If you can understand ✓ || Yanjun & Zhangjing (Zhangjun)

If you can understand // 7

Zhangjing

Dojdu unaveně domů a prohrábnu si vlasy, když si sednu k Yanjunovi na postel. V hlavě mám zmatek, nedokážu se soustředit na jedinou myšlenku, v hlavě mi jich koluje tolik že nejsem schopen přemýšlet. Co mám dělat...jak to zvrátit? Zůstanu už takhle do konce života? Jak to řeknu mámě...jednou, pokud se nevrátíme do svých těl, jim to budeme muset říct. Přijme to? Přijme mě v jiném těle? Nebo...do konce života budu muset hrát že jsem Yanjun, dokud si na to tak nezvyknu že zapomenu...že jsem někdy byl někdo jiný? A dá se vůbec zapomenout? Prohrábnu si vlasy a zničeně si lehnu do postele a začnu skuhrat nad tím jak bídná moje existence, nebo Yanjuna, je.

„děje se něco broučku?" dojde dovnitř Kihyun, zakroutím hlavou, ale podle zvuku chůze poznám, že vešel dovnitř místo aby odešel. Postel se prohnula a po chvíli jsem cítil, jak mé vlasy projely jemné prsty. „něco se děje viď, takhle zničeného jsem tě viděl naposledy když jsi byl malý a děti ti sebrali tvojí plyšovou Čivavu Olivera"

„tohle...je asi horší" špitnu a posmrknu si.

„vím co by ti zvedlo náladu, co kdybychom si zajeli do obchodu, a koupili si nějaké nové oblečení? To ti vždycky pomohlo" podle hlasu poznám že se usmál. No já bych se raději najedl, ale už jen když zvednu hlavu a vidím, jak se Kihyun usmívá, tak musím přikývnout. Chci být aspoň v jeho přítomnosti Yanjun. „výborně, jen řeknu Chengiemu aby za tebe udělal tátovi večeři, chytla ho psací tak potřebuje spoustu jídla a hlavně klid" usměje se a vstane, sleduju jak dojde ke dveřím, otevře je a zhluboka se nadechne.

„CHENGCHENG, PADEJ UDĚLAT JÍDLO!" vykřikne, zacuká mí koutek.

„Ale službu má Yanjun" ozve se tlumeně, skrz zavřené dveře, Chengův nářek.

„řekl jsem...PADEJ!!" vykřikne hlasitě a hned na to jsou slyšel zvuky kroků. „tak šup připravit" odběhne pryč. Odkašlu si, když kolem mého pokoje projde Cheng a probodne mě pohledem. No ...Yanjun mě asi zabije ehm...anebo taky ne. Obléknu se do toho jeho příšerného oblečení. Panebože, co je. Jako já si vždycky myslel že se oblíká divně...a i přes to na něj ty holky letí...to je hrozný. Samá bílá trička a černé kalhoty...je barvoslepý? No vzhledem k tomu že já barvy vidím tak asi ne...jak ho může bavit nakupování když...kupuje jen bílá trika...zakroutím hlavou a obléknu se a vyjdu ven. Hodím na sebe černou bundu a vydám se ven kde už čeká Kihyun před autem. Vypadá moc hezky, možná bych mu mohl říct, aby mi zkusil vybrat oblečení. Třeba by mu to udělalo radost.

Celou cestu sedím zařezaně v sedačce a přemýšlím, jestli je lepší zavřít oči nebo je nechat otevřené. Kihyun...jezdí bezpečně...ale rychle, hodně rychle. Když zastavíme tak mám sto chutí vystoupit ven a zulíbat zem.

„tak, nejdřív bych nakoupil nějaké oblečení a pak bych nakoupil jídlo" zadívá se na mě. No je to spíš jasné stanovení, co budeme dělat, než pokus o dotaz ale i tak přikývnu a když se spokojeně usměje, tak se usměju i já...protože žiju dál. Dojdeme do obchodu s oblečením. Zastavím se u stojanu s bílými triky, tohle přesně jsem viděl u Yanjuna, vezmu za cenovku a málem Yanjuna zabiju protože si přivodím malý infarkt...1000 lachtanů? „Yanjun" povzdechne si Kihyun, trhnu sebou a zadívám se na něj. „není ti špatně už z těch trik? Co kdybys zkusil nějaké normální...jakože...třeba aspoň s popiskem, bílé ale s popiskem" povzdechne si.

„vlastně mě napadlo, že bych změnil svůj styl." Špitnu, střelí ke mně pohledem a vytřeští oči. „akorát nevím jaký by mi slušel" povzdechnu si a vidím na mě jak se jeho oči víc a víc otevírají, chvíli mám strach, že mu vypadnou z důlku a pak najednou...je pryč. Jen jsem mrknul a on byl zase zpět a v náruči měl pár kusů oblečené.

„do kabinky" vykřikne, přikývnu a rozejdu se pomalu ke kabinkám, vidím Kihyuna jak doslova běhá po krámě, než ke kabinkám vůbec dojdu tak mi Kihyun hodí ještě několik druhů oblečení. Vlezu si dovnitř a odkašlu si. No tak...nedívej se do toho zrcadla. Zakroutím hlavou a začnu si svlékat triko a kalhoty, obléknu si to, co mi Kihyun přinesl a prohlédnu se v zrcadle, upravím si černé sako a pozvedne obočí a musím se usmát, když mi ...když mu to sluší.

„krásný! Další!" vypískne, když se mu v tom modelu ukážu. Svléknu ho, podám mu ho a Kihyun ho uloží do košíku. Takhle to pokračuje dokola, dlouhé kabáty až skoro ke kotníkům, světe modré džíny a vzorovaná košile, Kihyun jen zvedá palce a vše úhledně skládá ho do komínků, že i prodavačky koukají na to, jak perfektně to má složené, když skončíme se zkoušením a platíme u kasy.

Kihyun si nadšeně pobrukuje a naším dalším cílem je jídlo. Oh bože teď po krámě poletuju já. Vybírám všechno možné, Kihyun jen zírá nad tím, jak vše nadšeně zkoumám.

„vidím že máš už lepší náladu" pohladí mě po rameni. Cuknu sebou a přikývnu. „netvářím se tak, ale hned na vás poznám, když je něco špatně. Už když jsi ráno odcházel mi bylo jasné, že se něco děje" rozcuchá mě a já se překvapeně usměju.

Dojedeme domů a já si hned dojdu vyndat oblečení. Kihyun ke mně přiběhne a plácne mě po ruce a řekne mi ať se jdu najíst, že mi oblečení uklidí. Radši přikývnu a dojdu do kuchyně a odkašlu si, když vidím Chengův pohled zatím co míchá polévku. Sedneme si všichni ke stolu a Cheng nám nalije polévku.

„t- „nadechnu se povzdechnu si, to slovo jsem neříkal už dlouho. „táta nebude jíst?" pozvednu obočí a zadívám se na Kihyuna.

„já mu jídlo odnesu" usměje se Kihyun. „má moc práce" vidím na něm tu radost, tu lásku k Changkyunovi, k nám. Musím se usmívat. Když jsem tady tak... mi ani moje máma tak moc nechybí, protože jsem někde kde tu mateřskou lásku cítím také.

Hned po jídle se vysprchuji a zalehnu do postele. Třeba...když usnu...třeba když se ráno probudím, třeba zjistím že to byl jen hodně živý sen.

Když jsem se ráno probudil ve stejném pokoji, ve stejném těle...tedy Yanjunově, tak jsem si povzdechl a odevzdaně vstal. Prohrábnu si vlasy a začnu s ranní hygienou. Díky budíku jsem vstal včas, a ne jako Chengcheng který právě dostává tvrdé vstávání od Kihyuna. Proklouznu potichu do kuchyně a začnu pomáhat Yanchenovi s děláním svačin. Měl to na starosti Cheng ehm... s Yanchenem mlčky rychle promazáváme rohlíky a balíme do alobalu, já rychle nakrájím jablko a Yanchen oloupe okurku a dá k tomu ještě rajčata. Cheng s povzdechem že se na to vysere, dostane tak akorát pohlavek a se svačinou vyjde ven. Kihyun se překvapí, když si opět vezmu svačinu. Usměju se a vyjdu ven. Další den ve škole, další den přetvařování s tím že jsem Yanjun.

Pomalým krokem dojdu až ke škole a začnu otevírat svoji skříňku.

„Já chtěl bych být...ten nejlepší, jak nikdo přede mnou ~" ozve se za mnou. Zakývám hlavou do rytmu.

„tu zkoušku musíš zvládnout sám- „zarazím se a vytřeštím oči. Prudce se otočím a zadívám se vyděšeně na Zhengtinga a u toho na mě také třeští oči. Odkašlu si a uhnu pohledem. „haha...AHOJ" vyprsknu a uteču. Oh bože...