála se.
,,Harry," vydechl John a překvapeně zamrkal. ,,Jak... Co?"
,,Zdravím," řekla jsem a konečně zaregistrovala druhého může za mými zády. Věděla jsem, kdo to je. Ten geniální detektiv konzultant, spolubydlící mého bratra a prý největší ignorant a nezdvořák pod sluncem.
,,Řekl bych, že je trochu zoufalé přijít na prah svého bratra zrovna v tuhle chvíli. Nemůžeme vám pomoci, dejte si čaj a pak odejděte."
Přejel mě jediným pohledem, než se zase sklonil k mikroskopu. Samozřejmě. Umění dedukce. Nejspíš už teď věděl všechno, co jsem chtěla říct Johnovi a mnohem víc.
Trochu jsem se zamračila, ale potom jsem se vydala k bratrovi. Posadila jsem se naproti němu a opět se usmála. Musela jsem aspoň trochu předstírat, že  nejsem úplná socka.
,,Dlouho jsem se neviděli, myslela jsem, že bys mě chtěl vidět," začala jsem rozhovor lehkým milým tónem. Uslyšela jsem něco jako uchechtnuní, které se ke mě doneslo z místnosti, která nejspíš kdysi byla kuchyní, nyní však byla plná zkumavek, baněk, kádinek a všech těchto zbytečností.
V duchu jsem zaskuhrala, navenek jsem jen na chvíli zavřela oči.
,,Navíc, jsem se, ehm, dostala do jistých problémů," konstatovala jsem pevným hlasem. Upřela jsem na muže před sebou smutným pohled, u něhož jsem doufala, že ho obměkčí.
John je potřásl hlavou. ,,Mělas mi dát vědět, že dorazíš. Takhle večer už asi nic nemyslíme. Nechceš strávit noc v hotelu a ráno sem přijít a všechno vyřešit?"
Jeho nabídka byla naprosto logická a efektivní. Ovšem pro někoho, kdo měl dostatečnou hotovost k zaplacení i jen jedné noci. Což jsem rozhodně nebyla.
Zhluboka jsem se nadechla: ,,Já... nemám peníze na noc v hotelu. Vlastně nemám skoro žádné peníze."
Můj bratr se na mě zklamaně podíval a já se opravdu opravdu styděla. Aspoň chvíli. Vjel si rukou do vlasů. Viděla jsem, že je unavený a vyčerpaný životem. Nezasloužil si sestru jako já, ale ani já jsem si nezasloužila život, jaký jsem měla.
,,Dobře, dobře," snažil se udržet klidný tón, ,,pronajmeme ti tedy na jednu noc hotel, tady se vážně nenamačkáme..."
,,To rozhodně neuděláme, Johne," ozvalo se nedbale a já jsem vrhla naštvaný pohled jeho směrem. ,,Tvoje sestra pije a ani všechen její stud by jí nezabránil vyžahnout hotelový bar za neskutečně vysokou částku."
Za celou dobu nezvednul hlavu od mikroskopu. Nepomáhal mi. Ani trochu. Nejvíce mě však bodal střípek vědění, že má úplnou pravdu.
Můj bratr se postavil a začal nervózně přešlapovat na místě. ,,Notak, Sherlocku. Je to moje sestra. Jedna noc nás nezabije..."
,,Mycrofta nezabije," opravil ho v půli věty a já uviděla vztek v očích mého bratra.
,,...Mycrofta nezabije. Navíc má potíže, vždyť ji...," tady se zastavil a nakrčil nos. ,,Co přesně se ti stalo?"
Sklonila jsem hlavu a spojila své ruce. Vlasy mi zakrývaly tvář a já za to byla vděčná. ,,Bytná mě vykopla z bytu. Nečekala jsem to. Jen tak, ze dne na den."
Znovu jsem se nadechla. ,,Nemám peníze. Všechy jsem je dala za nájem ale i tak to nestačilo. Po rozvodu mi nic nezbylo. Jsem na dně, Johne. Potřebuji pomoc. Prosím."
Viděla jsem jeho smutný a soucitný výraz. Trochu se na mě pousmál a už otevíral pusu, aby mi nabídl místo tady. Když se opět ozval černovlasý muž.
,,Lže."
Už mě opravdu začínal vytáčet. Oba jsem se na něj podívali a čekali, že svá slova dokáže. Holmes si ovšem dával na čas. Když konečně uvážil, že jsem čekali dost zvedl hlavu a zabodla své skoro bílé oči do mých.
,,Po rozvodu vám zbylo dost peněz, ale vaše rostoucí závislost to zvládla pokrýt. Z bytu vás nevyhodily najednou. Vy jste se prostě rozhodla neotevírat dopisy týkající se nezaplaceného nájmu. Chápu, že paní bytné nebylo příjemné vidět všechny ty lahve drahého alkoholu u vašich dveřích a denodenní ujišťování, že nemáte skoro na jídlo, ale že vše splatíte. Navíc jste dělala hluk. Hádala jste se se sousedy a nechodila na schůze. Ten váš románek na jednu noc, který cestou z vašeho bytu uzmul těch pár věcí, tomu všemu taky nepřidal. Do toho ta kočka, již vám několikrát zakázala. Tohle vše je dost dobrý důvod pro vyhození z podnájmu. Máte štěstí, že vás nezažalovala."
Celou dobu jsem udržovala ledový pohled. Když skončil, dál se mi díval do očí, tiše čekající na mou reakci. John vypadal, že sebou sekne a zděšeně po mně přejížděl očima. ,,Gratuluji, pane Holmesi," řekla jsme hlasem bez emocí. ,,Působivé. Opravdu velmi působivé."
Pokrčil rameny. ,,Ušetřil jsem vám práci. A čas. Ty dojemné příběhy, co jste si vymyslela museli být pro Johna fascinující, ale zklamu vás. Shledal jsem je nudnými."
Byla jsem dobrá lhářka. Výborná lhářka. Lidé mi vždy věřili cokoli. Tohle pro mě bylo něco nového, s čím jsem se musela do budoucna naučit pracovat.
,,Harriet," vydechl můj bratr a já viděla všechen jeho vztek na nás oba. Zklamání ze mě a vyčerpání z něj. ,,Můžeš tu na noc zůstat. Budeš spát u mě. Odnesu ti tam věci. Zítra do vyřešíme." Jeho tón bez energie mě zastudil po těle. Jen jsem se trochu zatřásla a děkovně se na něj usmála.
,,Pokud chceš být aspoň trochu užitečná, zajdi dolů pro ten čaj a sušenky," řekl Sherlock ve chvíli, kdy bratr opustil pokoj s mým kufrem.  Zamrkala jsem  nad změnou oslovavání mé osoby. Nakonec jsem jen pokrčila rameny a vydala se za miss Hudson.