V lásce a válce

Díl 22 - Ten znám...

Celý leden byla Selena dost vykolejená z toho, jak se k ní Zmijozelové chovali. Draco očividně nelhal když tvrdil, že ji hadi vzali pod svou ochranu. Od chvíle, kdy jim sdělil jméno onoho havraspárského třeťáka, se k ní začali chovat až děsivě mile. Začalo ji zdravit víc lidí, prefekti (krom Pansy) ji na chodbě pravidelně zastavovali. Aby se zeptali jak je, jak jdou hodiny, jestli se něco nestalo... Začala si všímat, že kdykoliv se na ni někdo z Havraspáru jenom zle podíval, náhodou se jim stalo něco nemilého. Ne hned. Ale vždycky.

Vrcholem všeho byl však Zabini, který ji doběhl po cestě z tréninku těsně před třetím kolem. To se nezadržitelně blížilo a napětí rostlo – zbývaly jen čtyři dvojice, z nichž dvě postoupí do finále. A Snape byl pevně odhodlaný je do finále dostat, takže tréninky byly čím dál vražednější.

Zrovna se z jednoho takového tréninku polomrtvá ploužila nahoru do sedmého patra, když se za ní ozvalo: „Hej, Everdeenová!"

„Ano?" otočila se překvapeně. Za nejbližším rohem Draco strnul a zůstal nehnutě stát.

„Víš... Já... Chtěl jsem se zeptat..." koktal snědý Zmijozel rozpačitě.

„Jo?" zvedla obočí, tohle vypadalo zajímavě.

„No... Ples se blíží a..."

„NE!" zaječel najednou Draco, málem sebou leknutím švihla na zem.

„Copak máš za problém?" zeptala se pobaveně, když se vzpamatovala. Zkontrolovala, co říká Blaise, koktal něco o nevděčné Parkinsonové a ničeho si nevšiml.

„On tě chce pozvat na ples!"

„A?"

„Jak to myslíš?!" vyjekl překvapeně. „Přece jdeš se mnou!"

Selena se mezitím opět soustředila na Zmijozela před sebou, přenesla váhu na druhou nohu a zamumlala něco ve smyslu, že je ta situace nemilá. Potom nevzrušeně odpověděla svému příteli: „Jdu? Pokud vím, nepozvals mě."

„...no a já se chtěl zeptat, jestli bys nešla se mnou, když jde Pansy s Malfoyem."

„Ne, to teda nejde, Zabini!" vyřítil se zpoza rohu nepříčetný prefekt, druhý Zmijozel leknutím uskočil. „Jdeme totiž s Everdeenovou spolu, ty pitomče! Vždyť jsme dvojice, která postoupila, jak by asi do hajzlu vypadalo, kdybych šel s holkou, co vypadla v prvním kole?!"

„Promiň, já..." zmohl se nebohý Blaise na chabý pokus o omluvu... Za co vlastně?

„Padej, Zabini. Jestli vypadneš hned, budu dělat, že se to nestalo," vyštěkl Malfoy a propichoval prchajícího Zmijozela rozzuřeným pohledem.

„A pak že já jsem žárlivá jo?" založila si Selena ruce na hrudi. „Uvědomuješ si, že neudělal nic špatného a tys ho seřval? A ještě tak, že teď kolem tebe bude chodit po špičkách, abys to někomu neřekl?"

„Vždyť to byl záměr," zavrčel, Selena si frustrovaně povzdechla.

„Pojď nahoru, u vás tě teď nikdo shánět nebude," řekla odměřeně a vykročila ke schodům.

„Eeeh... Dej mi pár minut, přijdu!" otočil se najednou zpátky do sklepení a než se vůbec stihla vzpamatovat, zmizel.

Co to zas má být za výmysl? Ale... Je tak roztomilý když žárlí, napadlo ji, když se znovu rozešla směrem do sedmého patra.

Do Komnaty nejvyšší potřeby opravdu dorazil jen pár minut po ní. Pár vteřin postával u dveří podivně rozpačitý, pohrával si s něčím v kapse. Podivnější o to, že před Selenou ukryl vzpomínky i myšlenky od chvíle, co se odpojil ve sklepení. Takže v tu chvíli stála u pracovního stolu, se zájmem pozorovala jindy tak nechutně sebejistého chlapce a čekala, co z něj vyleze. Konečně se odhodlal přejít ode dveří k ní a udělal další překvapivou věc – uhnul pohledem, což se zrovna povýšenému Zmijozelovi nepodobalo ani v nejmenším.