V lásce a válce

Díl 5 - Krušné začátky

Selena si v tmavomodrém křesle nervózně poposedla. Pokud to nebude za ní do pár minut, určitě se zblázní.

Už od rána byla jako na jehlách. Ani si nedokázala užít poslední chvíle blaženého ticha, jak jí doporučila uhnaná profesorka McGonagallová. Naopak, měla z něj nervy na pochodu. Bála se změny. Ty tiché Bradavice byly klidným domovem, který se měl během příštích pár hodin vytratit. Jako kdyby to nestačilo, Uršula byla už od rána v depresi a vytratila se neznámo kam, takže tomu všemu musela čelit sama.

S frustrovaným povzdechem přitáhla nohy ke kolenům. Kratiknot ji požádal, aby povečeřela ve věži. Nechtěl její přítomnost hodit na orly před celou školou, a vlastně i jí to bylo příjemnější, přestože ji málem skolil panický záchvat, když se začali objevovat skřítci s kufry jejích nových spolužáků.

Hlavou se jí honily ty nejhorší možné scénáře. Byla nová, jiná, divná. Bez vzpomínek, přivedená z ministerstva kouzel, kde dělala bůhvíco. Taková zrůdička z panoptika, na kterou se lidi chodí koukat, ale vlastně s ní nechtějí mít nic moc společného. A navíc pořád nevěděla, kdo vlastně je.

Jaká asi byla v době, kterou si nepamatovala? Jak vypadají její rodiče? Shánějí se po ní? Má sourozence? Přátele?

Snahy vybavit si něco z doby před Bradavicemi vzdala už v půlce prázdnin. Místo alespoň jedné jediné hezké vzpomínky se v noci probouzela s křikem.

Brumbál ale říkal, že její rodinu hledají. A vzpomínky se daly obnovit, jakmile se na to bude cítit, mohli začít.

Jenomže se na to ani omylem necítila. V tu chvíli se možná cítila tak na to, aby zalezla do své postele, zatáhla závěs a už nikdy odtamtud nevystrčila nos, jelikož z chodby se začal ozývat šum mnoha hlasů, dupot nohou a smích.

Spustila nohy na zem, spěšně uhladila hábit a zahákla si vlasy za ucho. Nervozita byla málem nesnesitelná, tak moc si přála mít to za sebou!

Dveře do společenské místnosti se pomalu otevřely. Dovnitř vešel profesor Kratiknot následován zdánlivě nekonečnou hordou studentů. Selena rychle vstala z křesla. Jen stěží odolala touze před zástupem zvědavých orlů odcouvat co nejdál.

Společenská místnost byla naplněná k prasknutí, přesto byl kolem Seleny dvoumetrový prázdný kruh. Všichni si ji se zájmem prohlíželi, tiše si mezi sebou šeptali, mladší ze studentů si na ni ukazovali.

Profesor Kratiknot se zastavil před Selenou a zadíval se na dav svých orlů: „Tohle je Selena Everdeenová. Doufám, že si všichni budete pamatovat, co jsem vám sdělil venku, a podle toho se budete také chovat!"

Její noví spolužáci mlčky přikyvovali.

„Výborně," pousmál se maličký profesor. „Selena nastupuje do pátého ročníku a já doufám, že jí se vším pomůžete. Nechám vás, abyste se seznámili. Uvidíme se na hodinách Kouzelných formulí," pronesl vesele a začal se prodírat ke dveřím. „Letos ten pohár vyhrajeme!" ozvalo se vteřinku před tím, než se zaklaply.

Havrapáři se jako jeden mlčky zadívali na novou spolužačku. Selenu ta synchronizace vyděsila, touze o krok ustoupit odolala na poslední chvíli.

„Ehm... Ahoj všichni?" zakuňkala. Nejradši by se vypařila, v tomhle rozhodně nebyla dobrá.

Naštěstí ji zachránil jeden z prefektů: „Ahoj Seleno," natáhl k ní ruku, „jsem Chester. Doufám, že se ti u nás bude líbit a že jsi náležitě hrdá na to, že ses dostala k nám," zazubil se. „Určitě se chceš seznámit s ostatními ze svého ročníku, že? Takže všichni ostatní do svých ložnic!" rozhlédl se po společenské místnosti. „Ať už vás tady nevidím! A prváci sraz v horní místnosti!"