Kdo Jsi Černý Kocoure

22. Jak ten čas letí

A tak dny ubíhali...Měnili se v týdny  a poté v měsíce... Marinette krásně rostlo bříško a vše bylo v pořádku....

,,Mari, co dneska budeme dělat" usmál se zelenooký chlapec. ,,Ani nevím" koukla na něj. ,,Hmmm....mohli by jsme jít ven" pohládí ji po bříšku. ,,Fajn....Adriene nepřijde ti divné že za celou dobu co jsem těhotná se neobjevil akuma" zeptala se zvědavě a to upoutalo jeho pozornost. ,,Zlato nedělej si ted s tímhle starosti" vstane a jde si pro věci. ,,Ale pořád jsem Beruška....s maskou , nebo bez ní" křikne na něj a vstane taky. ,,Fajn půjdeme za mistrem se ho zeptat...co ty na to?" vykoukne z koupeny. ,,Jo to je dobrý nápad" usměje se a přetáhne si přes sebe volné šaty. Po chvíli vyšel Adrien z koupelny a obejmul ji ze zadu. ,,Takhle mě vylekat ty cvoku" rozesměje se a doupraví peřinu na jejich společné posteli.  Ano asi se ptáte proč tohle řikám , ale....

flashback: ,,Mari mám pro tebe překvapení" smál se Adrien. ,,Ale no tak....co tajíš kocourku" zeptá se zvědavě a přitom nastupujeme do limuzíny. ,,Lásko tohle je poslední teda možná" znovu propukne v obrovský záchvat smíchu a Marinette jen kroutí hlavou a směje se s ním. ,,Ale ted vážně kam jedeme....víš jak občas nesnáším překvapení" založí si ruce na prsou. ,,No už jsme tady" znovu se uchechtne a už vystupuje. Mari vystoupí a začne se rozhlížet. ,,Je tady moc hezky, ale co tady děláme" zadívá se na domy. Adrien k ní přijde chytí ji a ruku a společně jsou k krásnému baráčku, Mari jen nechápavě kouká a pořád čeká až se Adrien vymáčkne. Pomalu dojdou ke dveřím. Adrien je odemkne a vejdou do domu. Dům byl nádherný, kompletně zařízený. ,,Tak už se konečně vymáčkneš a řekneš co děláme v tomto krásném domě" začne být netrpělivá. ,,Má drahá Broučínko, tvoříme spolu krásný pár, který naše pouto zpevní ještě víc, takže tenhle dům je náš, koupil jsem ho nedávno" usměje se a Mari s šokem otevře pusu. ,,T-ty jsi n-nám kou-pil....DŮM... bože ty můj cvoku" rozesměje se a skočí mu do náruče.                                                         

,,Marinette...v pohodě" zeptá se Adrien. ,,Co? Jo...všechno v pohodě" rozesměje se a kouká na cestu před sebou. ,,Volal otec, rád by nás zase viděl" zabočí a  jede dál. ,,Ráda ho  uvidím....zdá se že i on se těší na naše malé" pohladím se po bříšku a vzpomínám. 

Flashback: Zrovna jsme jeli za otcem Adriena, viděla jsem jak je nervozní, tak jsem ho chytla za ruku a pevně stiskla abych mu dala odvahu, ale i já se celkem dost děsila. ,,Bude to dobré, zvládneme to...ano" stisknu mu ruku pevněji. ,,Mám jen strach že něco se stane a nebo tebe vyhodí a....a já" začne šílet. ,,Klid...jsme v tom spolu...přece mě nemůže vyhodit když čekáme spolu dítě" nahnu se k němu a lehce ho políbí na tvář , aby ho uklidnila. ,,Díky Mari..ty jsi vážně úžasná, byl jsem hlupák že jsem si tě všiml pozdě" povzdechne si. ,,V pořádku i tak zažívám nejlepší chvíle mého života kocourku" usměje se a pohladí ho po tváři.                                                      Gorila zastaví auto, otočí se, kývne a my dva vystoupíme. ,,On nikdy nemluvil že jo, nebo se mi to jen zdá" koukla černovláska na limuzínu která zajížděla zrovna do garáže. ,,Ne nikdy nemluvil což je vážně zvláštní, zajímalo by mě jaký má hlas" zasměje se a chytne Mari za ruku. ,,Třeba jednou" uchechtne se. Oba kouknou na vilu a vyrazí směrem ke dveřím. ,,Pane jo, já bych se tady ztratila" koukne na obrovskou vilu která snad neměla ani konec střech. ,,Jo pravda hraje se tady dobře schovka" usmál se a otevřel obrovské dveře.  Vešli jsme a uviděli jsme otcovu asistentku. ,,Nathali je můj otec tady, potřebuju s ním mluvit" řekl pevným ale i roztřeseným hlasem. ,,Ano je tady a přeje si s tebou taky mluvit" povzdechne si a ukáže na pracovnu. ,,Tak doufám že vše bude za námi" usměje se na Mari. ,,Já ti věřím" pohladím ho po tváři a vyrazíme. Marinette začne být nervozní. Přece se poprvé potká se slavným modním návrhářem u něj doma ale nesmím v tom Adriena nechat. Jsme tým teda vlastně pár nesmím si dovolit selhat... pomyslela si a už stali před dveřmi. ,,Tak tohle je horší než stát před Lišajovým padouchem" rozesmál se a stiskl kliku. Mari začalo bušilo srdce , když se setkala s překvapeným pohledem Gabriela Agresta. ,,Adriene co to má sakra být tohl..." rozuřil se. ,,Dost otče, chci ti představit Marinette Dupain-Cheng, je to moje přítelkyně a chci aby si mě respektoval protože takhle by to chtěla i moje má.." zvýšil hlas. ,,Adriene co si to dovoluješ....já se tady o tebe starám a ty na mě takhle že se nestydíš...." naštve se a Mari i s Adrienem dostanou ještě větší strach než  měli. ,,Chci aby si slečně Dupain-Cheng řekl co máš za starosti a nenechal jí dál trápit" zdůrazní její jméno. Adrien se na ní otočí a Marinette nesouhlasně zakroutí hlavou a udělá krok dopředu. ,,Pane Agreste váš syn je plnoletý člověk, měl by jste se s tím smířit , když si mě vybral jako svou přítelkyni tak k tomu měl důvod a dost dobrý protože se opravdu milujeme" řekla a nespustila z něj oči. On si jí prohlédne a vzpomene si že ona je ta dívka co dělala Adrienovi buřinku, jen na ní kouká....ještě nikdo mu nic neřekl takhle na plnou pusu jak se říká.  ,,Já...ehm...teda  je mi potěšení vás poznat slečno" dostane se do rozpaků a Adrien jen s otevřenou pusou kouká na Marinette jak to jeho otci natřela. ,,Potěšení je na mé straně pane Agreste" usměje se. ,,No slyšel jsem že jste začínající módní návrhářka, rád bych si chtěl ověřit" ukáže at jde za ním. Mari kývne a jde za ním.                    Po chvíli jen tak koukaní vybere a  jeho otec obdivně kývne a schválí ji. ,,No a máme ještě překvapení otče" připojí se se Adrien do rozhovoru. ,,A-ano" koukne na něj. On vstane a dojde k Mari. ,,Čekáme miminko" podívá se na něj nejistě a ze zadu Marinette obejme. Gabriel na něj kouká. ,,Ditě...ale to je....skvělé" poprvé je usměje ale opravdu příjemně. Adrien se s šokem taky usmál a všichni si povídali dlouho a do večera.....