If you can understand ✓ || Yanjun & Zhangjing (Zhangjun)

If you can understand // 10

Yanjun

Atmosféra mezi námi jako by se najednou pročistila. Chvíli jsme se dívali na televizi, chvíli jsme si povídali...najednou bylo vše takové...lehčí. Ani nevím, kdy jsme oba usnuli, jestli to bylo uprostřed filmu nebo uprostřed hovoru, ale vzbudil nás až ráno budík do školy. Protáhnu a začnu Zhangjinga...svoje tělo...budit a zívnu a protáhnu se, když se mi to podaří.

„Ani nevím, kdy jsme usnuli." Protáhnu se a prohrábnu si vlasy.

„Ani já nevím." Je mi souhlasící odpovědí. Odeberu se do koupelny jako první, vyčistím si zuby, upravím vlasy a zatímco je...moje tělo v koupelně...tak se obléknu. Pak jen čekám, než se Zhangjing oblékne do oblečení, co si vzal sebou a vydáme se dolů na snídani.

„Vyspali jste se?" zašvitoří nadšeně Zhangjingova máma, když sedíme u stolu a my oba přikývneme. „Udělalo mi to radost, když mi Zhangjing řekl, že u nás přespíš, Yanjun." Začne zvedat obočí, no...nemusí vědět, že k tomu byl dost závažný důvod a to ten, že moji skuteční rodiče mají celodenní vášnivý maraton sexu.

„Třeba to nebylo poprvé." Usměju se a Zhangjing do mě dloubne loktem, musím se tomu zasmát, když jeho máma nadšeně něco vypískne. Oběma nám připravila svačinu, myslím, že je tak velká, že normálnímu člověku by vydržela minimálně na týden a ne na jeden den...jedno dopoledne, ale...tak nějak jsem vypozoroval, že Zhangjing miluje jídlo a navíc je schopný toho hoooodně sníst, takže to všechno vysvětluje.

„Ahoooj, tak coooo," nadšeně na nás křičí a mává Justin, když na nás čeká na svém obvyklém místě. „jaká byla noc?" zašvitoří a začne zvedat obočí. Nemyslí si, že jsme natolik nenormální, že bychom spolu něco měli, že ne? Tedy jako...zrovna v téhle situaci, když...si představím, že bych měl líbat sebe, když je Zhangjing v mém těle...oh bože, pryč s tou představou...

„Normální." Zabije ho Zhangjing pohledem. Nepřekvapuje mě, že je Cheng s Justinem, určitě u něj spal, jako pokaždé, když máme od mámy zakázáno spát doma. A kdybychom neměli kde přes noc složit hlavu, tak ho to nezajímá...laviček je přece v parku dost, no ne?

„Ahooooj." Hned před školou k nám doběhne i Zhengting, Ziyi za ním jde klidným krokem. Hned si s náma oběma začne povídat, nevím, co mě udivuje víc – jestli to, jak mě Zhangjingovi kamarádi vzali hned mezi sebe a vůbec jim nevadí, že jsem tu tady a nebo jestli mě udivuje to, že oni vědí, že jsme si prohodili těla a vůbec je to netankuje.

„Hele, Yanjun," zastaví se Justin u mojí skříňky a já se na něj otočím a kývnu jako co potřebuje. „mám takovou děsně důležitou otázku...přemýšlel jsem nad tím večer a nemohl jsem spát, když neznám odpověď." Zadívá se na mě svýma psíma očima. Jo, asi nějak už chápu, jak uhranul Chenga.

„No tak sem s tím, na co chceš znát odpověď?" pozvednu obočí, zavřu skřínku a bokem se o ni opřu, zatímco si na hrudi založím ruce.

„Když by sis ho vyhonil...znamená to, že jsi vyhonil normálně sobě nebo jsi technicky vzato vyhonil jemu?" podrbe se na bradě a stoupne si naproti mně do stejné pozice, v jaké stojím já. Na chvíli mi zaskočí vzduch v krku a odkašlu si. No...zajímavá otázka. Ještě bych pochopil, kdyby celou noc nespal a přemýšlel nad tím jeden z nás, ale...proč nad tím sakra přemýšlí zrovna Justin?

„Já nevím, ale...když se nad tím zamyslím, tak asi...bych vyhonil jemu, ne?" pozvednu obočí.

„Že jo!" vyjekne a začne přikyvovat. „A...honil jsi mu ho?" pozvedne obočí. Zasměju se.

„Dělal jsem tolik věcí, že jestli na to někdy přijde, tak mě asi zabije." Zasměju se a zašeptám to a pak se vydám do třídy, zatímco Justin u skříňky předvádí několik druhů pazvuků a pak mlátí rukou do skříňky jako retardovaný lachtan.