Ta neznámá [POZASTAVENÉ VYDÁVÁNÍ]

Kde To Jsme?

Toby se pak ke mně přidal sám, když zjistil, že už mě nesledují.

T: Proč tě sledovali ti kluci?

A: Fuj, to jsem se tě lekla. A nevím proč mě sledovali.

T: Mám se o ně postarat? 😈

A: Ne, radši ne.

T: Tak pojď za mnou, Slenderman už na tebe čeká.

A: A kde?

T: Zavři oči a hned tam budeš.

Zavřela jsem tedy oči a když jsem je otevřela, byla jsem v nějaké zatuchlé místnosti, která byla prohnilá. Přímo přede mnou stál Slenderman s Tobym a ještě někým koho jsem vůbec neznala. Jen se mi tam líbil takový kluk v červeno-černým oblečení a měl u sebe Pikachua. Najednou se mi na rukou objevilo lano, kterým jsem byla svázaná. Postavili přede mě zrcadlo a zamlžili ho, vůbec jsem nevěděla, proč to udělali, jen jsem je v klidu pozorovala. Za chvíli na zrcadlo nakreslili smutného smajlíka a já jsem začala mít ten můj divný pocit a začala jsem se usmívat. Objevila jsem se v zrcadle, i když jsem seděla na židli se spoutanýma rukama. Najednou se venku zablýsklo a já stála u zrcadla a propíchla jsem toho, kdo smajlíka namaloval, což byl Ben. Pak jsem se vrátila zpátky na židli, ale už jsem neměla svázané ruce. Oni se na mě jenom dívali a proto jsem se teleportovala rychle pryč. Teleportovala jsem se k Maky domů, protože jsem věděla, že je doma sama jen jsem se nesměla prozradit. Sice Maky ví, že mám klíče od jejího domu, ale i tak jsem byla potichu. Šla jsem k Makyninu pokoji a tam jsem zaťukala na dveře. Ozval se jen krátký výkřik a pak se jen ozvalo DÁLE.

A: Ahoj Maky myslela jsem, že ti tu bylo smutno, tak jsem tě přišla navštívit.

M: Jo jo v pořádku jen jsem neslyšela dveře od domu, proto jsem se trošku lekla.

A: Myslíš, že by jsem mohla spát u tebe?

M: Nevím, za mě klidně jo, jen se asi zeptej mámy.

A: Jo dobrý nápad.

Vytáhla jsem z kapsy mobil a zavolala mámě. Ona mi to povolila. Měla jsem u Maky vlastní pokoj, takže jsem si tam mohla dělat, co chci. Když jsme si s Maky popřály dobrou noc, šly jsme každá do svého pokoje. Zamknula jsem se v pokoji. Moje zvědavost byla ze všeho nejsilnější a proto jsem se teleportovala zpátky do té místnosti. Nikdo tam nebyl, na stole ležela velká sekera. Rozhodla jsem se, že si jí vezmu na ochranu. V té době jsem přímo zbožňovala Avengers a že všeho nejvíc Thora. Jen jsem natáhla ruku a sekera byla v ní. Jen tak mě napadlo, jestli taky nemám schopnost blesků, tak jsem se přemístila ven a dala sekeru do vzduchu. Bohužel to nefungovalo, tak jsem se přemístila zase zpátky do místnosti. Najednou někdo otevřel dveře. Stál v nich ten kluk, co se mi líbil.

?: Ahoj ty malá uprchlice, pojď za mnou, už na tebe čekáme.

A: A kdo na mě čeká a kdo vlastně jsi?

GR: Já jsem Glitchy Red.

A: Áaaahaaá, já jsem Andy.

GR: Jo já vím, tak už pojď.

Otočil se a já jsem ho následovala.

Ahoj!

Další kapitola je tu! Doufám, že se vám bude líbit a případně se omlouvám za pravopisné chyby. Ještě jsem vám chtěla oznámit, že to co si bude postava Andy myslet v hlavě budu to označovat takhle -> ' .

Vaše Andysss Gamesss