If you can understand ✓ || Yanjun & Zhangjing (Zhangjun)

If you can understand // 9

Zhangjing

Celý den přemýšlím nad tím, co budu dělat. Na jednu stranu ho nechci vidět, nechci myslet na to, jak se má, co dělá v mém těle, jak se chová. Nechci vidět ani mámu, nevím, jak se k ní mám chovat a bojím se, že potkám Junpya, v tomhle těle, se ke mně bude chovat sice jinak ale i tak, nechci ho vidět. Ale ve chvíli, kdy vstanu a dojdu se dolů nasnídat tak mě odchytí Kihyun.

„Yanjun, víš, co je dneska za den že ano" zadívá se na mě a já přikývnu. „takže po škole si dělej co chceš a domů přijď až zítra, Cheng bude u Justina a Yanchen jde prý k Linkaiovi, takže si najdi taky někoho, u koho přespíš, pokud jsi to ještě neudělal" zadívá se na mě vážně. Polknu a přikývnu. Když jsme spolu byli nakupovat, byl tak hodný a milý a najednou má m pocit jako by přede mnou stál jiný člověk. Vraždí mě pohledem a mě se podlamují kolena. Začnu kývat hlavou, když mu moje jedno přikývnutí bylo málo a hned jak je spokojený, tak se na mě vřele usměje a pohladí mě po vlasech. „Připravil jsem ti teda svačinu." Pozvedne obočí a podá mi sáček. Nadšeně se usměju a poděkuju. Hádám, že dneska nebude asi ani snídaně no radši se ptát nebudu. Jediné, co vím je, že službu má kdyžtak Yanchen, takže to bude kdyžtak jeho problém a ne můj...Yanjunův...náš. Převléknu se a vezmu si na záda tašku a pomalu se rozejdu a hlasitě si povzdechnu, když před sebou vidím Bufana jak tancuje nějak zvláštní tanec. Hlasitě si odkašlu, když k němu dojdu a on mě poplácá po zádech.

Dojdeme až ke škole a já v dálce vidím Zhengtinga a Ziyiho tak se snažím přemoct tu každodenní rutinu, že s nimi mám ráno sraz a projít kolem nich ale Zhengting na mě zamává tak pozvednu obočí a mávnu, jak nejvíc kůl umím na něj. Bufan pozvedne obočí, ale řekne mi, že si musí pro věci a já opatrně dojdu za Zhengtingem. Nevěděl jsem, že jsou s Yanjunem kamarádi.

„Ahoj Jing" usměje se na mě a mě zaskočí vzduch. Začnu kašlat a vytřeštím na něj oči. „vyspal jsi se?" zahihňá se na mě a můj tázavý pohled je asi málo tak své myšlenky přenesu do slov.

„co? Jak Jing haha Yanjun ne? Když už tak Jun" odkašlu si a uhnu pohledem-

„Justin mi to řekl?" uchechtne se. Vytřeštím oči a zadívám se na Ziyiho který přikývne a pokrčí rameny.

„ten bastard" povzdechnu si a zadívám se na Zhengtinga" ty to ale prosím tě nikomu už neříkej" šeptnu a on přikývne, místo toho mě obejme kolem ramen a prohlédne si mě.

„jaké to je být v jeho těle" zahihňá se a dloubne do mě. Pokrčím rameny. Co mu mám říkat, jo fajn je vyšší a je fajn dosáhnout na věci co jsou nahoře na poličce, taky je hezčí, takže jsem dostal i slevu v krámě, když se se mnou mohla majitelka vyfotit, navíc má dobrou fyzičku, takže když jsem šel pozdě do školy tak jsem to uběhl raz dva. Jen pokrčím rameny. „já myslel tam dole...jaký je" pozvedává obočí a já se zadusím opět vzduchem.

„c-co?" proč tě to zajímá!" vyjeknu.

„díval jsi se že jo" dloubne do mě a natáhne ruku, že mi šáhne na rozkrok. Trhnu sebou a rukama si rozkrok zakryju a on na mě hodí psí oči. „no tááák to je první a poslední šance kdy si budu moct sáhnout na jeho výbavu tak mě neeech" vypískne dotčeně. Zadívám se na Ziyiho ve snaze o pomoc, ale on se jen směje a kroutí hlavou a rozejde se pryč. No tak! Nenechávejme tu s tím nadrženým prasetem!!! Vyjeknu v duchu a zaúpím.

„to sice...možná ale teď je to .........oh bože, moje výbava a je to divný" zaúpím ale jeho to nezastaví a začne se se mnou přetahovat.

„honil jsi ... si, mu ho?" pozvedne obočí, zrudnu a vytřeštím oči a začnu kroutit hlavou. „díval jsi se na sebe, když jsi byl nahý?" pozvedne obočí a já zrudnu ještě víc, sklopím hlavu. No je pravda že jsem se možná trochu díval, čistě ze zvědavosti a ... nemůžu za to, že má v koupelně zrcadlo jako kráva hned vedle sprchy. Povzdechnu si a přikývnu. „já chci taky!!" vyjekne nadšeně. Vytřeštím oči.

„Ziiiiing no tak!" vyjeknu a on se vítězně zaculí.

„jen tě škádlím" vyplázne jazyk a pustí mě. To víš že jo, to ti tak věřím, škádlím prej, to jsi říkal i Ziyimu, když jsi mu o přestávce seděl na klíně a já a Justin jsme vás museli krýt, když jsi ani ne pět minut na to sténal jeho jméno na záchodech...škádlit tche jasně.

Vezme mě se se smíchem za ruku. Jsem tak zvyklí na to že si Zhengting hraje s mýma rukama, že úplně zapomenu, že jsem teď Yanjun. Vytrhnu se jeho sevření a on nafoukne tváře. V šatně se zarazím, když mi na záda skočí Justin.

„ahoj... jiiiing" zašeptá mi do ucha a zahihňá se. Protočím oči, otočím se a chytím ho za ucho, něco vypískne a plácá mě po ruce.

„jaké části na...NIKOMU...TO .... NEŘÍKEJ.... Jsi nerozuměl" vyprsknu. Zaculí se a pokrčí rameny.

„to jsem si přece nemohl nechat pro sebe" vyprskne smíchy a já ho praštím do ramene¨. Zadívám se na svoje tělo a Yanjuna v něm, jak na mě zamávají, odfrknu si a vypláznu na něj jazyk a vydám e do třídy. Naštěstí dnes není žádný překvapivý test tak dnešek proběhne normálně. Odpoledne čekám před školou na Yanjuna, ne že bych netrefil domů ale bylo by divní tam přijít sám.

„tak pa zítra" projde kolem Zhengting a pošle mi vzdušnou pusu, ukážu na něj prostředníček a Ziyi který prochází kolem se zasměje. Počkám, než ke mně přijde Justin a Yanjun a společně se vydáme ke mně domů. Justin se s námi po cestě rozloučí a my vejdeme dovnitř. Dneska by měla máma přijet až k večeru. Dojdeme ke mně do pokoje a já si sednu k sobě na postel, dokud mi nepřijde do zorného pole otevřená skříň. Co to sakra...

„co to je?" vytřeštím oči, když vytáhnu ze skříně růžový svetr, kde na kapuci jsou ouška.

„tvůj nový a lepší šatník, roztomilejší" usměje se, vytřeštím oči a chci nadávat, ale pozvedne obočí a já si odkašlu. No tak možná jsem šel taky na nákup tak bych neměl být naštvaný, jestli – ne až se vrátím do svého těla tak to vše vyházím...i když je to hezké a roztomilé a když vidím, jak si jednu tu mikinu vezme ě sluší mi...tak bych...ne vyhodím to už jen z hecu.

„Zhangjing...chtěl bych s tebou mluvit...o něčem důležitém" zadívá se na mě. Přikývnu a podívám se na něj, jak si sedá na druhou stranu postele. Posadíme se k sobě čelem, oba máme zkřížené nohy.

„včera jsem byl u Junpyo" významně se na mě podívá. Vytřeštím oči a zatřu se třást, sklopím hlavu abych nemusel vidět jeho pohled. „já došlo mi, že je to moje vina, že to, jak jsem se choval, byla možná sranda pro mě ale ne pro tebe, a já vážně jsem to všechno myslel jako srandu, nic z toho, co jsem řekl nebo udělal nebylo úmyslně špatně, jen prostě se mi líbili tvé reakce a tak, ale to je jedno, každopádně teď už vím že je to všechno koje vina a omlouvám se, moc se omluvám." Zadívá se na mě provinile. Zvednu k němu pohled a dívám se do jeho očí, do svých očí, hledám v nich lež, ale vidím jen upřímnost. Lehce se usměju a přikývnu.

„dobře omluva přijata, neříkám že ti odpustím hned ale...beru to v potaz." Přikývnu a on se hned usměje. Nakonec si vezmeme občerstvení a zapneme si televizi a při zvuku televize si občas povídáme. A já najednou přijdu na to, že toho máme hodně společného, že když řekne nějaký ten svůj vtip tak...mě to pobaví, překvapuje mě, jak se spolu bavíme jako kamarádi a mě je najednou líto že se muselo stát vše tohle abychom se skamarádili.