Na svobodu

52 13 0
                                    

Všichni psi se vyhrnuli do postranní uličky. Vedle Jacka se objevil Isaac. Tlamu měl celou od krve. Jack se ani nemusel ptát, co se stalo. Isaac vypadal spokojeně.
  ,,Kam teď?" Zeptal se Jack zoufale. Co by si bez něj počnul?
  ,,Na pláž! Přeplaveme to. Je to kousek."
Jack se otřásl. Vodu neměl v lásce. ,,Jdeme!" Zavyl. Pořád neměli vyhráno. Lidé jim byli v patách.
  Psi za hlasitého štěkotu utíkali ulicemi polorozbořeného města. Tu a tam narazili na lidi, s plnovousem, co byli nemytí a smrděli nemocemi. Pak se to stalo.
  Jack běžel v chumlu psů, někde uprostřed. Ozvala se ohlušující rána a pes vedle něj padl k zemi. Pak druhá. Za sebou uslyšel dalšího psa zachrčet. Připadal si jako v noční můře. Akorát, že tohle byla děsivá realita...

  Dostali se až na kamenitou pláž. Výstřelů se ozvalo nesčetně. Hodně minulo, ale několik psů trefilo. Někteří ještě kulhali, poháněl je pud sebezáchovy.
  Jack byl strachy bez sebe. ,,Do vody! Plavat! Rychle!" Zvolal skoro prosebně. Sám se vrhl do vln. Pak se za ním ozvala Kloki. Zašeptala mu do ucha.
  ,,Zachraň svou smečku. Jsi skvělý Alfa."
  Jack se nadechl, aby jí to vyvrátil. On není Alfa. Ona však očividně měla něco na srdci.
  ,,Pozdravuj je ode mne. Jsi šlechetný pes a zasloužíš si být doma. Sbohem."
  Když Jackovi došlo, co tím myslela, bylo pozdě. Otočil se, aby jí zavolal zpátky.
  Kloki se rozběhla přes pláž, přímo k lidem. I když nejspíše nikdy nebojovala, vrhla se na ně jako válečnice. Rvala za rukávy a nohavice. Pak se otočila k dalšímu výpadu. Rozkročila se. A vzduch protnula další rána.
  Jack prudce otočil hlavu. Nechtěl vidět další smrt. Plaval ve vlnách. Dál od toho místa, co nejdál. Oči se mu plnily slzami.

  Vylezl na písečnou pláž. Na tu, kde tenkrát seděl s Alfou. Zhroutil se do písku, ležel a oddychoval. Myslel si, že když se odtud dostane, bude šťastný. Srdce mu místo toho naplnil nekonečný smutek. Zaklonil hlavu a vyl. Vyl to celému světu, jak je smutný, a ostatní se k němu přidali.

  Seděli v kroužku na pláži. Většina psů se zvídavě rozhlížela. Někteří nic jiného než Dům klecí nepoznali. Ptali se Jacka na různé otázky, Jack jim odpovídal.
  ,,Brutusi, to je jen strom." Pak se otočil na Isaaca. ,,To byl racek. Ty nelovíme."
  Někteří psi připomínali zvědavá štěňata. Jack se nad tím musel zasmát. Všiml si, že atmosféra se uvolnila. On sám se uklidnil, protože byl na svém území.
  Když tak chvíli seděli, všiml si Jack, že se všichni trochu vzpamatovali. Pomalu vstal a zaštěkal. Tak si zajistil pozornost.
  ,,Dnes jsme utekli z nejhoršího místa. Z Domu klecí." Chvíli se odmlčel. Co vlastně řekne? Zachytil povzbudivý pohled Isaaca. Nadechl se.
  ,, Vlastně jsem vás zachránil, protože má smečka je ve válce. Potřebujeme posily. Výměnou za vaši pomoc vás nakrmíme, naučíme potřebné věci jako lov, a najdeme vám místo na spaní. Souhlasíte?"
  Nato se ozvalo sborové: ,,ANO!"
  ,,Tak tedy. Jsme už na území. Dovedu vás do tábora. Alfa o tom ví."
  ,,Kdo je Alfa?"
  Jack se zamyslel. ,,Velitel. A skvělý moudrý pes." Nato se otočil. ,,Jdeme."

  Jack šel bok po boku s Isaacem. Vykládali si. Za nimi šel zbytek psů.
  ,, Jak... Jak se ti to stalo?" Ukázal Jack čumákem na Isaacův odtržený pysk.
  ,,To víš, bitva. Tenkrát jsem vyhrál a pak už mne nikdy nikdo neporazil. Byl to takový pitbull." Pak se odmlčel. ,,Hrozně to bolelo. Několik dní jsem pak ležel v horečkách..." Pak zatřepal hlavou. Chtěl zahnat chmurné vzpomínky, tak změnil téma. ,,A co ty, narodil ses do té smečky?"
  ,,Ne... Kéž by. Narodil jsem se do smečky, proti které budeme bojovat. Vyhnali mne za zradu, kterou jsem neprovedl..."
  ,,To je mi líto."
  ,,Nemusí. Jsem v naší nové smečce šťastný." Usmál se na Isaaca. ,,Doufám, že i vy budete."
  Pokračovali v povídání.
  Jack se občas ohlédl. Povedlo se jim zachránit... Přes deset psů. Možná si říkáte, že to je málo. Takoví nelítostní bojovníci jsou ale velká pomoc. Jack začínal doufat, že už se vše obrací k lepšímu. Třeba to zvládnou...

Dokážeme CokoliWhere stories live. Discover now