The Magician [Taekook]

2.

Taehyung se do konce vyučování Jiminovi vyhýbal.
Ne, že by neměl svého nejlepšího kamaráda rád, ale nebyl připravený s ním mluvit.
Jimin mu nikdy neřekl, že má rád kluky a to Taehyunga trochu urazilo, protože si vždycky říkali všechno.
,,Tae, tady jsi.”
Jimin sáhl Taemu na rameno a ten ucukl.
,,Děje se něco?”
,,N-ne, jen spěchám za Namjoonem, jsem nervózní.”
,,Jako za tím Namjoonem?!”
,,Jo, promiň fakt spěchám.”
Tae zrychlil krok, aby se Jiminovi vyhl a zamířil přímo k pokoji s číslem dva.
Zhluboka se nadechl a zaťukal na dřevěné dveře.
Ty otevřel vysoký černovlásek, s širokými rameny.
Jakmile Taeho spatřil vykouzlil se mu na tváři široký úsměv.
,,Ty musíš být Taehyung! Já jsem Seokjin, ale říkej mi Jin.”
Potřásl si s ním rukou a hned ho pustil dovnitř.
,,Tohle je Minhun.”
Na posteli seděl bílovlasý kluk a zvedl ruku na pozdrav.
,,Tady to je Junchan.”
Ukázal na rudovláska, který si zrovna četl knihu.
,,A poslední je Hyuchan.”
Nad Hyuchanem se Tae zarazil.
Neměl vůbec Korejské rysy.
Vypadal spíš jako smíchanina něčeho mexického a evropského.
,,Zapomněl by jsi na mě Jine.”
Z poza závěsu vylezl Namjoon.
,,No jasně a náš leader Namjoonie.”
Namjoon popadl svůj plášť.
,,Tak tě zrovna vyzkoušíme z létání.”
Jenže nic takového se nestalo, protože přiběhl Hugo a opřel se zadýchaně o futra.
,,P-pane Namjoone, musíte za paní Robinsonovou, co nejrychleji.”
Namjoon vyletěl z pokoje a nechal tam jak kluky, tak zadýchaného Huga.
,,Vypadá to kluci, že budete mít další misi, ale tentokrát velmi důležitou.”
Řekl Hugo a pomalou chůzí odešel.
,,Je normální, že ho takhle z ničeho nic zavolají?”
Zeptal se Taehyung a pozvedl jedno obočí.
,,No většinou volají nás všechny, tentokrát to bude asi něco velkého, že to nejdřív říká Namjoonovi.”
Zamyslel se Jin a posadil se na postel.
,,No, tak když tu není můžeme se víc poznat.”
Tae se posadil na postel vedle Hyuchana.
,,No, tak v jakém si ročníku?”
,,Teď momentálně ve druhém.”
,,Takže je ti sedmnáct?”
Udivil se Jin.
,,Jo, je mi sedmnáct.”
,,Tak to jsi tu nejmladší člen.”
Oznámil mu Minhun.
,,Mě je 19.”
Pochlubil se Minhun.
,,Mě taky.”
Přidal se do konverzace Junchan.
,,Dvacet.”
Řekl znuděně Hyuchan.
,,Dávej na Uchyho pozor zase mu přeletělo něco přes nos.”
Zasmál se Jun, ale smích ho přešel, protože mu na obličeji přiletěl polštář.
,,Hej!”
Okřikl ho Jun.
,,Ukončete všechny blbosti, máme velkou misi, už zítra.”
Namjoon se objevil v pokoji.
Všichni si sedli poslušně ke stolu a Taehyung tedy taky.
,,Takže čeká nás doposud nejtěžší mise, kterou jsme kdy měli. Čeká nás totiž přeprava člověka, z nečarského světa. Ministerstvo zjistilo, že někde v chudších čtvrtích Tokia se nachází někdo s mocí rovnou Yryna. Potřebuje nás, aby jsme ho sem dovedli, jinak ho zabijí nečarové, nebo démoni. Démoni po něm půjdou jak vosy po sladkém, takže si budeme muset dávat sakra pozor. Je tu někdo kdo na misi nechce?”
Ani jednat ruka se neocitla ve vzduchu.
,,Dobře, připravte se na zítřek, co nejlíp umíte, bude to síla.”
,,Mám dotaz.”
Řekl Taehyung a všichni se na něj podávali.
,,Můžu jít s vámi, že?”

He is the most dangerous man in the world, but not for me.

💕🌌