Brigáda ✓ [Yaoi]

8. Kapitola

Jedeme autem do nějakého baru, kde budu pracovat po boku s Levim.
Prý mi tam dá nějakou zástěru a budu obsluhovat lidi u nějakých stolů v koutě.
Levi mi již řekl, že je to bar spíše pro...ty co chtějí být spolu sami.
Nějak jsem to nechápal, až do doby dokud jsme nedorazili.
Jméno baru je Lila Bar.
Nebo-li bar pro milence, kde jsou stoli oddělené stěnami, závěs, kterým se zakryje zbytek a červená žárovka uvnitř.
,,Pane bože..." Polk jsem.
To co tam budu dělat.
Je to něco jako Sex hotel ne?
,,Copak? Nechceš jít se mnou taky k jednomu stolu u rohu...? Pracují tam další, tak by se bez nás obešli..."
Chytil mě za bradu a natočil ji tak, abych se mu koukal do očí.
Nabral jsem červenou a vybuchl jsem.
,,Eee...c-co..."
Vzchopil jsem se a zapřemýšlel se.
Co by tak udělal, kdybych řekl, že jo...
Určitě to nemyslel vážně.
I když je šéf tohoto podniku, tak by na ostatní měl dohlížet ne?
Plus. Já bych tu měl taky pracovat, takže si myslím, že mě chce pouze vynervovat.
,,J-jo proč ne." Řekl jsem i když trochu koktavě.
Podíval jsem se na Leviho a snažil se udržet vážní výraz, aby to vypadalo, že to myslím vážně.
Levi samozřejmě vypadal zaskočeně.
,,Pojď. Dám ti aspoň zástěru."
Nic víc, nic míň neřekl.
Věděl jsem to. Myslel to ze srandy.

Během půl hodiny, jsem stál za pultem a čekal, než někdo dá vědět, že si chce objednat.
,,Stůl 13. Úplně v rohu." Řekl jeden z pracujících.
Můj první stůl.
Vzal jsem blok, tužku a vydal se k tomu stolu.
Byl zašitý úplně v rohu, kde byla největší tma a já byl nervózní.
Odkryl jsem závěs, ale nikdo tam nebyl.
Chtěl jsem se otočit a oznámit, že to musel být asi špatný stůl.
,,Kam pak, kam pak. Něco jsi řekl ne?" Řekl Levi s šibalským úsměvem stojící u závěsu, který pomalu zatahoval.
U pultu jsem ještě viděl toho co mi nadiktoval číslo stolu, jak se usmívá a zamával mi.
Potom jsem viděl jen tmu a červené tmavé světlo.

Zacouval jsem dál do zadu, kde jsem ucítil stůl, tak jsem se posunul doprava a šel stále dál a dál.
Čím rychleji jsem nabíral červenou barvu a byl víc a víc nervózní.
,,Copak. Neříkal jsi, že klidně můžeme? V čem je tedy ten problém..."
Spadl jsem do zadu na dlouhou a širokou sedačku.
Na hrudníku jsem ucítil váhu Leviho a na zápěstí jeho stisk ruky, kterou mi držel ruce nad hlavou.
,,N-no...já...m-myslel jsem, že mě jen tah-háte za nos. T-tak jsem..."
,,Souhlasil z legrace s tím co jsem řekl."
Řekl přesně to co jsem chtěl já.
Levi se pouze usmál a nahnul se k mému uchu.
,,Sám jsi se ale přiznal, že tě přitahuji. Řekni mi upřímně, co si myslíš. Není za co se stydět."
Koukal se mi do očí, ve kterých jsem se již pomalu ztrácel.
Jako by mě hypnotizoval.
,,Jen řekni co cítíš.
Co teď chceš, ale bojíš se to přiznat.
Co tě teď v tuhle chvíli přitahuje a láká.
Řekni."
S otevřenou pusou jsem pozoroval Leviho tvář plnou vášně, jak se přibližuje.
Nahlas jsem polkl a začal zrychleně dýchat.
Rychle jsem vykřikl jednu větu, kterou jsem myslel, že nevyslovím.
,,Chci tě! Hned teď!" Vykřikl jsem.
Ruce jsem rychle obmotal kolem jeho krku a svoje rty přilepil na ty jeho.

.

Omlouvám se, že je trochu kratší.
Příští bude zase delší než ostatní.