Dokážeme Cokoli

V Kleci

  Zbudila ho Kloki. Nejdříve nechtěl vstát, ale jakmile uslyšel ,,Už jsme tu!", okamžitě byl na nohou.
  Byl tak nepjatý, že málem zapomněl na včerejší výměnu názorů. V žaludku mu kručelo.
  Kloki začala zase překotně mluvit. ,,Hele já vím že jsme se jako nepohodli, ale myslím že máš pravdu. Jsem s tebou, pomůžu ti." Pak otevřela nadšeně tlamu, jako by čekala to její ,,hodná holka", nebo co.
  ,,Dobře," řekl rozpačitě Jack. Jak by mu ONA mohla s něčím pomoct? Nechal to ale být. Řekl jí, jak se má chovat. Pochyboval, že to dodrží, ale instrukce dal, tak ať se s tím popere. Pak se vydal z lodi ven.
 
  Plížil se ve stínech a u zdi. Už dvakrát se snažil přimět Kloki, aby se schovala, když jsou lidi poblíž. Teď to vzdal a nechal ji někde za sebou.
  Vykoukl za roh. Před ním byla stará budova, šedá, ponurá a popraskaná. Těžké zamřížované dveře nešly  otevřít. Poznal to na lidech, když nesli bedny dovnitř. S náručema plnýma nákladu moc neviděli pod nohy. Připravil se tedy na nebezpečný krok. Čekal na dalšího hromotluka s nákladem. Potom, jak otevřel dveře a prošel, se honem protáhl dovírající se škvírou. Koutkem oka uviděl Kloki, jak ho zvenku pozoruje a pak se jde schovat. Zvládne to. Dostane se sem.
  Musel se schovat za bedny, až projde skupinka lidí. Mezi sebou měli zkrvaveného, svalnatého, divoce se zmítajícího pitbulla. Ten ho uviděl a vrhl se k němu. Jack honem skočil za roh. Pes byl přivázaný k dlouhé tyči. Přesto měl ale sílu, a táhl lidi s sebou. Na poslední chvíli ho ale chytl větší počet, takže se k ohybu chodby nedostal. Lidé Jacka neviděli. Pokračovali i s pitbulem v cestě.
  Chodba se vyprázdnila. Bylo ticho. Pokračoval prázdnou podlouhlou místností, na konci které byly dveře. Mezi nimi byla malá škvírka. Nevěděl, kam jinak jít. Tak to prostě zkusil. Musel se zapřít tlapami, aby dveře otevřel. Pak opatrně nakoukl dovnitř. Jakmile se v chodbě objevila jeho hlava, z klecí v té místnosti se začal ozývat štěkot, vytí a temné vrčení věštící smrt.
  Ucukl, ale pak se přemohl a vkročil dovnitř. Bylo tam šero, u zdí byly klece se psy. Všude to páchlo krví a výkaly.
  Psi se stavěli na zadní a doráželi tlapami na mříže. Jeden, menší než Jack, s plandavýma ušima, se vrhl zuby proti pletivu. V očích měl šílený svit.
  Další tam stál, šedý pes s uříznutými boltci. Byl svalnatý, široká hruď byla posetá růžovými jizvami. Pohledem si jej nedůvěřivě měřil. Jack procházel kolem jeho klece. Už jej chtěl pozdravit a vysvětlit důvod svého příchodu, ale pes se vrhl na klec. Ta se nebezpečně hýbala. Přejel mu mráz po zádech.
  Jack byl vyděšený. Takové nelítostné bojovníky potřebuje, ale budou vůbec poslouchat?
  S pohledem upřeným na klec vycouval dál od té klece. Pak zezadu narazil do dalších chladivých mříží. Zprudka se otočil. Byl v nejtemnějším koutu místnosti.
  Ten pes tam ležel, s hlavou položenou na packách. Měl postavu dobrmana, ale měl střapatou, krátkou hrubou srst. Jako by byl skřížený s nějakým větším teriérem. Na jeho zbarvení neviděl. Pes vypadal v klidu.
  ,, Haló?" Zkusil to Jack.
  Pes nereagoval. Místo toho se zvedl a dovrávoral k misce na vodu. Jakoby pil, ale ta voda mu z tlamy tekla zpět. Naklonil tedy hlavu na stranu, aby do sebe tu vodu dostal. Pak se pomalu otočil na Jacka.
  ,,Vítej v Domě klecí."
  Jack ztuhl hrůzou. Ten pes měl na levé straně tlamy úplně odtržený pysk. Jeho zuby se v šeru leskly, jako kdyby je měl pořád vyceněné.
  ,,T- tvoje zuby!" Zakoktal.
  Ten se shovívavě usmál. ,,To je daň z bojů. Za to, že jsem přežil..." Pak se jeho výraz změnil na tázavý. ,,Ale co tady děláš? Navolno..." Natočil hlavu.
  Jack cítil, že s tímto psem se dá domluvit. Pavučiny mu ještě neomotaly mysl... ,,Přišel jsem vás zachránit!" Vyhrkl. Sledoval psův mazaný pohled. ,,Určitě jsi sem nepřišel jen tak. To by udělal jen šílenec."
  Jack sklonil hlavu. ,,Ne... Naše smečka je ve válce. Potřebujeme nelítostné bojovníky... Ale... Nedomluvím se s nimi..."
  ,,Domluvíš. Musíš si vydobít respekt soubojem. Tak to tady chodí. Ehm... Jak že se jmenuješ?"
  ,,Jack. A ty?"
  ,,Isaac" pokýval hlavou. Teď přišel blíž. Už na něj dopadalo světlo. Byl bílo- hnědý s pálením. A na té hnědé měl bílé ,, puntíky", jako kdyby ho někdo pokapal na tváři a hřbetu barvou. Byl překrásný.
  Nadechl se, chtěl mluvit dál. Vtom ale do místnosti vrazilo několik lidí. Mezi sebou měli na kovové tyči s okem střední fenku, anglického bulteriéra, skoro celou hnědou. Tlamu měla urousanou od krve, přední packy taktéž. Lidé ji donutili se sklonit. Jeden vzal nádobu s vodou a celou ji přelil. Krev se mísila s vodou a odkapávala do jakési mřížky zabudované v podlaze.
  Ona si ho všimla. Byl strachem tak paralyzovaný, že nestihl utéci. Otočila se na něj a zavyla.
  ,,Uteč! Zachraň se, dokud je to .." pak se rozkašlala tak silně, že sebou házela na strany. Pak se zhroutila.
  Jeden člověk se otočil a ukázal na Jacka.
  Hodili fenku do klece a zabouchli dvířka. Pak se vydali k němu.
  Jack se snažil utéct. Rozběhl se, packami hrabal po betonové podlaze. Tlapky mu podkluzovaly na vazké rudé tekutině. Psi štěkali. Pak se mu přes čumák přetáhlo kovové lanko a zařízlo se mu do krku. Zalapal po dechu.