Strážný anděl pro démona

36

Mezitím venku sháněl démon jednoho tvrdohlavého anděla. Měl štěstí, moc daleko nedošel. Hitomi seděl na kameni a díval se směrem k lesu. Tatsuo nemohl uvěřit jeho neopatrnosti. Poklepal mladšímu chlapci na rameno a ten se s leknutím otočil a když zaregistroval démona, povzdechl si a obrátil oči v sloup. ,,Zase ty," zkonstatoval otráveně, což přinutilo Tatsua se temně zamračit.

,,Nemyslíš si, že už si mě dneska naštval dost?" zeptal se ho, kupodivu stále klidným hlasem. Hitomi si odfrkl a postavil se. ,,Tak teda jdeme zpátky, no," řekl, jakoby se snad vůbec nic nedělo, což démona dopálilo ještě víc, než předtím. ,,Můžeš mi říct, co to jako předvádíš?!" vyjel na Hitomiho najednou. Ten sebou viditelně trhl a překvapeně se na Tatsua otočil. 

,,Víš jak se o tebe Hiro musí bát?! Nemyslíš, že má větší starosti, než furt řešit svého nešikovného bratrance?!" Tatsu stále křičel, protože se zřejmě nedokázal udržet v klidu. Ještě nikdy neviděl někoho tak neopatrného, jako tohohle kluka. To i Hiro ze začátku byl obezřetnější. Hitomi ale zřejmě nechápal, proč se na něj křičelo a rozezleně se rozběhl proti Tatsuovi, chtíc mu nejspíš dát pěstí. Ten mu však pohotově chytil ruku a tak tam teď proti sobě stáli, oběma z očí sršely blesky.

Hitomi si po chvíli jen povzdechl a spustil ruku, Tatsu ho kupodivu pustil téměř okamžitě. ,,Proč si pro mě vůbec přišel? Měl si mě tady nechat, všichni kromě Hiromitsua mě tam stejně nesnášíte," zamumlal si spíš pro sebe a myslel si, že ho plavovlasý démon neslyšel. Tatsu se však jen tiše zasmál, tentokrát ne výsměšně. ,,Kdo ti řekl, že tě nesnáším, hlupáku?" zeptal se anděla a ze srandy ho šťouchl prstem do čela. ,,Hm? Myslíš, že jinak bych sem běžel jako namydlený blesk, ty můj novej otravnej brácho?" 

Hitomi se nad slovem brácho pozastavil a udiveně pozvedl hlavu. Chtěl něco říct, ale Tatsu ho umlčel tím, že ho vzal za paži a rozběhl se s ním zpátky domů. Všiml si totiž, že okolí začínalo být nebezpečně obehnané magií. ,,Místo zbytečných přesládlých řečí se radši začni chovat tak, abych na tebe už nemusel křičet!" houkl na Hitomiho ještě a ten na to nic neřekl, jen se pro sebe usmál a zrychlil, aby se s ním démon nemusel tak táhnout. 

***

Seděl jsem doma na pohovce a společně s Yuri si četl, netrpělivě vyhlížejíc skrz malou skulinu v okně, kdy se venku něco pohne. Konečně se rozrazili dveře, dva chlapci vběhli dovnitř a vyšší z nich za sebou zabouchl a zabednil dveře. Rychle jsem odložil knížku na pohovku a do očí se mi znovu nahrnuly slzy. ,,Díky Bohu," dostal jsem ze sebe dost plačtivě a hromadně je objal. Vím, že Hitomi moc není na objetí, ale momentálně mi to bylo úplně jedno. Kupodivu kolem mě ale obtočili ruce oba. ,,Hromadné objetí!" vyjekly dvě děti a jeden z každé strany se připojily, po chvíli tak udělala i Yuri. 

Přísahám, že jestli Hitomi znovu udělá něco podobného, vlastnoručně ho zaškrtím. 

Co říct na svoji obhajobu, hm? Upřímně, hlavně jsem vůbec nevěděla, jak pokračovat, ale taky jsem kvůli tanečním v pátek úplně vypadla z rozvrhu. Moc se omlouvám, že jsem nevydala kapitolu tak dlouho a radši vám zatím nebudu moc slibovat, ale snad se to zlepší, jelikož taneční mi pomalu končí. :D