If you can understand ✓ || Yanjun & Zhangjing (Zhangjun)

If you can understand // 14

Yanjun

Držím ho ve své náruči a nemůžu se ubránit tomu šťastnému úsměvu. Lehce ho hladím po zádech a nevím, jak dlouho takhle stojíme, ale jsme přece jen vyrušeni.

„Film za chvíli začne, tak jdete?" zakřičí na nás od vchodu Justin a my se od sebe oddálíme.

„Půjdeme?" usměju se na něj a on přikývne. Dám mu lehkým dotekem vlasy za ouško a chytím ho za ruku. Musím se usmát víc, když vidím, jak mu zčervenají tváře. Ladnými kroky se vydáme zpátky do kina, Fen už byl pryč, mělo mi být jasné, co má Justin s Chengem za lubem, ale...je mi to jasné až teď. Koupíme si všichni popcorn, povídáme si, než kino začne a já chytím Zhangjinga za ruku, když film začne a sladce se na něj usměju, zatímco on mi úsměv oplatí.

Nakonec jsme byly společně pryč až do večera...takové...neplánované dvojité rande? Po filmu jsme šli na oběd, pak jsme se rozhodli, že půjdeme na bowling.

„Takhle se to přece nehraje." Začneme se všichni smát, když Cheng vezme kouli do obou rukou a pomalu ji pošle ke kuželkám.

„Hele ale hodil jsem strike, takže!" začne se chlámat a vychloubat svým výkonem, nenechám se od něj zahanbit, tak se začneme předhánět, kdo z nás má víc bodů...zatímco Justin a Zhangie střílí body jen tak aby se neřeklo.

„No takže my se uvidíme doma, půjdu Zhangieho doprovodit." Usměju se na Chenga a mávnu na Justina.

„Jasný, já jdu taky Justina doprovodit." Zasměje se a přikývne.

„Možná mu to bude trvat, táta není doma." Zahihňá se Justin a začne táhnout rudého Chenga za ruku směrem ke svému domu.

„Nebude se to brát jako znásilnění?" zasměje se Zhangie, když se chytíme za ruku a vydáme se k jeho domu.

„Pravděpodobně." Taky se zasměju. Jdeme městem zahaleným do noční tmy pomalými kroky, užíváme si tak krásnou procházku. Povídáme si o všem, o filmu, na kterém jsme byly...musím říct, že já jsem spíš na horory, nikdy jsem moc romantických filmů neviděl, ale tenhle byl dobrý...jsem rád, že jsem se na něj nechal vytáhnout.

„Možná bychom se mohli vidět i zítra." Skousnu si ret, když se zastavíme u jeho dveří.

„Mmm, možná." Zavrní a skousne si tajemně ret. Udělám k němu krok a chytím ho za obě ruce, kterými začnu lehce houpat ve vzduchu.

„Klidně pojďte dovnitř, ahoj, Yanjunnie." Vykoukne ze dveří Zhangieho máma a zamává na mě. Nepustím Zhangieho ruku, takže na ni zamávám našema oběma rukama. „Musím na noční, tak...klidně tu může Yanjunnie zůstat." Mrkne na nás, když vcházíme nakonec dovnitř.

„Pokud bude Zhangie chtít, klidně budu jeho rytířem." Zasměju se a pohodím hlavou. Pak za to dostanu ránu loktem do žeber.

„Ale to je tak zlaté." Rozplývá se jeho máma zatímco se s námi loučí, říká, že jídla je dost a že nemáme ponocovat a...že si nemáme se Zhangieho hračkama, které má v nočním stolku hrát ať nevzbudíme sousedy. Za svůj smích na toto téma si zasloužím několik ran loktem do žeber, divím se, že je nemám zlomená, ale vypadá to, že jsou vcelku. Naštěstí.

„Ahoj, mami, víš, Zhangie je přes noc sám doma, tak mě jeho máma pověřila, abych tu byl s ním." Zasměju se do telefonu, zatímco prstem dloubám do Zhangieho, který je u kuchyňské linky a připravuje večeři.

„Oh, tak to je skvělé," odpoví mi a na to slyším, jak mimo telefon křičí, ať jde Yanchen na noc taky pryč. „no, tak já zavolám Chengovi, ať zůstane u Justina, alespoň budeme mít s tátou soukromí, čau." Tipne mi to a já se s cukajícím koutkem zadívám na telefon. No...není nad to, když uděláte rodičům radost tím, že vypadnete na noc z domu.