That boy

32. To mě zveš na rande?

„ahoj" pozdravila jsem udýchaně Emu, když jsem si sedla do lavice.

„co tak udýchaně?" Uchechtla se.

„zaspala jsem." Usmála jsem se na ní, a potom se zasmála.

„bože, Rose. Budeš muset chodit spát dřív" řekla jako moje máma, a tak jsem jí na to protočila očima.

Škola rychle utekla a já se doma jen převlékla do svých letních šatů.
Vzala jsem si potřebné věci na doučování a vyrazila k Jackovi.

„ahoj. Co ty tady?" Zeptal se s úsměvem na tváři Nash, když mi otevřel dveře, na které jsem před chvílí zaklepala.

„no já jdu doučovat Jacka tu matiku" taky jsem se na něj usmála.

„ty ho doučuješ matiku?" Nechápavě se na mě podíval, zatímco mi uvolnil cestu, abych mohla dovnitř.

„no jo. On se ještě nezmínil?" Odložila jsem si batoh na sedačku.

„ne. Takže Jacka musí někdo doučovat, jo" řekl si Nash spíš pro sebe a ďábelsky se usmál.

„ehm.. je Jack doma?" Zeptala jsem se a nechápavě se na něj dívala.

„jo. Je nahoře u sebe v pokoji" řekl, ale myšlenkami byl jinde. Vzala jsem si batoh a vydala se nahoru.

Zaklepala jsem na nějaké dveře, a když jsem slyšela nechoď sem, ať už jsi kdokoliv, vstoupila jsem.

„řekl jse-" zarazil se, když se na mě podíval.

„ahoj, Rose. Už jsi přišla?" Změnil tón hlasu a posadil se na posteli.

„ahoj. Jo, už jsem tady" řekla jsem a pousmála se.

„myslela jsem, že bychom si to doučování mohli i nějak zpříjemnit. Třeba se hodinu učit, a pak nějakou zábavu nebo si nějak odpočinout. Víš, aby to nebylo tak nudný celý ty dvě hodiny" řekla jsem a nervózně si dala pramínek vlasů za ucho. Nechtěla jsem, aby to vyznělo tak, že si s ním chci užívat, místo učení. Jen jsem chtěla, aby jsme se taky trošku bavili.

„tak fajn. To beru" řekl, což mě překvapilo a já si sedla k němu na postel a začala vyndavat z batohu potřebné věci.

Učili jsme se hodinu, tak jak jsme se domluvili a začali to zase všechno balit.
Jack se už v té matice lepšil. Bylo vidět, že se snaží.

„tak co budem dělat dneska?" Zeptala jsem se, když už jsme to uklidili.

„nevim. Máš nějaký nápad?"

„možná.. mohli bychom se jít jen tak projít. Třeba na zmrzlinu" řekla jsem a dívala se všude jinam, než na něj.

„to mě zveš na rande?" Zasmál se a já se na něj podívala se zamračeným obočím.

„hele, taky můžeme zůstat tady a tu další hodinu se učit" řekla jsem nenuceným tónem.

„ne, to je dobrý. Jdem na to rande" zašklebil se a vstal z postele.

„hej, to není žádný rande" hravě jsem ho bouchla do ramene a následovala ho dolů.

„tak my jdem. Půjdem se ještě projít, a pak Rose doprovodím domů" řekl Jack Sarah a Nashovi.

„dobře, ahoj" křikla Sarah a já jim taky řekla slabé ahoj.

„proč jsi Nashovi a Sarah neřekl, že tě doučuju?" Zeptala jsem se posměšně, když už jsme byli na cestě.

„vypadlo mi to" řekl a díval se na cestu před sebou.

„jo, jasně. Spíš jsi se styděl, že tě někdo musí doučovat, co?" Zasmála jsem se, za což jsem si vysloužila od Jacka pohled vraha.

„nepotřebují vědět všechno" zašklebil se a už se na mě podíval i s úsměvem a jeho dvěmi roztomilými ďolíčky.

„Nash vypadal šťastně, když jsem mu to řekla. A taky vypadal, že plánuje nějaký ďábelský plán" uchechtla jsem se a šoupala dál nohama.

„to jsem přesně čekal. Nash čeká jen na to, až na mě bude něco mít." Uchechtl se.

„jakou chceš zmrzlinu?" Zeptal se mě Jack, když jsme docházeli ke stánku.

„já si jí kou-" přerušil mě jeho hlas.

„jakou?"

„čokoládovou. Děkuju" řekla jsem s úsměvem a Jack mezitím došel pro ty zmrzliny.

„nemusel jsi jí kupovat. Zaplatila bych si jí sama" řekla jsem a s úsměvem jsem si od něj zmrzlinu převzala.

„hele. Když to má být rande, tak se vším všudy, ne?" Posměšně se na mě podíval a poté se zasmál.
Jen jsem nesouhlasně zakroutila hlavou, ale na rtech jsem měla pobavený úsměv.

„všimla jsem si, že jsi se zlepšil, oproti včerejšku"

„vždyť to umím líp, než ty" zašklebil se na mě.

„vlastně vy jste se zlepšili. Zapomněla jsem na tvé vysoké ego" zašklebila jsem se i já na něj, a pak jsme se oba zasmáli.

„kdy se vrátí tvý rodiče?" Zeptala jsem se a lízala svou čokoládovou zmrzlinu.

„nevim. Měli se vrátit včera, ale změna plánu prej" mykl ledabyle rameny, jako by mu to bylo jedno, ale viděla jsem na něm, že mu to jedno nebylo, ale nehodlala jsem to řešit. Nechtěla jsem totiž tuhle hezkou chvilku kazit.

„můžu ti dát jednu upřímnou radu?" Zeptal se mě a vážně se na mě podíval.

„jo" se zájmem jsem ho sledovala.

„nebuď učitelka. Učíš příšerně a člověk z toho nic nechápe" řekl a zasmál se. Otevřela jsem nevěřícně pusu s náznakem úsměvu.

„hele. Buď rád, že tě učím. Beze mě by jsi nic neuměl" řekla jsem a zasmála se.

„taky, že nic neumím" ušklíbl se na což jsem mu odpověděla bouchnutím do ramene.

„díky, že jsi mě doprovodil" řekla jsem, když už jsme stáli před mým domem.

„to je dobrý. Mám to cestou" hlavou poukázal směrem, kudy se jde na zastávku.

„tak zase zítra?" Ujistila jsem se, že to doučování zítra platí.

„zítra. Ahoj, Rose" řekl s úsměvem, ze kterého jsem se vevnitř roztékala.

„ahoj, Jacku" řekla jsem a s úsměvem dveře zavřela.
Usmívala jsem se jako blázen a pobrukovala si nějakou písničku, která mi zrovna zněla v hlavě.
Tenhle den jsem si tak užila. Jack vůbec nebyl chladný ani nepříjemný. Naopak to byl Jack, se kterým se dá mluvit, se kterým mi je dobře.

               __________________

Děkuju za vaše ohlasy na příběh. Těší mě to❤

x moon x