(🌩1)

59 9 0
                                    

,,Vstávej!" křikla z kuchyně moje matka.

S povzdechem se vysoukám ze své pohodlné postele. U ustlání se trocha pozastavím. Tohle je vlastně moje poslední ráno v tomto domě a v mojí posteli, proto to chci trochu prodloužit. Pousměju se. Poslední roky jsem strávila nervózním čekáním na vysokou. Volné víkendy jsem se věnovala učení místo toho, abych se bavila a mrhala svůj čas jako ostatní lidé v mém věku. V den, kdy přišel můj dopis, který oznamoval přijetí na George Mason University
byla jsem opravdu moc šťastná. Pamatuji si, že moje máma brečela snad hodiny. Musím přiznat, byla jsem na sebe hodně pyšná. Moje veškerá dřina se vyplatila. Nedovedu si představit, co bych dělala, kdyby mě nevzali. Raději na to myslet nebudu, nechci si kazit dobrou náladu.

,,Allo!" zařve znovu, tentokrát je její hlas o něco hlasitější.

,,Jsem vzhůru" zavolám na ní zpátky a odeberu se do sprchy. Pustím vodu a nechám na sebe dopadat kapky vlažné vody. Na vlasy si napatlám svůj oblíbený šampon a po opláchnutí nanesu trochu kondicionéru na konečky.

Když jsem opustila sprchový kout, obmotala jsem kolem sebe ručník, zapojila fén do zásuvky a začala si fénovat vlasy. Moje máma na mě začala volat, abych si pospíšila. Ignorovala jsem jí, protože vím, že je nervózní kvůli mému příjezdu na vysokou. Já jsem si tento den naplánovala do poslední minuty pár měsíců dopředu, takže jsem na tom nebyla stejně jako ona. Spíš se bojím, že tam nebude nikdo jako já.

,,Za půl hodiny tu bude Lucas, tak si pospěš" Lucas je můj přítel, který se rozhodl, že mě odveze na vysokou společně s mojí mámou. Jsem za to ráda.

Suché vlasy jsem si zapletla no francouzského copánku. Jelikož nemám moc kosmetiky kvůli tomu, že se nemaluju, nanesu si na rty slabou vrstvu lesku. Byla jsem se sebou velice spokojená. Vrátila jsem se do svého pokoje a oblíkla si oblečení, které jsem si připravila včera.

Poté jsem šla do kuchyně, kde už seděl Lucas s mojí matkou a o něčem se bavili. Když jsem si sedla ke stolu, jejich zrak se přesunul na mě.

,,Ahoj vysokoškolačko" Lucas se na mě usmál svým zářivým úsměvem a pohladil mě hřbetem ruky po tváři. Musela jsem se usmát. ,,Ahoj" pozdrav mu oplatím a začnu jíst snídani, kterou mi máma připravila.

,,V klidu se nasnídej, já zatím odnesu tvé tašky do auta" přikývla jsem a on s úsměvem odešel.

Při cestě do auta jsem měla hrozně zvláštní pocit, nechtělo se mi tu nechávat mámu a Lucase, ale zároveň jsem ráda za to, že se z Busanu dostanu do Seoulu na George Mason University.






První díl je takový o ničem, ale v druhém díle to bude o něco lepší, slibuju i tak ale doufám, že se vám tahle kapča líbila~

After [kpop]Kde žijí příběhy. Začni objevovat