Half a Heart

11. díl - fakt "zábava"

Nejhorší byl první týden. Musela jsem si zvyknout, že rodina v bytě nademnou á malé dítě, ktere brečí každou noc. Začala jsem uvažovat o tom, že nechci děti. Můj nudný den mi občas spestřil Liam. Blbeček, pořád mě musí kontrolovat. Jenže já tak nějak pořád toužila po Harrym. Myslela jsem si, že když ho celý týden neuvidím-a taky jse neviděla- tak na něj zapomenu. No moje sny to nedovolili. Každou noc se mi o něm zdálo a já se pokaždé probouzela v slzách, až na dnešek. Dnes ráno jsem se usmívala jako idiot, ale konec svého snu si nepamatuju. Škoda.

"Dej mi ještě minutku!" zakřičela jsem na Liama a rychle se obula. Čekal na schodech a nervozně přešlapoval. Dneska měli vystoupení na nějakém festivalu, tak jsem se rozhodla jít s ním. Popadla jsem tašku a rozběhla se za ním. Mám pocit že jdeme pozdě.

"Konečně" tiše zamlulal a rozběhl se ze schodů.

Nastoupili jsme do auta a já se koukla na svůj novej mobil. Dostala jsem dárek od Luka za to, že zmeškal moje narozeniny, vlastně dvoje narozeniny. V tu chvíli si vzpomenu jak jsem mu ho chtěla vrátit, ale on si ho nechtěl vzít. Nechápu proč mi kupuje iPhona. Idiot.

"Liame bože máme ještě skoro hoďku" zuřivě se na něj podívám. Pousměje se. "Blbče" vydechnu ale pak se taky usměju.

Dojedeme tam jako předposlední. Chybí jen Zayn. 

"Jdu se tu projít" mrknu na Liama. Vůbec jsem nečekala že to tu bude vypadat spíš jako pouť, než nějaký festival. Všude stánky, i kolotoče. Usměju se. Moje dětinské já se probouzí. 

"Můžu s tebou ? " přiběhne ke mě Hazza.

"Neměl bys ses chystat?" kouknu na něj.

"Ne" usmívá se a sleduje při tom crazy kolotoč. "Jdem tam ? " dodá.

"Zbláznil ses?!" vyjeknu zděšeně. Kolotoč je vážně obrovskej, že nepochopím jak ho sem dostali a většinu času co se točíč jsi vzhůru nohama.

"Poooooooojď" zazubí se.

"Ne" ale pak se zasměju sama sobě, Jsem srab.

Chytně mě za ruku a táhne tam.

"Stylesi" zasyčím tiše.

"Neboooj budu tě držet za ruku" ukáže sweet úsměv s ďolíčky.

"Fajn" ale pusttím jeho ruku a zrychlím. Zasměje se a doběhne mě.

Fronta není moc dloouhá, na což jsem trochu spoléhala. No ale zase by zrovna jeho pustili dopředu. Kouknu na pravou stranu, kde stojí kudrnáč. Nikdy jsem si nevšimla, že je tak vysoký. Trochu zakloním hlavu a sleduju ho, ikdyž mi svítí sluníčko do očí. Ví že ho sleduju, protože mu cukají koutky, ale neotočí se. I přes sluníčko vidím, jak mu jiskří oči. Je vážně úchvatný. Zatnu ruku v pěst. Tolik toužím zvednout ji a dotknout se jeho vlasů. Prohrábnout je, hrát si s těma kurdlinkama. Radši sklopím pohled, zrovna ve chvíli, kdy se dostaneme na řadu. Hodím po něm poslední zoufalej pohled a jdu si sednout na tu ďábelskou věc. Harryho pořád úsměv nepřešel a sedá si vedlě mě.

"Ale tak se neboj" šeptá mi do ouška. Nosem se dotkne mých vlasů a nadechne se. Kéž bych to mohla udělat taky. "Mám tě držet za ruku ? " trochu se odtáhne. Jen pokroutím hlavou, když se najednou odlepíme nohama od země. Doprdele....

"Nebudu moct mluvit" zasměju se, když slezeme. Ječela jsem fakt dost, ale šla bych klidně znovu. Harry nemluví. "Hazz je ti dobře?" otočím se k němu. Obličej má sklopený k zemi. "Harry.." natáhnu k němu ruku a on na mě koukne, totálně bledej. Zadržím smích. Jen protočí očima a usměje se, ale nepromluví. Jdeme dál, zatímco já ho sleduju. Začíná se mu vracet barva i úsměv. Zazvoní mu mobil, ale ikdyž nezvedne, řekne, že musí jít. Jdu s ním k podiu a tam počkám, až na něj vyletí pět idiotů a začnou zpívat.

Po..mini koncertě? pokud se tomu tak dá říkat, Liam musí odjet. Sophie potřebuje odvézt do nemocnice. Nechtělo se mi jet taky, vždyť je jí jen špatně. Asi něco špatnýho snědla...nebo..ne nemysli na to! zakřičí mé podvědomí. Kdyby měl teď Liam dítě, nebylo by to nic dobrého pro skupinu..zase na druhou stranu....usměju se.

"Co se tak usmíváš ? " šťouchne do mě Niall. Jsme na cestě do baru, nás šest. Já, Niall, Hazza, Loui, Zayn a ta Hazzova..Jane ? Nějak se tam objevila, asi přiletěla na koštěti čarodějnice.

V baru je plno, až se mi tam nechce. Řekla bych, že úplně stejně jako já to vídí i Zayn a Louis.

"Tak tam nejdu" zasměju se a otočím se.

"Já jo, mám žízeň" zasměje se Hazz a společně s Jane vklouznou dovnitř.

"Já spíš hlad" přizná Niall, a tak nakonec jdu pryč jen s Louisem, protože Zayn nenechá Nialla všechno sníst, S Louím si povídáme o takových blbostech, jaký mohou napadnout jen jeho. Je to vážně ještě dítě. Dopojím se od něj, protože už mi docela leze na nervy, hlavně když si po cestě koupil ten hlast. 

Jen tak se tam toulám, hudba okolo mě všude řve a je tam moc lidí. Ani nemám páru kudy domů. No k mé smůle jsem to nějak obešla a teď jsem zase u toho baru. Jdu dál, ale v uličce s matným světlem vidím a slyším lidi. Mám pocit, že ten hlas znám, ikdyž se míchá s hlasitou hudbou. Přeskočí mi a jdu tam. Vím, že dělám nesmysl, ale nějak moje tělo neposlouchá mozek. Konečně rozeznám hlas. Vlastně hlasy. Je tam Harry a..nějaký muž, a dívka..podle mě je to Jane, ale jsou odemě daleko. 

"Jak jsi mohla?! " zaskuhrá Harry a na odpověď se dívka zasměje. Ano je to Jane ! Potom divné zvuky...jakoby rvačka.

"Harry?" zašeptám nejistě. Lovím v kapse mobil, ale slyším kroky, jak někdo běží druhou stranou pryč. Konečně ho najdu a posvítím. Harry se opírá o zeď a má zavřený oči. Jdu k němu až slyším jeho těžký dech.

"E-eleno" otočí na mě hlavu. Teď už jsem těsně u něj. 

"Harry! Co se stalo ?" jsem totálně zmatená. Odlepí se od zdi a táhne mě pryč. Nemluvím, ale jdu s ním. Dojdeme k autu. Opře se o auto. Má roztrhnutý obočí a trochu mu teče krev ze rtu a nosu.

"Nasedni si" poručí a já ho poslechnu. Sám si sedne na místo řidiče a nastartuje.

"Harry..neměl bys řídit" dotknu se jeho ramene. Neposlouchá mě a jede.

"Hodím tě domů.." to bylo to poslední, co jsem od něj za celou cestu slyšela, ikdyž já na něj mluvila.

Dojedeme do "mé" ulice a já ho přesvěčím, aby šel nahoru. 

Posadím ho na gauč a letím pro lékárničku.

"Eleno je to fajn" jde zamnou. Otočím se a kouknu mu do očí. Jsou chladné, jakoby změnily barvu, skoro černé. 

"Co se tam stalo Harry ?" jdu k němu

"Prostě jsem slaboch no" řekne to tak chladně. Tenhle Harry mi trochu nahání strach. Nakonec se nechá ošetřit a když kouknu na hodiny, je skoro jedna ráno.

"Přespi tu" zašeptám a on se usměje. Ale není to ten úsměv, ne ten roztomilej. Donesu mu polštář a on se uvelebí na gauči. Povzdechnu si, dám si sprchu a sama se zachumlám do peřin. S vědomím, že spí ve vedlejší místosti usnu...