If you can understand ✓ || Yanjun & Zhangjing (Zhangjun)

If you can understand // 3

Zhangjing

Ach jo může to být ještě horší? Nejen že jsem byl svědkem toho jak Zhengting na záchodech kouří Ziyiho, je jedno jak to moc chci vymazat z paměti, tak to nejde, ale ke všemu se mi vysypaly moje krásný jablíčka a ke všemu je tu ten idiot. Je pravda že mám aspoň jistotu že to horší už být nemůže.

„mám tě doprovodit domů? Pozvedne pobaveně obočí a já k němu zvednu pohled jako o co mu jde. „přece jenom tvoje slabý ručičky nemůžou odnést dvě tašky plné nákupu „zachláme se a já vezmu jedno jablko z tašky a hodím ho po něm. Vyjekne, když ho trefí do stehna a chytí si ho. Nasupeně se rozejdu pryč ale on mě hned dojde. „jestli si chtěl utéct tak to byl moc ...krátký pokus!" vyprskne. Hlasitě si povzdechnu a ignoruju ho. „tak zítra" zamává na mě a já mu odpovím rychlím chcípni.

„ahoj Zhangie" usměje se na mě Junpyo, když vejdu do ulice, kde je můj dům. Je to můj skoro soused. Usměju se na něj a nechám si od něj vzít jednu tašku. Je trošku zvláštní. kolikrát jsem ho přistihl, jak mě sleduje, ale nikdy jsem tomu nedával váhu. Většinou se mnou mluví o Yanjunovi, o tom, jaké je idiot a já toho aspoň využiju a postěžuju si mu nad tím, jak moc mi leze krkem, takhle si povídáme, dokud nedojdeme ke mně domů. Položí mi tašky před dveře a s máváním odejde pryč. Povzdechnu si a vezmu tašky dovnitř. Máma zrovna ležela zavalená ve fakturách a něco zuřivě ťukala o počítače.

„broučku vydrž tak hodinku a hned udělám jídlo" usměje se na mě a já přikývnu a dojdu k sobě do pokoje a hned si sednu ke stolu a vyndám si z tašky učení. Zapnu počítač a překvapeně se zadívám na zprávu co mi přišla od Junpya na messenger. Že by něco zapomněl?

Zhangjing,

Jestli chceš, aby ti dal Yanjun pokoj tak mám pro tebe nabídku.

Pozvednu obočí, ale zakroutím hlavou a pokračuju dál ve čtení.

Začni se mnou chodit a já zařídím, aby ti dal Yanjun pokoj.

Pokračuje jeho zpráva a já vytřeštím oči. Co to sakra... hlasitě vyjeknu a polknu.

Pokud tě to zajímá, tak se se mnou zítra potkej p škole a já ti řeknu podmínky.

Hlasitě polknu a zprvu zavřu. Tohle...přijde mi to trochu děsivé. Celý se oklepu a radši začnu pracovat na úkolech které mám do školy. I když neustále musím přemýšlet nad tím co mi napsal Junpyo. Není to tak že bych ho nenáviděl...no dobře je to tak ale zase...jak mi to že budu chodit s Junpyem...což si nedokážu představit...pomůže k tomu, aby mi dal pokoj? Vždyť jsou kamarádi, a to by znamenalo že se s Yanjunem uvidím víc ne?

Po jídle si vyčerpaně lehnu a nemůžu smést ten divný pocit toho, že mě někdo sleduje. Je to jen můj pocit, závěsy mám zatažené a v pokoji jsem sám...ale i přes to.

Ráno vstanu a unaveně dojdu do kuchyně a začnu úplně mimo snídat. Vůbec jsem se nevyspal pořád jsem přemýšlel nad tím, co mi napsal Junpyo, máma pozná že se něco děje ale odbydu ji tím že toho mám jen hodně do školy. Vyjdu ze dveří a přehodím si líně batoh přes rameno.

„ahoj JIIING!!" skočí mi kolem krk Justin a začne mi vyprávět jaký měl den, zajímavé, kolik se tomu klukovi stane za jeden den.

„ahoj" usměje se oba dva když nás dojde Zeren a Yanchen. Drží se za ruce a vypadají tak šťastně. Justin nafoukne tváře a postěžuje si mi, že ho bráška zanedbává kvůli Yanchenovi. Protočím oči, ale to už v dálce vidím Ziyiho a Zhengtinga a zrudnu nad tou vzpomínkou. Oba je pozdravíme a já si hlasitě odkašlu, když se mi Zhengting začne omlouvat za to co jsem musel vidět. Justin něco rudý vypískne. První hodinu máme zase matiku a já se modlím abych tentokrát měl dobrou známku.