If you can understand ✓ || Yanjun & Zhangjing (Zhangjun)

If you can understand // 14

Podám si zatím seznam filmů a začnu vybírat na co bychom se podívali.

„Chceš se dívat na něco určitého?" mrknu na něj a on nakroutí hlavou s tím, ať něco vyberu. Ani já nevím, na co bychom se mohli dívat, tak tam prostě něco zapnu a neřeším co.

Posadíme se spolu ke stolu, kde se v klidu navečeříme, pak si skočíme na střídačku do sprchy a pak se uvelebíme na sedačce v těsném objetí. Ležím na boku a Zhangie taky, leží přede mnou a já mám ruku přehozenou přes jeho boky, zatímco druhou si podpírám hlavu.

Chvíli se soustředím na film, ale pak se nosem několikrát otřu o jeho šíji a cítím, jak se zatřásl.

„No tak, mám citlivý krk." Vydá zvuk, který byl něco mezi zahihňáním a vzdechem, skousnu si ret a musím se usmát.

„To já přece vím." Zasměju se, moc dobře vím, kde...má svoje příjemné zóny, ta proměna měla několik výhod. Znovu mi vrazí loket do žeber.

„Nezlob mě s tím!" vyprskne na mě a já přikývnu. Přestanu ho zlobit a my stejně po hodině musíme najít jinou polohu, abychom nebyly přeležení. Lehnu si na záda a Zhangie si lehne skoro na mě, tak ho šimrám na zádech a pak ho pohladím po tváři. Natočí hlavu ke mně a já pohledem sjedu na jeho rty, jak moc mě lákají, abych je ochutnal. Vyjedu pohledem zpátky k jeho očím, abych přišel na to, že i on pohledem zkoumá moje rty. Pohladím ho lehkým pohybem po krku a nahnu se k němu, pomalu zavře oči a i on se ke mně nahne a netrvá to dlouho a naše rty se spojí v tom nejkrásnějším polibku. Nevím, jak dlouho se něžně a láskyplně líbáme, možná to byla věčnost, ale pro mě to bylo stále málo. Jeho polibků nebudu mít nikdy dost, jeho celého nebudu mít nikdy dost.

Jsou to už skoro dva měsíce, co jsme spolu začali chodit. Všechno bylo najednou jiné, naše světy se otočili k lepšímu. Moje máma má Zhangieho raději než mě, ale má to tu výhodu, že když mám Zhangieho u sebe, tak mě alespoň nezmlátí, když přijdu pozdě.

„Bože Yanjun, nemůžeš si ho trošku uklidnit?" zasměje se Zhengting a dojde ke mně, když si beru věci ze skříňky. Pozvednu obočí a nechápavě se na něj zadívám.

„Vždycky mi nadával, že jsem perverzní...ale on je víc!" zasměje se. „Měl bys mu dopřávat víc sexu." Drbne do mě.

„Měl jsem za to, že večer a ráno to stačí." Rozesměju se.

„Evidentně ne," zakroutí hlavou. „mám ti totiž vyřídit, že tě čeká v tělocvičně." Pozvedne obočí. Zasměju se a zabouchnu skříňku, hned se rozběhnu do tělocvičny a skousnu si ret.

„Už jsem si myslel, že nepřijdeš." Pozvedne na mě obočí, zatímco leží na boku na jedné z trampolín v rozepnuté košili.

„To bych si nedovolil." Zavřu za sebou dveře, odhodím tašku a po cestě si svléknu mikinu a pod náporem jeho pohledu i tričko. Překulí se na trampolíně na záda a já se dostanu pomalu nad něj. Je pravda, že překvapivě byl první on, kdo chtěl sex. Možná v tom byla zvědavost, věděl, že vím, jak na něj. Občas si dělá srandu z toho, že možná proto je na sexu přímo závislý...to proto, že dokonale znám jeho tělo, vím, kde se ho dotýkat, vím, jak se pohybovat, abych ho přinutil cítit ty nejkrásnější pocity.

„Nemáme dneska důležitý test z angličtiny?" zavrním mu do krku, kde ho líbám, zatímco on mi horlivě svléká kalhoty a horlivě dlaní přejíždí po mém rozkroku.

„Seru na angličtinu." Vzdychne a já v jeho hlase cítím vzrušení, které mě rozpálí natolik, že vím, že nejsem schopný přestat. Odházel jsem naše oblečení všude kolem nás, ani mi nedal možnost ho připravit, ne, že by to potřeboval, když jsme sex měli maximálně před dvěma hodinami, ale povalil mě pod sebe.

Nejspíš byly naše steny slyšet minimálně po celé škole, dosedal na mě tak horlivě, že jsem ztrácel kontrolu nad tím, abych svoje steny taky tišil, když jsme ve škole a máme být na hodině. Pevně svírám jeho boky, chvílemi ho po nich hladím, v další chvíli je pevně svírám. Naše hra vášně a vzdechů pokračuje, dokud oba nedojdeme ke svému vrcholu, hlasitě oba oddechujeme a já mu pomůžu vstát a pak ho obejmu. Chvíli spolu jen tak ležíme, vydýcháváme to a hladíme se. Natáhnu se do jeho tašky pro kapesníčky, pomůžu mu se očistit a vtiskávám mu pusinky na každou část jeho těla, zatímco mu pomáhám s oblékáním.

„Původně jsem se chtěl zeptat, kde jste, že jste nebyly na hodině, ale...jelikož tělocvična je hned pod učebnou angličtiny...nemusím se ptát." Odkašle si Justin, když přijdeme na druhou hodinu. Oba se zasmějeme a já vtisknu Zhangiemu pusu, zatímco si sednu do své lavice.

„Začínáte být horší, než my." Zasměje se Zhengting a já zakroutím hlavou.

„Horší než vy nebudeme," zasměju se na nesouhlas. „Zhangie mi ho určitě nebude kouřit během hodiny, jako ty Ziyimu." Pozvednu obočí.

„Tsch, jak to můžeš vědět?" vyplázne na mě Zhangie jazyk a pozvedne obočí. Na chvíli oněmím a...dojde mi, že jsem si nejdřív myslel, že je nevinný andílek, ale...až tak nevinný není a...andílek asi taky ne.

Dostali jsme se k sobě ale až po tom, co jsme si museli proměnit těla. Museli jsme pochopit jeden druhého, museli jsme na chvíli žít jeho život, abychom poznali, jací opravdu jsme...možná by to šlo i bez toho...možná by to bylo úplně jiné, kdybychom se dali dohromady jiným způsobem. Ale já si myslím, že...dát se dohromady nevšedním způsobem je mnohem krásnější a taky...to má nespočet výhod, vyměnit si s někým tělo. Ale hlavně...pomůže nám to pochopit toho druhého...i za předpokladu, že jsme si mysleli, že bychom se nikdy nedokázali pochopit...