The Magician [Taekook]

32.

Celý dvůr byl zaplněn žáky.
Nikdo se neměl dozvědět o tom, že kluci letěli najít Jungkooka, ale nenadáním to věděla celá škola.
A to hlavně paní ředitelka, která stála mezi žáky a nervózně podupávala nohou.
,,Hele támhle letí!”
Vykřikl někdo z žáků.
Všichni zvedli pohled k blížicí se skupince přátel.
,,Chlapci! Ani nevíte, jak moc jsem se o vás bála!”
Zanaříkala paní Robinsonová.
Jenže utišila svůj hlas, když k ní Jungkook přistoupil a vztáhl svou hůlku.
,,O co se to pokoušíš?”
Zeptala se s viditelnou zlostí v hlase.
,,Ty moc dobře víš o co.”
Odsekl bělovlásek.
,,Jak si dovoluješ mi tykat!”
Zařvala na něj.
,,Vykám učitelům, tykám přátelům a nepřátelům. Ty jsi ten nepřítel.”
Všichni stichli a zarytě sledovali situaci.
,,To už přeháníš hochu.”
,,Nepřeháním. Víš proč mám v plánu tě složit na zem? Jediný důvod, proč jsi mě tady chtěla je ten, že jsem byl hrozba. Věděla jsi, že když získáš mou moc, budeš na vrcholu navždy. Ředitel školy prakticky ovládá celou zemi. A tobě ta vláda přirostla k srdci. Přešlo to až do stádia, kdy jsi lidi co to zjistili nechala vyhodit ze země. Viď Hoseoku a Marku.”
Náhle se z davu začala drát žena s malým dítětem.
,,Anibet!”
Hoseok sevřel ženu v objetí.
Hned jak ji pustil klekl si k holčičce.
,,Bonnie, to je tatínek.”
Řekla Anibet.
,,Hobi, prosím bež s nimi dál, nechci na vás omylem vystřelit.”
Než Jungkook stihl varovat další,
Robinsonová vystřelila hůlkou.
Jungkook se vyhl.
,,Běžte všichni pryč! I ty Tae, tohle je mezi mnou a jí.”

Člověk by čekal, že žena ho zachvíli přemůže, ale tak to nebylo. Kouzla byla vyslovována desítky minut a nikdo se nerozhodl přiblížit se.
,,Stále máš sílu Jungkooku?! To se divím!”
Zakřičela na něj když ho zasáhla a jemu začala téct krev.
,,Spíš se divím tobě!”
Křikl na zpět Jungkook.
,,Nemáš proč!”
,,Právě mám! Nechápu, jak jsi sis mohla nevšimnout že blafuju!”
,,Co?”
Robinsonová se zastavila.
Poklekla na zem. Za ní stál vysoký muž s hůlkou.
,,Jak jsi mohl!? Jak jsi mě mohl přemoci Jeone Jungkooku!”
,,Já nemám obrovskou moc. Já mám jen obrovskou osobnost. Stačí mít přátelé a cítit lásku. To je pravá moc. Nebýt mých přátel, ještě teď sedíš na trůnu.”
,,Nesmíš mě zabít!”
,,Nezabiju tě, jen si tě s sebou vezme můj kamarád Robert.”
Mrkl na muže za ní.
Robert mávl hůlkou a žena se vytratila.
,,Jungkooku.”
Jungkook se otočil a nestačil nic říct, protože byl napaden Taehyungovými rty.
,,Nejdeš na to nějak rychle Taehyungie?”
,,Vůbec ne Jungkookie.”
Nádvořím se ozval potlesk.
Tae celý zrudl.
,,Já říkal že bude pusa!”
Zaradoval se Robert, avšak mu skles úsměv když se začal pomalinku vytrácet.
Jungkook se zahrozil a přiběhl k němu.
,,Tak můj pane, přišel čas jít.”
,,Roberte, nejsem tvůj pán, ale nejlepší přítel.”
Robertovi ukápla slza.
,,Z těch všech kterým jsem sloužil jsi byl ty ten nejlepší.”
,,A nevadilo ti že jsi byl králík?”
,,Ne vlastně bych si to zopakoval. A jsem moc rád, že teď vidíš mou pravou podobu.”
,,Měl jsi pravdu jsi kus chlapa, ale já jsem hezčí.”
Jungkook věděl že ztratili čas na srandičky a tak Roberta pevně objal.
,,Budeš mi strašně chybět brácho. To jméno co jsi mi dal, už si nechám.”

Neměj strach, budu s tebou.

Promiňte, že nevyšla kapitola, dnes vyjde ještě jedna.

💕🌌