If you can understand ✓ || Yanjun & Zhangjing (Zhangjun)

If you can understand // 13

„spíš mě překvapuje, že jsi mu nic neřekl" odseknu s tím jako co jsem měl dělat?

„chtěl jsem abys mu to řekl ty!" vyjekne na svou obranu.

„říct co!" vyprsknu taky a on zakroutí zklamaně hlavou. Sednu si k němu s hrníčkem v ruce a povzdechnu si. „prostě jsem nemohl, naštval mě a četl moje soukromí a dělal bůh ví co když byl v mém těle a já prostě byl tak naštvaný, a tak uražený že jsem to prostě nemohl říct...nehledě na to, že pro něj jsem jen hračka, pořád mě škádlí, teď jsme sice kamarádi ale od začátku to bylo z mojí strany jednostranné" pokrčím rameny. Zakroutí ještě několikrát hlavou a protočí oči. „i když ty oči protočíš víc tak mozek nenajdeš" vypláznu jazyk.

„no dobře no tak...snad to nějak dopadne, každopádně, jsem tu protože vyšel film Kaštani útočí a já mám dva lístky" mrkne na mě a já vytřeštím oči. „Chengovi ten film přijde moc romantický tak říkal, že nechce jít tak mě napadlo, že bychom šli spolu" mrkne na mě. Nadšeně přikývnu, a tedy připravím mu taky kávu a vyběhnu se převléknout. Napíšu máme vzkaz na ledničku, že jsem šel s Justinem ven a v 7:30 vyjdeme na ulici.

„hele jen technická...je ti jasné že je ještě všude zavřeno" zadívám se na něj, když jsme v půlce cesty. Přikývne s tím, že jdeme ještě za někým. Nechám to běžet a překvapeně zamrkám, když je to Fenův dům. „co tady děláme?" pozvednu obočí.

„ty jsi to začal, přemýšlel jsem nad tím celý večer a něco mě napadlo, uvidíš že si svoje pocity hned vyjasníš. A i něčí jiný" mrkne na mě, nic nechápu ale usměju se, když ze dveří vyjde Fen, očividně nás očekával. Všichni tři dojdeme do nákupáku, kde začnou otvírat obchody ale i tak. Čekal jsem, že tu budeme mezi prvními, ale už tak je tu dost lidí. Zajdeme si někam na snídani. Fen si s námi povídá a je to takové příjemné, než uvidím v dálce dvě postavy.

„ty zrádce" povzdechnu si a procedím k Justinovi skrz zuby a zadívám se, jak k nám pomalu jde Chengcheng a Yanjun. Hned jak mě Yanjun spatří, tak se usměje, ale ztuhne mu úsměv, když vidí, že přede mnou sedí Fen a začne táhnout Chenga pryč ale ten se nedá.

„ahoj lásko" dojde k Justinovi a vtiskne mu pusu. Protočím oči a objednám si další porci míchaných vajíček.

„neměl bys tolik jíst Zhangjing" povzdechne si Fen chci něco říct, ale moje slova mi vytrhne ze rtů Yanjun.

„a ty bys mu neměl říkat co má dělat „vyprskne a já se na něj překvapeně podívám, vlastně všichni se na něj překvapeně podíváme. Kino nám začíná až ve 12 takže nevím proč tu jsme tak brzo ale Justin se mi zahákne do ruky a táhne mě k nějakému obchodu a nadšeně mi vybírá věci.

„běž si to zkusit" vyjekne nadšeně a strčí mě do jedné z kabinek. Povzdechnu si a zadívám se na růžový dlouhý svetr a bledě modré džíny spolu s tím moderním obojkem kolem krku. Protočím oči. Je mi tak nějak jasné o co mu jde ale nevyjde mi to. Znám Yanjuna! Když vyjdu ven tak Justin nadšeně zamrká. Zadívám se na Yanjuna a překvapeně se začervenám, když se na mě dívá s otevřenou pusou. Dám si vlasy za ouško a odkašlu si. „no? Tak co" zeptám se.

„mě se to moc líbí!" zahihňá se Justin a Cheng zvedne palec.

„mě ne, vypadáš v tom divně" odfrkne si Fen a já sklopím hlavu a začnu si rozepínat tu věc kolem krku.

„myslím si, že mu to moc sluší, jen slepý by řekl takovou blbost" uštkne se Yanjuna a já znovu vytřeštím oči.

„M-má pravdu taky se mi to moc nelíbí" vypísknu a zaběhnu do kabinky a vydýchávám údery svého srdce. Převléknu se a věci dám na ramínko. Všimnu si Yanjunova nenávistného pohledu k Fenovi a zamrkám na něj, když ke mně dojde a věci mi z ramínka vezme a nese je ke kase. „Y-Yanjun" vypískne a plácnu Justina po rameni, když se vítězně usmívá. „počkej co to děláš" zamrkám na něj, když položí oblečení na pult a prodavačka ho začne markovat.

„viděl jsem, že se ti to líbí a moc ti to slušelo, tak ti to koupím" odsekne. Nafouknu tváře a věci vezmu z pultu.

„běž to vrátit, nelíbilo se mi to" vyjeknu.

„hele já vím že se ti líbí! Ale nic o tobě neví! A to že říká takové blbosti, nevím, co se ti na něm líbí ale to se mi nelíbí!" vyjekne, nechápavě na něj zamrkám a pevně zatnu pěsti.

„a ty o mě víš víc? Nevím, co se ti na tom nelíbí, není to tvoje věc" odseknu a hodím mu věci naštvaně do náruče, a ještě víc naštvaněji odejdu z krámu. Dojdu si sednout na jednu z laviček, a ještě víc se nafouknu, když vidím, jak Yanjun jde s ostatními směrem ke mně a drží tašku a mě je jasné že to oblečení koupil. Nepodívám se na něj ani jednou za tu dobu co procházíme další obchody a já se víc držím u Justina.

Nakonec nemám ani náladu na ten film, protože Fen nesklapne o tom, jak ten film bude stát za hovno a jak moc se mu na něj nechce a jak moc jsem dětinský že na ten film chci. Překvapeně na něj zamrkám, takováhle ho neznám a pak mi to dojde. Justin, určitě Fena navedl, aby se takhle choval. Chci něco říct, ale vytřeštím oči, když Yanjun chytí Fena za límeček a naštvaně ho k sobě přitáhne.

„tak poslyš ty debile, nevím, o co ti jde ale jestli ti to ještě nedošlo tak poslouchej, proč myslíš že jsi tady? Protože tě má rád chápeš! Nevíš, jaký máš štěstí, že tě někdo jako on má rád a ani nevíš co já bych za to dal, ale jestli se neprobereš tak to do tebe natluču" vykřikne a zalomcuje s ním. Vytřeštím oči a plácnu ho po rameni a za triko ho odtáhnu.

„Yanjun uklidni se. Nejsi moje mluvčí abys za mě mluvil! Nesnáším tě!" vykřiknu a rozeběhnu se pryč. Běžím až ven na lavičku a povzdechnu si, když se posadím. Složím hlavu do dlaní a povzdechnu si, ale i tak se musím lehce usmívat. Vypadalo to...možná se mi to jen zdálo ale vypadalo to jako by žárlil.

„Zhangjing" zvednu překvapeně hlavu a zadívám se na něj, hned jak si mě všimne, tak se ke mně rozeběhne. Chci dělat uraženého, ale nejde to, ne když ke mně provinile odběhne a sotva popadá dech.

„j-já promi-ň choval jsem se jako idiot, promiň že jsem ti pokazil rande promiň" smutně si povzdechne. Já...nechci to, nechci, aby byl provinilý, nechci mu už lhát.

„vymyslel jsem si to" uhnu pohledem abych neviděl, jak se tváří. Zalapá po dechu.

„c-co?"

„vymyslel jsem si to" zopakuji „to že je to Fen, vymyslel jsem si to, protože jsem nechtěl přiznat že.... Že..." zhluboka se nadechnu a zvednu k němu oči a vidím jeho překvapený ale ...doufající výraz? Doufající...rozbuší se mi srdce..."že jsi to ty" zadívám se mu do očí a vidím na mě, jak se mu rozzáří oči, jak je vytřeští a upře je na mě. Sklopím hlavu a chci zase utéct, jak to mám ve zvyku, ale zastaví mě jeho ruka, přitáhne si mě k sobě a já překvapeně zalapám po dechu. Možná...možná jsem to měl přiznat už na začátku. Usměju se sám pro sebe a víc se natisknu do jeho náruče.

„ale moc si o sobě nemysli" popíchnu ho a cítím, jak se zasmál. ¨

„myslím a budu myslet" zasměje se mi do ramene.