Bitva se blíží

62 13 7
                                    

  Jack si sedl naproti Alfovi. Nikdo jiný v doupěti teď nebyl. Panovalo tam přítmí a poletoval prach. Občas jej Jack zahlédl, jak mezi dekami visícími u vchodu prosvítaly zlatavé paprsky slunce.
  Alfa v té scéně vypadal téměř posvátně. Promluvil.
  ,,Jacku, jak se to všechno seběhlo? Řekni mi to."
  Jack se zatvrzele díval před sebe.
  ,,Zatím jim nikdo neublíží. Nemusíš se strachovat."
  Jack se odvážil na něj podívat. ,,Alfo. Já vím, že jsem udělal chybu-"
  ,,Ne, chybu jsi neudělal. Zachoval ses jako šlechetný pes. Ale proč jsi je neposlal pryč, aby mohli lovit?"
  ,,Protože celé území už je ohraničené. Nikam by se přes Krvelačné nedostali a zabili by mi i Fjodora."
  Alfa se na něj zkoumavě díval.
Jack zpanikařil. ,,Je to můj kamarád."
Dodal rychle. Věděl, nad čím Alfa přemýšlí. Myslí Jack na Fida opravdu jako na druha?
  Alfa zatřepal hlavou, jako by tu myšlenku chtěl zahnat. Jack si v duchu oddechl.
  Alfa se ale pak zeptal: ,,Ale proč jsi mi to neřekl? Že jsme už úplně ohraničení?"
  Jack nevěděl, zapomněl na to. ,,Protože jsem ti to chtěl říct teď, ale strhl se tady ten chaos..."
  Alfa pokýval hlavou. ,, Víš, správně bych ti měl vzít obojek a vyhnat tě. Ty jsi ale chránil nevinné. Myslím, že tentokrát tě trest mine."

  Alfa stál na plošině a promlouval ke smečce. Rozhodl, že Jackovi trest neudělí. Ozývaly se výkřiky radosti, ale také nesouhlasné vytí.
  ,,Vetřelci, co byli nalezení na našem území, budou zatím našimi zajatci. Dáme jim jídlo. Nemají kam jít." Alfa se zamyslel a pokračoval. ,,Chci, abyste věděli, že Krvelační už nás úplně obklíčili. Nejspíše se budeme muset připravit na bitvu. Nebojte se ale, je nás víc a jsme vycvičení."
  Pak se pod Jackovou hrudí protáhl Fido. Jacka zamrazilo.
  Fjodor promluvil. Nejdříve tiše, pak už s jistotou. ,,Alfo, vím že mi nepřísluší mluvit. Jenže můj učitel, Stínodráp, s Akimem už sbírají další smečky. Psů i koček. Oba víme, že ty smečky jsou malé, ale už mají čtyři. Nakonec budete v menšině možná vy."
  Alfa to musel přijmout. Pak se ale zeptal: ,,Fjodore? Tvůj učitel je tyran. Vím, že k němu zpět nechceš."
  Jackovi poskočilo srdce. Vezme jej snad Alfa?
  Ten pokračoval. ,,Ale žák patří ke svému učiteli. Musíš se vrátit a dokončit trénink. Je to v našich zákonech."
  Pro Jacka to byla bolestivá rána.
  Fido sebou trhl. ,,Prosím, Alfo! To mi nemůžeš udělat! On nechce, abych byl válečník. On mne zneužíval jen kvůli zabíjení. Všechna ostatní koťata už jsou dávno válečníky. On mne ještě ani nedoporučil..."
  ,,Já vím. Ale je to zákon a ten je nutno dodržovat."
  Na to se nedalo nic říct. Fido poraženecky sklonil hlavu. Jack s otevřenou tlamou hleděl na Alfu. Nejdřív jim téměř odpustí a pak udělá tohle!
  ,,Dnes odejdeš. Jack tě doprovodí. Zatím neříkej nikomu od vás, co se stalo, ani že jsi tu byl."
Fido přikývl. ,,Tak to abych už šel." Prskl trpce.

  Jack s Fidem po boku se vydali, za západu slunce, na cestu. Suchá tráva se zlatě leskla a vlnila se. Vál příjemný letní vánek.
  Kdyby Jack mohl, šel by s ním až na kraj světa. Jenže jej měl doprovodit jen k hranicím.
  Normálně byl Jack rád, že s ním může být. Povídal by a povídal. Jenže teď mezi nimi panovalo napjaté ticho. Najednou se začaly blížit hranice. Jack zpanikařil. Chtěl mu toho tolik říct...
  Najednou se Fido prudce zastavil a otočil se k Jackovi.
  ,,To, co ti teď řeknu, se ti asi nebude líbit. Ale já musím. Jestli nechceš, nemusíš ani odpovídat." Zhluboka se nadechl, jako by sám se sebou bojoval.
  ,, Přemýšlel jsem o nás dvou jako o druzích."
  Jackovi se zatřásly tlapky. Musel se posadit.
  Fido neměl odvahu podívat se Jackovi do očí.
  ,,Fido... hej, podívej se na mě."
  Plakal?
  ,,Já jsem... Mně se taky líbíš. Ale jak se na nás budou dívat ostatní? Nikdy jsem neslyšel, že by spolu byli dva samci..."
  ,,Já vím..." Zabručel kocourek. Pak ale zvedl hlavu a usmál se na něj. ,,Ani nevíš, jak se mi ulevilo," Zasmál se.
  Jack se usmál zpátky.

  Odcházel. Fida nechal daleko za sebou. Nemohl jej dostat z hlavy a posmutněl. Uvidí ho ještě někdy?
  Prošel kolem kamenných kvádrů, jako vždy. Už byla tma, na nebi svítily hvězdy. Bylo to tak krásné, ale zároveň srdcervoucí. Prošel bránou.
  Neměl chuť vejít hned mezi psy. Nechtěl se zabývat otázkami bitvy ani lovu a hlídek. Proto se tam prostě neukáže. Aby jej Alfa nevybral.
  Hned za bránou odbočil a vydal se do Duffyho doupěte. V jeskyňce vystlané kůžemi byla tma, že neviděl nic jiného než obrysy. Viděl obrys Duffyho a... jeho sestry?
  River tam ležela a povídala si. Její hlas zněl smutně. Jack si s ní dlouho nepromluvil a cítil se provinile. Je možné, že lituje, že se přidala do této smečky?
  Štěkl, aby se ohlásil. River zmlkla. Jack posmutněl. Vyčítá mu něco?
  ,,Co se děje?" Zeptal se Jack. Zadíval se přímo na ni, jako by říkal: nesnaž se zapírat, já to vím.
  Duffy nervózně přešlápl. ,,Budu venku," ňafl a odťapal z jeskyňky.
  Jack počkal a pak se na ni zadíval. ,, No? Co se děje?" Řekl důrazně, ale s citem.
  Jeho oči už si přivykly na tmu. Po tváři se River kutálely slzy. Lekl se, že to přehnal a sedl si k ní. Jemně jí olízl ouško.
  Ona se třese?
  ,,River, vím, že tě něco trápí... Nechceš mi to povědět?"
  Jackova sestra se od něj odtáhla. Dívali se jeden druhému do očí, až nakonec povolila v ramenou a vydechla: ,,Nejsem tu šťastná. Nechci tě tady nechat, ale asi odejdu. Najdu si smečku s menším počtem psů a SPRÁVNOU hierarchií."
  Jackovi se zježila srst. ,, Alfův systém funguje dobře!"
  ,,Pokud sis nevšiml, Alfa to už nezvládá. Je zamyšlený a hlídky a lov řeší Beta."
  Jacka zarazilo, že si toho nevšiml. Bylo to očividné. V tomhle se přít nemohl. Mohl za to on sám? Chtěl ještě něco dodat, když se dovnitř vřítila Beta.
  ,, Jacku, hledám tě všude! Máš jít brzo do pelechu, za svítání máš jít na hlídku. Půjdeš po Zkroucený strom a zpět. Můžeš to projít jen jednou a vrátit se. Radím ti, jdi hned, je pozdě."
  Na to se otočila a vyběhla ven.
  Jack se zvedl a olízl jí čumák. Rozloučili se a Jack se vypotácel ven. Vážně už byl unavený.

Dokážeme CokoliKde žijí příběhy. Začni objevovat