If you can understand ✓ || Yanjun & Zhangjing (Zhangjun)

If you can understand // 12

Yanjun

Zničeně sedím před školou a povzdechnu si. Sám nad sebou, celou situací. Prohrábnu si vlasy, no...když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně ani nevím, jakou jsem čekal, že bude mít reakci, ale...asi mi to patří, opět.

„Neboj se, on se nebude zlobit věčně." Ozve se vedle mě, ohlédnu se vedle sebe, Justin si sedne vedle mě, na opěradlo lavičky, stejně jako já a mrkne na mě.

„Když já nevím," povzdechnu si a svěsím ramena. „bože, chtěl jsem ti říct tajemství a pak jsem si uvědomil, že ty ho stejně neudržíš." Plácnu se do čela jen nad tím, že jsem opravdu přemýšlel nad tím, že bych Justinovi něco prozradil. Ale začne mě prosit, škemrat a přísahat. Že když mu to prozradím, tak domluví s Chengem, že za mě vezme všechny služby doma po dobu jednoho týdne...no, to zní docela lákavě.

„No, prostě...bylo to náhodou a já narazil na jeho deník," zadívám se na něj. „podle toho, co tam píše tak...má někoho rád, možná proto je na mě naštvaný, protože...možná prostě chce někoho jiného?" pozvednu na něj obočí. Chvíli kouká do dálky, mrká do mých slov a pak svůj zrak upře na mě a všechny svaly v tváři mu opadnou.

„Ty jsi...idiot, že?" vypadne z něj a já na něj nechápavě zamrkám.

„Dejme tomu, že ano – jsem, jak to s tím souvisí?" snažím se mu dát najevo fakt, že opravdu nevím, jak souvisí to, že jsem idiot s tím, že Zhangjing má někoho rád.

„Na to budeš muset přijít sám," vyplázne na mě jazyk. Ha?! „možná, když mu koupíš květiny a sám se ho zeptáš, tak se možná rozhodne ti to říct." Tajemně se zahihňá a zamává na Chenga, který zrovna vychází ze školy. Vstane z lavičky a ještě se ke mně nakloní. „Miluje gerbery." Zašeptá a mrkne na mě, pak se zahákne Chengovi do ruky a zamává. „Když to neposereš jako vždycky, třeba to bude hezké." Zasměje se a já nakonec přikývnu.

„Hele Cheng," vzpomenu si a ještě je zastavím. „slyšel jsem, že máš zase nějaký problém v matice, tak co kdybych na to s tebou koukl?" pozvednu obočí.

„No...ty už se se mnou radši na matiku nekoukej," uchechtne se Cheng. „nevím sice, jak to děláš, ale posledně, když jsi mě měl doučovat, tak spíš já doučoval tebe." Pozvedne obočí a mě asi zaskočí v krku vzduch. No...to asi bylo, když...jsem to nebyl já, ale Zhangjing.

„Yanjun nebyl ve své kůži, že?" zahihňá se Justin a já nakonec přikývnu.

„No...tak uvidíme." Zasměju se a mrknu na ně, nakonec se s nimi rozloučím.

No...shrň si to, Yanjun...ano, nedává to smysl, ale nikdy nic nedává smysl, pokud vám něco říká Justin. Prohrábnu si vlasy a vstanu z lavičky...proč bych mu měl koupit kytky, abych se pak dozvěděl, koho má rád? Zní to ujetě, ale budiž, přinutím své nohy k chůzi a dojdu do nejlepšího květinářství, které v našem městě je.

„No neeeeee." Uslyším za sebou smích a hned na to mě v květinářství plácne Yanchen do zad. „Ty...a květinářství?" pozvedne obočí.

„Už je to tak." Odkašlu si a přikývnu. Musím si zachovat svoji chladnou a cool stránku.

„Zhangjing, že?" pozvedne obočí, když na mě vidí, že na to kápl, tak se sluníčkovsky zasměje. „Držím ti palce, já jdu Zerenovi koupit růže, dneska měl těžký test z matiky, na který jsme se spolu učili." Mrkne na mě a já přikývnu.

Nechám si uvázat tu nejkrásnější kytici gerber. Sice mě to bude stát všechno moje kapesné, ale myslím, že je to pro dobrou věc. Pomalými kroky se vydám k jeho domu, prohlížím si po cestě kytici a musím se usmívat. Doufám, že mi odpustí...ani nevím, jestli chci vědět, do koho je zamilovaný...ale možná by to nebylo špatné. Kdybych věděl, koho má rád, tak...bych toho dotyčného mohl zničit, mohl bych s ním o Zhangieho bojovat. Přece...nemůže být v naší škole někdo lepší a nadanější, než já...no ne?