V lásce a válce

Díl 36 - Brána do pekla

Selena stála uprostřed prefektské ložnice a nevěřícně zírala na sinalého Draca, který v rukou žmoulal dopis od svých rodičů. Poprvé od snídaně promluvil, spojení mezi nimi však, stejně jako celý den, udržoval mrtvé.

„Řekni mi, že tohle nemyslíš vážně," zopakovala zoufale, snad po sté.

„Přijde ti?" zasmál se nervózním, hysterickým smíchem.

„Miláčku, prosím," začala škemrat, „tohle nemůžeš myslet vážně, to nejde..."

„Vždyť jsi to taky četla, já si nedělám srandu, Sel."

„To nejde, přece jsi mě viděl na Obraně! Nezvládnu ani blbého bubáka, tohle po mně nemůžeš chtít...!"

„Prosím, Sel! Nic se nestane..."

„To nejde, proboha!"

„Miláčku, prosím..."

„Tys zešílel!"

„Zlato..."

„Nemůžeš po mně chtít, abych jela na panství!"

„Nemůžu jet sám!"

„Nemůžeš nebo nechceš?!"

Chvíli na sebe mlčky zírali, oba zoufalí, každý z jiného důvodu.

„Bude to dobrý, dokud budeš se mnou, nemůže se nic stát," promluvil opět Draco, tiše, prosebně. „Je to jen jeden víkend, Sel, dvě noci. V pátek stejně přijedeme až pozdě odpoledne, můžeme se zavřít u mě. V sobotu budou stejně pryč, kdyby náhodou ne, zajedeme do města, a v neděli odjedeme hned ráno, v podstatě se s nimi nepotkáš..."

„A co ten slavný večírek?!"

„Nechají nás tam hodinu a pak nás vyhodí, tak jako vždycky."

„Opravdu nemůžeš jet sám?" zeptala se zoufale.

„Nemůžu, v té pozvánce je napsané, že jsem očekáván s doprovodem."

„Vždyť je to jenom cár papíru..."

„Dle mých rodičů je společensky nevhodné dostavit se na večírek bez doprovodu," odrecitoval a zapadl na pohovku. „Pokud přijedu sám, do půl hodiny bude na Malfoy Manor Pansy..."

„Parkinsonová?!"

„Od koho myslíš že má ten stupidní nápad, že by si se mnou měla začít?" zašklebil se. Selena omámeně usedla vedle něj, přitáhl ji k sobě. „Prosím, miláčku... Nic se nemůže stát. Naši opravdu čekají, že přijedu s Pansy, budou z tebe tak zděšení, že nám dají pokoj..."

„Tos mě uklidnil..." zahuhlala.

„Navíc jsi mnohem, mnohem mocnější než otec..."

„Žádná kouzla mimo školu..."

„...takže kdyby náhodou, prostě ho hodíš přes plot."

„Moc vtipné..."

„A na tom večírku bude dost pravděpodobně Snape."

„Snape?!" vyletěla a vyvalila na něj oči. „Snape chodí na večírky?!"

„Tohle je to, co tě zaráží?" pokusil se usmát.

„Jistě, vždyť... Snape..." Znovu se o něj opřela a nechápavě vrtěla hlavou, chvíli mlčela. „Já nevím Draco, nelíbí se mi to..."

„Prosím, Sel," políbil ji do vlasů. „Pořád jsou to moji rodiče..."

„Tohle je citové vydírání!"