[DOKONČENO]
Potetovaný vězeň v přísně střeženém zařízení, Desmond McCoel, obviněný z vraždy. Je chladný, s nikým nesoucítí, jen málokdy a to s těmi, kteří si to opravdu zaslouží.
Dokud nepotká nováčka.
Malá, vystrašená, ale chytrá s pěkně prořízlou...
,,Přítomní povstaňte," zavelí soudkyně. Soudní síň vstane.
Strach.
Srdce mi bušilo tak divoce, div mi nevyskočilo z hrudi.
Zoufalost.
Cítila jsem na čele kapičky potu.
,,Vyslechněte si verdikt ve jméně Indiany." Se strachem poslouchám hlas soudkyně. Bojím se podívat na své rodiče nebo sestru. Doopravdy se bojím. Tohle už není problém, jako když jsem v prváku smrděla po cigaretách.
,,Dvaceti dvouletou obžalovanou, Willow Eastwoodovou, soud prohlašuje za vinnou z vraždy Aidena Smitha. Navrhovatelka, Kelsey Hopsová, je nevinná. Obžalovaná bude ihned převezena do vězení Bloomingstonskou policií. Obžalované hrozí minimálně šest let odnětí svobody bezpodmínečně. Při dalších soudních jednání se roky mohou navýšit."
A bylo to tady.
Nemohla jsem tomu uvěřit.
Nepřišlo mi to jako realita.
Byla to obrovská rána. Tohle není jako zaracha. Zrak přesměruju na mé rodiče. Pláčou a já s tím nemůžu nic dělat. Sestra je uklidňuje.
Tak ráda bych je naposledy objala a ujistila je, že vše bude v pořádku, že to bude dobrý, že život jde dál a za šest let se vrátím. Jenže nemůžu. V reálném světě s reálnými problémy to je neuskutečnitelné.
Dva policajti mě hrubě popadnou za paže, které mám za zády stažené pouty. Nemůžu uvěřit, že mi to Kelsey udělala. Já myslela, že jsme kamarádky.
Zvednu oči k mé bývalé kamarádce. Byla to osoba, které jsem věřila, svěřovala jsem se jí se svými problémy. Dívala jsem se na ni s odporem. Necítila jsem už nic. Po její výpovědi, jsem toho měla dost.
Za to ona se tváří nevzrušeně. Probodávám ji pohledem. Jak mi něco takového vůbec mohla udělat? Já si doopravdy myslela, že jsme kamarádky. Ale pletla jsem se. Všichni se spikli proti mě. Kamarádi, které jsem brala za ty pravé, se mi otočili zády a potopili mě takovým odporným způsobem. Jak jsem se dívala na Kelsey, zjistila jsem, že jí po tvářích tečou slzy. Beztak to jen hraje. Je to až moc dobrá manipulátorka.
,,Willow!" uslyším zakřičet mámu. Mí rodiče i sestra pláčou a já s tím nic nezmůžu. „Máma s tátou tě nikdy nepřestanou milovat, rozumíš?" křičí máma a chce jít ke mně. Bohužel ji jeden policajt odtáhne daleko ode mě. Odvedou mě ven z bílé budovy soudu a rovnou mě nemilosrdně strčí do policejní dodávky. Slzy mi dopadají na oranžovou kombinézu. Nepřijde mi to reálné, ale je. Tohle je realita.
Hoppla! Dieses Bild entspricht nicht unseren inhaltlichen Richtlinien. Um mit dem Veröffentlichen fortfahren zu können, entferne es bitte oder lade ein anderes Bild hoch.
