Ta neznámá [POZASTAVENÉ VYDÁVÁNÍ]

Výjimečnost... Ano!

Ráno jsem se vzbudila v 6:30 jako obvykle. Převlékla jsem se a nasnídala a šla do školy. Dnes jsem vyšla z domu kupodivu brzo. Do školy jsem jsem přišla v 7:36. U skříněk jsem si sundala bundu, čepici a boty a nejednou se u mě zastavil Adam.

A: A-a-ahoj A-Andy t-tak j-jak s-se m-máš?

Říkal to tak nejistě, jako kdyby se mě bál, jako kdyby jsem mu měla něco udělat. No já by jsem se mu nedivila v tom jakém jsem stavu, ale on o tom naštěstí nevěděl.

A: Ahoj Adame, mám se dobře.

Obejmula jsem ho a on zčervenal. Něco takového jsem od něj předpokládala. Pak už jsem si ho nevšímala a šla jsem do třídy za Maky. Adam šel o kousek dál za mnou, já jsem o něm věděla, ale on si asi myslel, že o něm nevím. Já jsem šla za Maky a Adam za klukama, asi jim řekl, co se mu přihodilo, protože se na mě koukali. Já jsem se Maky o tom nezmiňovala. Pak se mě Maky na něco zeptala.

M: Andy proč se na tebe ti kluci tak dívají?

A: Nevím, nevypadám nějak divně?

M: Ne, nevypadáš.

A: Tak nevím, co jim je.

Začala hodina a my s Maky jsme si tam potichu povídaly a najednou nás učitelka načapala.

U: Tak slečny, popište mi stavbu těla houby.

M: Eeeemmm...

Přerušila jsem Maky a šla k tabuli a doplnila na obrázek houby všechno, co tam bylo.

U: Správně, Andy a teď mi Maky doplní muchomůrku.

Maky šla k tabuli a napsala tam jen ty věci, co viděla u mě, ale jinak to ostatní nevěděla, když se to tam Maky pokoušela doplnit, já jsem si hrála s propiskou, až najednou jsem s ní pohla na dálku. Telekineze! Vykřikla jsem v duchu a nemohla jsem tomu věřit, tak jsem to zkusila znovu. A zase! V té době jsem měla a mám ráda Avengers tak trochu jsem si teď představovala Wandu bez teleportace. To jsem byla teď celá já. Po škole jsme šly s Maky zase ven, ale dneska na kratší dobu než včera. Když jsem se s Maky rozloučila, tak jsem šla ještě do staré, opuštěné a skoro rozpadlé továrny. Nejdřív jsem se zkoušela teleportovat, to mi celkem šlo. A teď na řadu přišla telekineze. Nejdřív jsem zkoušela malé věci jako například kámen, pak jsem teprve zkusila větší a pak jsem se snažila létat. Po nejméně 50 pokusu se mi to konečně povedlo, byla jsem sama na sebe pyšná a hrdá. Když jsem zakončila, teleportovala jsem se před dům, aby to nebylo tak nápadné. Přišla jsem domů, udělala jsem si úkoly, shlédla můj oblíbený seriál a šla spát...

Čauuu

Doufám, že se vám bude líbit dnešní kapitola a případně se omlouvám za pravopisné chyby. 👌

Vaše Andysss Gamesss