(☁️2)

46 7 0
                                    

,,Jsme tady!" oznámil mi Lucas, byl celý natěšený. Příští rok sem půjde i on, těším se na to.

Kampus vypadal stejně jako na stránkách, které jsem našla na internetu. Budovy byly staré, ale přitom elegantní. Vše bylo tak, jak má být. Bylo to prostě dokonalé.

,,Děkuju" podělovala jsem starší paní, která mi dala klíčky od mého pokoje na koleji. Najednou se cítím svobodně a je to tak moc dobrý pocit.

,,Než s Lucasem odjedeme, tak se koukneme na tvůj pokoj" usměje se matka a Lucas s ní. ,,Nevadí ti to, doufám" V Lucasovo očí jsem viděla trocha.. smutku? Najednou to prostě nebyl ten Lucas, který sem asi před 15ti minutama přijel. Možná ho trápí to, že se dlouhou dobu neuvidíme. Ale tak existují mobily, no ne?

,,Ta pani říkala, že je to pokoj A28" koukne na mě máma. ,,A my jsme v hale C" dodá. ,,Museli jsme někde udělat chybu" kouknu do mapky, kterou jsem si vzala s sebou pro případ nouze.

,,Musíme se vrátit a-" nestihla jsem to doříct, protože do mě narazil nějaký šílenec. Chtěla jsem něco říct, ale máma byla rychlejší. ,,Koukej na cestu, ty jelito jedno!" vypadala docela rozčíleně, nejspíš to bylo tím, že měla vysoké boty na podpatku a potřebovala si aspoň na chviličku sednout. Ten kluk se mi ani neomluvil, prostě beze slova odešel. Blbec jeden.

,,Tady to je!" zajásala jsem, když jsme se ocitli v hale A. Teď to jen chtělo najít pokoj 28. ,,Myslim, že to bude tady" ukázala jsem na tmavě hnědé dřevěné dveře s číslem 28.

Zastrčila jsem klíč, který jsem dostala do dveří. Dveře se s menším vrznutím otevřely a máma zalapala po dechu. S Lucasem jsme si vyměnili nechápavé pohledy a když jsme se koukli před sebe na dívku, která byla potetovaná, tak nám to došlo.

Ta dívka měla dlouhé světle hnědé vlasy, které se jemně vlnily. Vypadala fakt úžasně. Na celém jejím těle byly tetování a uprostřed rtu měla piercing.

,,Ahoj" usmála se a ukázala mi tak řadu svých bílých zubů. ,,Jsem Andy" představí se mi.

,,Ahoj, já jsem Alla" lehce se ukloním. Ona si stoupne naproti mně a obejme mě. Po chvíli váhání jí objetí oplatím.

,,Vítej na George Mason University, koleje jsou malé, ale párty obrovské" teď už možná ten infarkt mámu trefí.

Na Andy je vidět, že se snaží zadržet smích. Mámina pusa byla totiž otevřená, chudák nevěděla, co má říct. Lucas položil tašky k volné posteli, posadil se na ní a pozoroval, co se bude dít.

,,V žádném případě tu nezůstaneš, jdu ti vyměnit pokoj!" Máma se rozhodla promluvit. Než jsem stačila cokoli říct, máma zmizela za prahem dveří.

,,Jsem jí vyděsila" z jejího zářivého úsměvu se stal, smutný úsměv. Nevěděla jsem, co mám říct, proto jsem se jen pousmála a pohladila jí po odhaleném rameni.

,,Omluv mě Allo, budu si muset něco zařídit" Andy mi věnovala omluvný pohled a vypařila se z pokoje. Sedla jsem si k Lucasovi a položila mu hlavu na rameno. On mě automaticky chytl za rameno, přitáhl si mě k sobě blíž a políbil do vlasů. Po chvíli přilítla do pokoje máma.

,,Tohle byl poslední volný pokoj" naštvanost na ní byla vidět. Nevim z jakého důvodu se mi ulevilo. Vlastně Andy je v pořádku, jen má na sobě tetování a to se mámě nelíbí.

,,Allo prosim" koukla jsem na ní ,,Nebav se s tou holkou" doslova mě o to žadonila. Jen jsem kývla hlavou. ,,Myslím, že se tu stejně moc zdržovat nebude" Lucas kývl na souhlas.

,,Je pozdě, už pojedeme a ty si v klidu vybalíš" přešla ke mně a s malým úsměvem mě objala. Objala jsem jí nazpět. Ona i Lucas mi budou moc chybět.






Baví vás to?😁

After [kpop]Where stories live. Discover now