Dokážeme Cokoli

Konečně

Byli tady už nespočet dní, ale žádný nebyl jako tento. Dnes se to stane. Uloví svou první kořist. Už trénoval dost dlouhou dobu.

S Alfou rozebírali každý Jackův pohyb. Zdokonalovali ho. Znovu a znovu promýšleli.

Plížil se po větru, tlapky kladl pořád na stejná místa. Ani o větvičku nezavadil. Soustředil se na jednoho králíka. Byl černo - bílý, jako on. V hrdle mu vibrovalo tichounké vrčení.

Zhluboka se nadechl a vyrazil vpřed. Králíci se mu pod tlapkami rozutekli, ale on spolehlivě sledoval toho jednoho. A pak skočil. Celou vahou, jak se učil. Ztratil ale rovnováhu a věděl, že se překulí. Rychle chytil králíka do zubů a udělal i s ním kotrmelec. Pak se zvedl na packy a zatřásl s ním. Ozvalo se tlumené křupnutí. Pustil jej na zem a prudce oddechoval. Dokázal to. Na místě poskočil a vítězně zavyl.

Alfa, který jej pozoroval ze stínu stromů, k němu doběhl. Veškerá důstojnost šla stranou a vyvalili se spolu do trávy.

Laškovně jeden druhému kousali do uší a ňafali.

Byli šťastní. Jack, že ulovil svou první kořist a Alfa, protože zvládl za necelé dva úplňky vycvičit nového bojovníka...

Dnes bylo větrno, proto, když procházeli zpět do hradu mezi kameny, málem do sebe s River narazili. Tráva jej totiž šlehala do očí a díky kořisti v tlamě nic necítil. River přišla z opačné strany s Betou a také něco držela. Ale co to bylo? No ne! River chytila veverku!
,,No ne! Gratuluji!" Zaštěkal na ni. Ona mu to oplatila přátelským zahuhňáním.

Když vešli do brány, nikdo si jich zprvu nevšímal. Jack chtěl kořist donést do chladné místnosti pod zemí, ale Alfa jej šťouchl do boku a přesměroval jej na plošinu.
 
Jack s River se usadili po boku svého Alfy a ten hlasitě zavyl. Okamžitě bylo ticho. Pak začal mluvit. V jeho hlase bylo něco slavnostního. Jack čekal, že to bude velká věc pro něj samotného, ale ne že si tito zkušení lovci budou všímat hloupého štěněte s jeho prvním králíkem
 
,,Jak vidíte, naši učedníci již dospěli, a poprvé ulovili kořist." Odpovědí mu bylo uznalé zamručení starších psů. ,,A proto," pokračoval Alfa, ,, dnes provedeme rituál." Psi pokývali hlavou, někteří vrtěli ocasem. Bylo vidět, že se těší.

Jack zastříhal ušima. O čem to pořád mluví? Sem tam něco zaslechl ale nikdy mu nikdo nepověděl, co se vlastně během toho děje a k čemu to je.

Alfa se pak obrátil zpět k sourozencům. ,,Dnes večer dostanete jídlo jako první. Zbytek rituálu se provádí v noci a je až do provedení mladým psům a fenám utajen."

Aha...tak jo. To snad počká.

Doopravdy ho tlapky svrběly nedoškavostí.

Jack s River dnes dostali jako první. Jack žvýkal z boku nohu laně a River si spokojeně pochutnávala na mase CELÉ koroptve.
 
Jack koutkem oka pozoroval zbytek smečky. Všichni si nadšeně šuškali. I River vypadala, že se těší. Jack si ale lámal hlavu znovu a znovu s ušima všech členů. Každý pes či fena měli z alespoň jednoho ucha zvláštní pahýl. Bude tohle součást rituálu? Jak to ale udělali?
 
Z nohy zbyla už skoro jen kost a zbytek smečky už také dojedl. Kosti naskládali na jednu hromadu. Alfa určil dva psy, aby to odtáhli do díry za hradby. Jeden byl už dříve zmíněný hnědák Car a druhá malá černá fenečka. Na čele měla bílou lysinku a obě oči světle modré. Její jméno bylo Kejsi. Chvíli ji očima sledoval. Ona se na něj podívala zpátky. Její mrtvolné oči... Najednou místo ní viděl bílého vlka s rozraženou tlamou.
 
Otřepal se. Ne. To přeci není možné. Místo něj tam opět stála Kejsi. Věnovala mu široký přátelský úsměv a zmizela z hradu.