Strážný anděl pro démona

8

,,Takže ty mi to nehodláš říct, jo?" procedil ten démon a zvýšil na síle. Cítil jsem, že se začínám dusit, tak jsem se snažil rychle vymyslet, co dělat. Nakonec mě přece jen napadlo kouzlo, které bych proti démonovi dokázal zkusit. Přivřel jsem oči pevněji a představil si, že se černá magie zlomí. 

Správně, představivost je tím kouzlem. Není to příliš silné, ale proti téhle slabé démonní síle to vystačí. Ten démon mě nejspíš podcenil až moc. Třeba proti Tatsuovi by tohle nestačilo, takže kdyby se proti mně postavil, tak jsem nejspíš určitě mrtvý. Budu se tedy radši snažit ho nenaštvat příliš. 

Povedlo se. Černá magie začala pomalu a jistě zvolňovat a pak mé tělo opustila úplně. Byl jsem sice extrémně oslabený, ale volněji létat jsem ještě dokázal. Ani jsem se pořádně nerozhlédl, vzal jsem Yuri za lem tílka a co nejrychleji vyletěl z místnosti. 

Když jsem letěl, zaslechl jsem za sebou hlasitý řezavý smích. ,,Odsud se jen tak nedostaneš, amatére!" vysmíval se mi démon škodolibě a já si teprve teď všiml bludiště, které jsem měl před sebou. Tak tohle by mě nenapadl. Každopádně, pár triků jsem ještě v rukávu měl. Vyletěl jsem přímo nahoru a hbitě se kolem sebe rozhlížel. Začala mě bolet ruka z toho, jak jsem za sebou pořád táhl Yuri, ale taky jsem cítil, že se začíná probouzet.

Po pár vteřinách skutečně otevřela oči. Jakmile tak udělala, zaječela. ,,Prosím, uklidni se," prosil jsem ji a vytáhl ji za ruku k sobě. Zírala na mě, oči měla doširoka rozevřené. ,,Co jsi zač?" vydala ze sebe nejistě a já se zamračil. ,,Na to není čas," odbyl jsem ji a rychle si ji vyhodil na záda. ,,Je dobře, že si drobná," pousmál jsem se na ni. 

Jen uhnula pohledem a když byla donucena se tak podívat dolů, rychle zabořila nos do mých zad. ,,Jen už nás prosím dostaň na zem," zamumlala a pevně se mě chytila kolem krku. Pokusím se, pomyslel jsem si rozmrzele, ale nahlas jsem to radši neříkal. Konečně jsem uviděl východ. Rychlostí blesku jsem se k němu rozletěl, ale podcenil jsem mé oslabení a taky jsem tak rychle vrazil do stromu nedaleko. Se křikem jsme s Yuri spadli na zem. 

Promnul jsem si spánek a sykl bolestí. ,,Omlouvám se," řekl jsem provinile směrem k dívce vedle mě. Ta se jen stěží vyškrábala na nohy a pak mi podala pomocnou ruku. ,,Chyby dělají i andělé," zasmála se, když si pohledem měřila má křídla. Zrudl jsem a obrátil pohled ke straně. ,,To by ale právě neměli. A víš kolik jsem těch chyb udělal já?" otázal jsem se jí poníženě a ona se znovu zasmála. 

,,Je mi to poměrně jedno," opáčila se smíchem. ,,Jen vím, že si mě zachránil a to by udělal jen málokterý strážný anděl člověku, kterého nestráží." To mě povzbudilo a já se na ni usmál a poškrábal se na hlavě. ,,To nic nebylo," prohodil jsem potichu a ona se na mě znovu usmála a poté mě krátce objala. 

Když jsme se rozloučili, chvíli jsem jen zamyšleně stál u stromu. Jak to, že se mě ten démon nepokouší dostat zpátky? To je nějaké divné, vždyť se mě snažil zabít, ne? I když také nechápu proč. Rozešel jsem se k Tatsuově domu a celou cestu o tom přemýšlel. Zamotává se to tady čím dál, tím víc. 

Doma jsem šel přímo do pokoje, protože mě nenapadalo jiné místo, kde by ten kluk mohl být, tedy kromě večírků. I když, večírky v pondělí? Blbost. Jenže v pokoji nebyl. Vždyť, mě vlastně unesli! Pokouší se mě snad hledat? Hned jakmile mě tohle napadlo, bouchly dveře a do pokoje se vřítil Tatsu, celý udýchaný a špinavý. 

Vyrazil rovnou ke mně a stáhl si mě do objetí. ,,Proboha, jsi v pořádku," šeptal pořád dokola a já se ho snažil marně odstrčit. ,,Jo," zasmál jsem se. Pustil mě a já si všiml jeho zkrvaveného obličeje. ,,Kde si byl?" polekal jsem se a Tatsu se jen slabě pousmál, než mi vyčerpaně spadl k nohám. 

Závěrečná slova autorky:

Ano, vím, že v tomhle díle se Tatsu moc neobjevoval a byla tam vlastně jen Yuri, kromě našeho hlavního hrdiny, ale je to dost důležitá vedlejší postava, která v tomhle příběhu bude ještě dost dlouho a bude toho taky hodně způsobovat. Ale nebojte, v příštím díle už bude Tatsu víc. :D