Strážný anděl pro démona

19

Velké zkoušky bylo asi to nejotravnější v mém životě. Tatsu se před nimi opravdu vytrvale učil, takže jsem byl nucen se učit taky, což jsem dost dobře nechápal. ,,Mně je fuk, co ty děláš, ale proč se musím učit taky?" mumlal jsem rozladěně, když mi diktoval již čtvrtou rovnici. ,,Aspoň tohle bys mohl dát na trojku, pak už žádná škola nebude," odvětil trpělivě, když přestal diktovat. Povzdechl jsem si, ale dal se do toho, taky hlavně proto, že Tatsu vypadal v poslední době hodně ve stresu a já mám pocit, že je to kvůli tomu, co jsem mu před pár dny řekl. 

Občas se budil v noci celý zpocený, a taky na mě volal ze spánku. Každou noc ho teď držím za ruku, aby ho to uklidňovalo alespoň trochu, přesně jak mě to učil Alice. Nevím, proč se mu to děje, ale asi má strach, že odejdu. Problém je ten, že budu muset, i když opravdu nechci. 

Další den jsem matiku chápal jen díky Tatsuovým směšným vysvětlivkám. Pořád dokola mi totiž opakoval, jak je v nebi x andělů, kteří potřebují lásku, ale brání jim v tom můj otec, král. Musel jsem se tomu pořád usmívat a díky tomu jsem ze zkoušky měl velmi dobrý pocit, když jsme odcházeli. Ovšem ten dobrý pocit netrval příliš dlouho, jakmile se Tatsu rozběhl za svými kamarády, kteří se na mě pobaveně šklebili. Jenže tentokrát má smůlu, musí jít se mnou domů.

Před těmi pár dny, kdy jsem se setkal s Yuri, mi totiž nabídla, že bychom mohli na pár dní v začátku července pobýt u ní na chatě a pozvala samozřejmě i Tatsua. Řekla mi, že nechce, aby o ni přemýšlel jako o nějaké úhlavní nepřítelkyni. Smál jsem se tomu, protože přesně tak pravděpodobně přemýšlel. Nabídku jsem moc rád přijal, a protože jsem věděl, že Tatsu by na ni nepřistoupil, počkal jsem až do posledního dne, kdy jsme měli jet. 

Došel jsem až k nim s neoblomným výrazem ve tváři. ,,Tatsu, pojď se mnou, musím ti něco říct," poklepal jsem mu na rameno, načež on se otočil a usmál se na mě. ,,Copak?" Obrátil jsem oči v sloup při pohledu na jeho kamarády, kteří zcela jasně ostražitě naslouchali rozhovoru, i když se tvářili, že se o něčem zapáleně baví. ,,V soukromí, prosím," požádal jsem ho a kývl směrem k nim. Povzdechl si a kývl. I přes jejich přemlouvání se s kamarády rozloučil a šel za mnou, já se celou cestu ještě vítězoslavně ohlížel za čtyřmi zamračenými puberťáky. 

Tatsu se doma vrhl na gauč, jako namydlený blesk, ale to jsem mu hned překazil. ,,Máme plány na prázdniny!" oznámil jsem mu nadšeně. Tatsu nechápavě pootočil hlavu na stranu. ,,Od kdy?" opáčil odměřeně a já se potměšile usmál. ,,Yuri nás pozvala k sobě na chatu," prohlásil jsem jakoby ledabyle, zatímco jsem připravoval již zabalené kufry ke dveřím. ,,Nás?" zopakoval po mně nevěřícně a já přikývl. ,,Ano, i tebe. Chce s tebou být kamarádka," řekl jsem mu a sedl si vedle něj. Zakryl si obličej dlaněmi a zavrčel: ,,A to musím?" 

Probodl jsem ho nevraživým pohledem. ,,Je to moje kamarádka," naléhal jsem a když ani tohle nepomohlo, zvedl jsem se a postavil před něj. ,,Prosím, uděláš to pro mě?" zeptal jsem se ho s prosícím pohledem a jeho to tak obměkčilo, že se s povzdechem usmál a namotal si pramínek plavých vlasů na prst. ,,Tak dobře," souhlasil se mnou. Co k tomu říct, já jsem prostě profesionál. 

Jedno jsem však zjistil. Tatsuovo načasování stojí za starou  bačkoru. Včera jsem ho večer požádal, aby se podíval, kdy nám jede autobus a on to sice udělal, ale našel autobus jen na ten den. Momentálně sprintujeme na vlak, který jel ještě o něco dřív a já doufám, že ještě pořád stojí. ,,Ty seš fakt idiot!" křičel jsem na něj, jak jsem ho dobíhal. Opovážil se to totiž ještě svádět na počítač, že prý ho měl varovat. Příště si to radši zkontroluji dle nebomilu. 

Vlak jsme kupodivu stihli, jenže cesta netrvala krátce, jak jsem si myslel. Ta věc totiž byla snad z předminulého století. Vevnitř byl příšerný smrad a než jsme dojeli na místo, byla už tma. Venku jsem měl co dělat, abych nevrhl kufr. Yuri na nás už nervózně čekala na nástupišti, kdovíjak dlouho tu byla. Přiběhl jsem k ní a ona mě rychle objala a pak se ohlédla za mě, aby spatřila šourajícího Tatsua, který se na ni mračil. Nervózně se na něj pousmála a obrátila se znovu ke mně. ,,Co vám trvalo tak dlouho?" zasmála se a já si povzdechl a ukázal na démona za mnou. 

,,Podíval se na čas odjezdu z jiného dne," oznámil jsem jí teď už pobaveně, protože mi po cestě vyprávěl o pekle, abych se nepozvracel, takže jsem mu už odpustil. Yuri se rozesmála a ukázala nám, ať jdeme za ní, že chata je odsud jen kousek. Když jsme dorazili na místo, bylo to tam ještě hezčí, než jsem si představoval. Chata stála na malé vyvýšenině, kolem byla všude pečlivě udržovaná zahrada a v ní protékal potůček směrem k jezírku s japonskými rybkami. Přivítal nás cink zvonečku zavěšeného na vchodu. 

,,Škoda, že jste tu v noci, uvidíte zítra, to bude ještě krásnější," řekla nám Yuri. Je vůbec možné, aby bylo tohle ještě krásnější? pomyslel jsem si v duchu. Tatsuovi zřejmě bylo všechno ukradené, protože mlčky šel vedle mě, zírajíc do ničeho. ,,Démon, člověk a anděl," prohodil konečně. ,,To bude ještě zajímavé." Yuri se na něj otočila a pak se rozesmála. ,,Hlavně až uvidíš ty ložnice," mrkla na něj a on se zatvářil otráveně a už neřekl ani slovo. 

A s těmi ložnicemi měla pravdu. Byly tu jen dvě, což by ani tak nevadilo, jenže jedna měla manželskou postel a druhá samotnou, která vypadala, že se za chvíli rozpadne. ,,No nevím, jestli se na ni vejdeš," prohlížela si Yuri Tatsuovy dlouhé nohy a on obrátil oči v sloup. ,,Však na ni budeš spát ty, ne?" opáčil a významně se na mě podíval. Zvedl jsem ruce před sebe na obranu. ,,O ne ne, tohle si domluvte sami," a s těmihle slovy jsem vešel do ložnice i s kufrem a zavřel za sebou dveře. 

Byl jsem sám už nějakou chvíli, když se konečně dveře otevřely a já čekal Yuri, ovšem objevil se Tatsu s vítězoslavným pohledem. Protočil jsem očima a povzdechl si. ,,Tak mě hlavně neskopni z postele," řekl jsem mu klidně a začal postel povlékat. Jo, tyhle prázdniny asi nikdy nezapomenu. Hlavně ten konec srpna, kdy mám přijít k tátovi s nevěstou.