Poslední čtyři

Kdo je tam?!

Kaley :

Vyhrabala jsem se z postela a řekla si, že se půjdů zeptat Christiana, kde by mohly být ty prášky. Ten by to snad mohl vědět, no ne? Bydlí tu přece. Kymácela jsem se ze strany na stranu, prošla pokojem a zamířila směrem k obýváku, kde ležel Christian na gauči.

,,Hééj, jsi vzhůru?" Zašeptala jsem blízko u něj. Vypadal jako by mu bylo šest, když spal. Pomyslela jsem si a potichu se zasmála.

Hmm, stále tvrdě spal..

,,Héééééj!" Řekla jsem už trochu hlasitěji.

...

,,Christiane!!!" Zvýšila jsem hlas.

Stále nic.

Dylan :

Co? Kdo? Řekl jsem si pro sebe a rychle vstal z postele. Šel jsem do obýváku protože jsem slyšela mluvení nebo takový tlumený křik.

,,Uhm.. Děje se něco?" Spatřil jsem Kaley jak třese s Christianem.

,,Jéé, promiň. Vzbudila jsem tě, že?" Všimla si mě Kaley a přestala. Nenechala mě nic říct a rychle dodala:

,,Christian se nechce vzbudit a mě bolí hlava. Potřebuju najít nějaký prášky, nevíš kde by mohly být?"

,,To je jedno, stejně bych za chvíli vstal." Odpověděl jsem ještě stále rozespalý.

,,Tak dobrá. A víš kde jsou ty prášky?" Zeptala se ještě jednou Kaley.

,,Ehh jó. Asi vím. Pojď za mnou." Řekl jsem a zívl si. 

Vešli jsme do koupelny a tam hned vedle umyvadla byla malá, ale plná lékárnička. Otevřel jsem ji, vyndal prášky na bolest a pobídl jsem Kaley k odchodu. Vraceli jsme se do obýváku a najednou slyším někoho bouchat do dveří a řvát otevřete. Oba jsme se s Kaley zastavili a prohodili jsme si pohledy. Trošku jsem měl strach, ale jako "muž" bych se o to asi měl postarat. Zkoušel jsem zakrýt své obavy a přicupital jsem ke dveřím. Kaley byla hned za mnou. Ozvalo se to znovu ..

,,OTEVŘETE!! Rychle! Prosím vás." Zařval neznámý muž.

Chvíli jsem mlčel. Následovně se ozval křik. Položil jsem ucho na dveře jelikož to byla jediná cesta jak bych mohl poznat, co se tam děje. Jinak bych musel otevřít a to já dělat nechci a ani nebudu. Slyšel jsem divné zvuky. Jako kdyby tam s ním bylo nějaké zvíře. Ozval se velice hlasitý výkřik. Pak už ticho. Jen ty zvuky podivuhodného... zvířete? Podíval jsem se na Kaley se strachem v očích. Chvíli jsme se na sebe dívali. Utichlo to. Byli jsme na odchodu ode dveřích a plánovali jsme to všem říct. Otočil jsem se ke dveřím. Loužička krve se dostala z pod dveří do bytu... Slyšel jsem své srdce bít tak rychle.

,,Co to do p..." Koukal jsem se na dveře a řekl si pro sebe.

Kaley mě chytla za ruku a odtáhla do obýváku. Řekla mi ať vzbudím Christiana a ona půjde vzbudit Victoriu. Zrovna jsem chtěl něco říct a pak jsem spatřil jeho, jak tak spí. Docela roztomilé. Zasmál jsem se. POČKAT! Cože? Co se se mnou děje pro boha. Ach jo. Nechtělo se mi ho vzbudit. Byl takový... SAKRA! Na co to myslíš?! Dylane?! Co ti je?! Doufal jsem, že tě to období už přešlo..

Mluvil jsem sám se sebou v mysli a ani jsem si nevšiml, že už přišly holky.

,,U..um nepodařilo se mi ho vzbudit zkusíte to někdo?" Zalhal jsem.

,,Tak já to zkusím" Řekla také rozespalá Victoria.

,,Kolik je hodin, jen tak mimochodem?" Zeptal jsem se.

,,Eeh, na hodinách jsem viděla 16:21" Odpověděla mi Victoria zamyšleně.

Po chvíli, se to Victorii povedlo. Vzbudila ho. Kaley ji pochválila a vzala skoro spícího Christiana za ruku a odtáhla ke dveřím. Za chvíli už jsem slyšel jen velmi rozrušené "Cože?!"