🇺🇸Hi I am America🇺🇸

2

Nějak jsem tu školu přetrpěl a chtěl jsem již domů. Bohužel když jsem vyšel tak mně Rusko a jeho banda obklíčila.
„Ku***"
Řeknu si v hlavě. Mezitím mi sundali batoh a silně chytli za ruce. Rusko vzal můj batoh a začal ho vysypávat. Když mi ho celý vysypal všiml jsi jedné fotky. Byl jsem to já a Rusko. Vzal ji podíval se na ni a žádal ji roztrhávat na ty nejlepší kousky které se mu povedly. Začal jsem brečet. Byla to moje nejoblíbenější fotka a on ji teď roztrhal. Všichni se začali smát jak blázni a nazívat „ubulánkem”. Když konečně odešli dal jsem si věci do batohu a běžel domů. Prošel jsem domů šel do pokoje, lehl si na postel a prohlížel si fotky mně a Ruska. Začal jsem brečet po tom všem co jsme zažili mi udělal. Začal jsem brečet ještě víc. Nešel jsem ani na večeři. Prostě jsem brečel a ležel v posteli. Brečel jsem a to dlouho do noci když se mi konečně podařilo přestat lehl jsem si do postele a chtěl usnout. Ještě že mně táta neslyšel, protože on Rusko a jeho otce nesnášel a vždy nesnášet bude.

Každý den jsem vstal, šel do školy, Rusko a jeho banda mě šikanovala, přijdu domů a potom zbytek dne se řezu a brečím. Tak to chodí každý den. Dneska vstanu, podívám jsem se na hodiny, díky Bohu byl víkend. Obleču se a jdu na snídani kde už na mně moje milovaná rodina čeká. Sednu si ke stolu a začnu jíst.
„Tak jaký byl první týden ve škole synku? ”
Neodpovídám. Dojím si svojí snídani a jdu do pokoje. Za chvíli na dveře někdo zaklepe. Jdu otevřít a tam na mě s úsměvem kouká Kanada. Jdeme dovnitř a sedneme si na postel.

Kan: Co se stalo?
Ame: Proč to potřebuješ vědět?
Kan: je to něco se školou?
Ame: Ne.
Kan: Něco se muselo stát jinak by jsi nebyl smutný

A potom mně obejmul. Obejmul jsem ho na zpátek.