The Nights/Cameron Dallas

59

"Je to dobrý zlato, alespoň mám možnost ji to tu prohledat a zjistit co zas bere" dodala jsem. V tu chvíli už máme vyjela.
"To teda ne, chtěla jsem tě vidět,protože..."
"Proč?"
Máma si vzdychla a Cam furt stál na místě.
"Protože potřebuju peníze" řekla mi narovinu. To jsme se konečně dopracovali k pravdě.
"Nemám peníze, táta mi ještě nic neposlal, ale když už tu jsem mohal bych se stavit" řekla jsem a ona si odfrkla.
"Zlato nic ji nedávej, utratí to za ty sračky" ozval se konečně Cam. To jak mi řekl, mi roztlouklo srdce. Po kůži se mi začala dělat husina a v břiše proběhlo šimrání. Byla jsem ráda, že nejsem jako rajče.
"Je to moje máma" řekla jsem a on zakroutil hlavou.
"Chlapče, co ty ji máš co mluvit do toho co dělá?" bránila se máma.
"Mami, ale on má pravdu, peníze ti dám, ale stejně obě dobře víme, že si za to budeš kupovat to svinstvo" řekla jsem ji.
"Já už to neberu" řekla mi a já jsem se uchechtla a otevřela skříňku.
"Určitě" řekla jsem a hned vytáhla jeden pytlíček s tím hnusem. Alkohol. A pak použitou stříkačku.
"Nebereš?" řekla jsem a moje máma ztuhla.
"Minimálně" řekla mi. Byla jsem opravdu vytočená. Předtím, než jsem musela odjet, se z toho dostala, nebrala nic, ale teď na nic bylo vidět, že v minimálním množství to nebere. Vzala bych ji do nemocnice. Dala bych ji na protiléčbu, ale musela by sama chtít.
"Vezmu tě na protiléčbu pokud chceš, utrácíš za to a myslím si, že si zasloužíš lepší život" řekla jsem ji a Cam za ní se uchechtl.
"Zvládnu to sama" oznámila.
"Nezvládáš to sama ani trochu... Však se na sebe koukni, bojím se tě dotknout abyses mi pod těma rukama nerozpadla" řekla jsem a ona mlčela. Bylo vidět, že nad tím přemýšlí.
"Zabalím si a zítra tam s tebou pojedu, ale chci.."
"Peníze.. Já vím, donesu ti tam i nějaký pití a jídlo a pak pojedu..domů" řekla jsem a podívala se na Cama.
"Fajn, pojedeme za tátou hned" kývla jsem na něj a vydala se znovu do předsíně.
***
"Přítel jo...." zasmál se Cameron.
"No, co jsem ji měla říct" řekla jsem. Přitom mě napadalo spoustu možností co říct.
"Kamarád zlato" řekl mi a já jsem nad tím protočila očima. Poslal mi pusu a já se zasmála.
"Vole, oba víme že tě beru jako kamaráda" řekla jsem. V tu chvíli mu úsměv klesl. Já sama to tak ovšem necítila. Neměla jsem ho za kamaráda. Ale přiznat si, že ho miluju po tom co udělal je těžké.

Christina
Heh ještě 13 kapitol a byl by to můj rekord v napsaných kapitolách v jedné knize😂😂 a mám zvláštní pocit, že se to povede