V lásce a válce

Díl 55 - Poslední bezstarostný večer

„Tohle musíte vidět!"

„Co, coo?" zamumlal Harry rozespale. Nad ním stála Ginny, Hermiona stojící u druhé postele už třásla s Ronem. V pokoji stále panovala tma, muselo být pozdě v noci. Harry zamžoural do přítmí, natáhl se pro brýle a zahuhlal:„Co se děje?" 

„Tohle musíte vidět!" zopakovala rozrušeně Ginny. Hermiona už táhla Rona ke dveřím, zrzavá dívka vyběhla za nimi. 

Harry se za nimi chvíli zmateně koukal, poté pokrčil rameny - asi je to důležité. Vzal hůlku, zazíval a vydal se za jejich vzrušenými hlasy. Pro sebe zaklel, když zakopl o věci pohozené bez ladu a skladu na zemi a málem si přerazil nos o zárubeň dveří. Navýsost opatrně vycouval z pokoje a zamířil za tichým zvukem kroků.

Zbytek Nebelvírů dohonil u paty schodiště: „Co máme...?"

„Pšššt!" utnula ho Hermiona a obezřetně prošla kolem zakrytého obrazu paní Blackové. U vchodu do kuchyně stáli Fred a George a obezřetně nakukovali do kuchyně.

„Proč nejdete..." zkusil se zeptat Ron, bratři jej utišili zuřivou gestikulací, Hermiona s Ginny se mezitím připlížily vedle dvojčat Weasleyových. Harry si s Ronem nejdřív vyměnili zmatený pohled, potom je však napodobili a čekali, co se teda má jako stát.

Nic se však nedělo. Harry se tázavě zadíval na Hermionu vedle sebe, zamračeným pohledem jej odbyla. Začínala být viditelně nervózní - v takových chvílích si vždycky namotávala na prst pramen kudrnatých vlasů. Zrovna, když poklepala Georgovi na rameno, aby se na něco zeptala, se slabě ozvala kytara. Ginny nadskočila, dvojčata si vyměnila vítězoslavné pohledy, Hermiona se ze široka usmála... A on s Ronem stále nic nechápal. Nejisté tóny se najednou změnily do tiché melodie.

„Co to k čertu...?" zeptal se nechápavě Ron. Hermiona jej naštvaně dloubla pod žebra, aby zmlknul. Zrzek ji počastoval nasupeným pohledem a už se chtěl ozvat, když se k jejich obrovskému překvapení ke kytaře přidal tichý, překvapivě příjemný hlas.

„Oh-thinkin' about all our younger years... There was only you and me, we were young and wild and free..."

„To je..." zkusil znovu neúspěšně Ron, tentokrát byl sejmut vlastní sestrou. 

 Harry nevěřil vlastním uším. Tohle se mu určitě jenom zdá, rychle se štípnul do ruky.

„But that's over now... You keep me comin' back for more...."

„Opravdu je to ten, kdo si myslím?" zašeptal Harry a třel si ruku, do které se štípnul. Odpovědí bylo nadšené kývání Ginny, zrzavé vlasy jí poskakovaly kolem obličeje.

„Baby you're all that I want.... When you're lyin' here in my arms..."

„To je vážně Malfoy?!" ujelo Harrymu. Draco Malfoy že by hrál na kytaru? A ještě ke všemu mudlovskou písničku?!

„Ztichni!" obořila se na něj polohlasně Hermiona. (Ron instinktivně o krok uskočil.)

„And I found it there in your heart... It isn't too hard to see... We're in heaven."

Harry pro sebe nevěřícně zavrtěl hlavou: Tohle přece nemůže být Malfoy! Vždyť je to jenom sobecký, namyšlený Zmijozel! Pohrdavý, zazobaný, hnusný... Smrtijed! Že by Draco Malfoy, ten nechutný fretčí kluk, byl schopný něčeho takového... Hezkého, Merline! Už jenom ta představa je divná. On?! To už bych věřil víc tomu lektvaru!

Fred najednou vytáhl z kapsy malé zrcátko a velmi pečlivě jej nastavil tak, aby všichni viděli na dvojici v místnosti. Harry se prodral dopředu, tohle si rozhodně nemohl nechat ujít, protože to sakra stejně nebyla pravda!