That boy

14. Co to do tebe vjelo?

„a co jsi ty? Jen nějakej divnej kluk, kterej si myslí, že je nějak zajímavej. Něco ti řeknu, nejsi. Troufám si říct, že jsi ani žádnou holku neměl." řekl Caleb a přiblížil se k Jackovi.

Jack byl opravdu naštvaný. Byl celý rudý a ruce měl úplně bílý z toho, jak zatínal pěsti.

Najednou mu Jack vrazil pěstí do obličeje. Samozřejmě to Caleb nenechal jen tak a vrazil mu taky a začali se prát. Dívala jsem se na to s otevřenou pusou.

Když jsem se vzpamatovala, došla jsem k nim a snažila se je od sebe odtrhnout.

„nestůjte tam a pomozte mi" řekla jsem ostatním a Jason s Kaiem je od sebe dostali.

„uklidni se" řekl Kai Calebovi.

Oba dva těžce oddechovali a já na ně naštvaně koukala. Chovali se jak malý.

„chováte se jak malý děti" řekla Ema. Taky byla docela naštvaná. Stejně tak i Sarah.

„Jacku! Co to do tebe vjelo?" Zeptala se naštvaně Sarah.
Jack se na ní jen naštvaně podíval a pak zase na Caleba, který si ze rtů utíral krev.

„říkal jsem ti, že sem nechci, neposlouchala jsi. Zase" řekl naštvaně Jack.

„myslela jsem, že budeš chtít vidět svoji holku" zakřičela Sarah a všichni se začali překvapeně dívat.
Sakra. Tohle nedopadne dobře.

„nejsme spolu, chápeš? Už spolu nejsme" vykřikl Jack a Sarah jen překvapeně otevřela pusu.

Já jsem začala být nervózní. Teď si všichni budou myslet, že jsme spolu chodili. To ne.

„to jsem nevěděla" řekla Sarah už klidně a podívala se na mě.

„proč jste mi to neřekli?" Zeptala se a dál se dívala na mě.

„ty jsi s ním byla? Já to věděl" řekl posměšně Caleb. Podívala jsem se na všechny okolo sebe. Nechápavě se na mě dívali. Podívala jsem se na Emu, která jako jediná věděla pravdu. No ještě Jack věděl pravdu.

Ema mi naznačila rty bude to dobrý a já se zase uklidnila.

„běžte všichni pryč" řekla jsem rozpačitě.

„co se tady děje?" Zeptala se ospale máma, když přišla k nám.

„nic. Už jsou na odchodu" řekla jsem a otočila se zase na ostatní, kteří se dívali střídavě na mámu, a pak zase na mě.
Jack se na mě podíval, ale zase pohled odtrhl. Viděla jsem, jak mu na vteřinu přejel přes obličej smutek.

Všichni začali pomalu odcházet.
„promiň, je mi to líto" řekla Sarah, když odcházela. Jen jsem se na ní usmála a zavřela za nimi dveře.

„Rose, co to bylo za hluk?" Zeptala se mě máma.
„jen malý neshody, běž si lehnout" řekla jsem a snažila se usmát.
Máma se otočila a šla do svého pokoje. Taky jsem se rozhodla, že půjdu do svého pokoje, a tak jsem i učinila.

Zavřela jsem dveře, sedla si na kraj postele a všechno na mě dolehlo. Přemýšlela jsem pořád dokola, co se právě stalo.

Všichni si budou myslet, že jsme spolu chodili, i když to tak není. Skvělý.

Lehla jsem si do postele a pořád nad tím přemýšlela. Jak to všem vysvětlím. A co když se to dozví máma? To bude teprve problém.

Přišlo mi oznámení, že mi někdo napsal.

Nash: je mi líto, že jste se rozešli. Ale proč?

Neměla jsem teď náladu na to, si s někým psát a ani jsem nevěděla, co napsat. Proč jsme se rozešli? Nevím.

Rose: promiň Nashi, ale nechci se o tom teď bavit.

Nash: chápu, promiň.

Rose: v pohodě.

Odložila jsem mobil na stolek vedle postele, ale ne na dlouho. Po pár minutách mi přišla další zpráva.

Sarah: ahoj, Rose. Je mi to takový blbý, ale známe tady jen tebe. Víš, porouchalo se nám auto a Jackovi pořád teče krev z nosu a ze rtu a takhle domů nemůže. Nemohli by jsme přespat u tebe, prosím?

Četla jsem si to a nemohla tomu uvěřit. Tenhle den je snad zlý sen.

Šla jsem dolů za mámou, abych se jí na to zeptala.

„mami, může u nás dneska přespat Sarah, Nash a Jack? Porouchalo se jim totiž auto a nikoho jinýho tady neznají" Zeptala jsem se a ani jsem nevěděla, jestli chci, aby řekla jo nebo ne.

„no dobře. Je tři aspoň znám" řekla a já běžela zase nahoru, abych to napsala Sarah.

Rose: ahoj. Jasně, že můžete. Budeme vás čekat.

Sarah: děkujeme moc

Na to už jsem jí neodepsala a šla pomalu dolů, protože by tady za chvíli měli být.

_______________

x moon x