4. Díl - Samé hádky

306 14 0
                                    

Vstala jsem a začala se oblékat. "Kam jdeš?" pozoroval mě.  "Kluci by mohli přijít a vidět mě tu" zapla jsem si podprsenku. "Nemáš v plánu jim říct, že jsme spolu" psadil se. "Harry" zakňučela jsem. "Tvrdíš i, jak mě miluješ, ale nehodláš o tom říct ani svýmu bratrovi?" zvýšil hlas.  Neodpovídala jsem. Nelíbil se mi ton, kterým semnou mluvil. "Nebo to taky můžeš jít říct mamince. Na hřbitov" pokračoval. Hned jak to dořekl, tak jsem se zarazila. "Cos to řekl?" vykřikla jsem se slzami v očích. Bouchly dveře z ulice. Tedy hlavní vchod. "Promiň" řekl rychle. Utekla jsem z jeho pokoje a zamkla se ve svém. Chtěl jít za mnou, ale byl nahý - co kdyby náhodou přišla El, nebo Perrie.

Zabouchal mi na dveře a křičel, že ho to mrzí. Zaslechla jsem další kroky, jelikož jsem seděla za dveřmi a nechávala slzy volně téct. Tolik se mi po mámě stýskalo. "Co se stalo?" -Niall. Jeho hlas zněl trochu výhružně. "Nepleť se do toho" odbil  ho Harry. "Hele, klídek jo!" "Něco jsem ti řekl" nenechal ho ani domluvit. ,Ještě, aby se poprali' pomysela jsem si. "Eleno" zakňučel Harry. "Nech mě" zavrčela jsem. 

Po chvíli bouchání ustalo. Musela jsem odsud vypadnout. Otevřela jsem dveře. Hned naproti seděl Styles, kousek dál stál  Niall. "Omlouvám se, neměl jsem to říkat" vstal. "Jo. Tos neměl" prošla jsem kolem Nialla a seběhla schody. Pod nimi jsem se zastavila a přemýšlela kam půjdu. No, jedno místo mě napadlo-jak říkal Harry. Obula jsem si boty, když v tom mě zastavil Ni. "Kam jdeš?" zeptal se. Nechtěl mi bránit, jen měl starost. "Projít se" utřela jsem si slzu a falešně se na něj usmála. "Co se stalo?" zašeptal jemně. "Zeptej se jeho" hodila jsem hlavou nahoru a už jsem byla venku. Tiše jsem zabouchla dveře a vydala se ulicemi. Na konci jsem zahla do jedné úzké. Ocitla jsem se před velkou bránou. Nikdy jsem tady sama nebyla a dost mi to nahánělo husí kůži.Sebrala jsem odvahu a vzala za velkou kliku. Brána se s hlasitým skřípěním otevřela a já stanula na jednom z nejstrašidelnějších místech v hororu. 

Hned jsem si to namířila ke hrobu mých rodičů.  Pokaždé, když jsem tady byla měla jsem sto chutí začít křičet. Jenže tu semnou vžy byl Liam. Teď jsem ale měla šanci. Začala jsem jim nadávat, jak mě tu mohli nechat a podobně. Skončila jsem ubrečená a v kleče. Uslyšela jsem za sebou kroky. Prudce jsem se otočila. Byl to Liam. Klekl si a beze slova mě obejmul. Najednou jsem byla ráda, že je tu.  Připomnělo mi to, že tu nejsem sama. Mám starostlivého, obětavého a milujícího bratra. Kdyby nebylo jeho...

"Co jsi tam dělal?" promluvila jsem, až když Liam zavřel bránu. "Hledal jsem tě" "Jak jsi věděl, kam jít?" "Dorazil jsem domů, později než Niall, jak jsi si asi všimla" usmál se"ale když mi to řekli, no spíš Harry, protože Ni nic nechápal, napadlo mě, kde budeš" vysvětlil. Bylo ticho. "Co ti Harry řekl?"  jeho jména jsem se zarazila. "Začal s tím, že řekl totální blbost a že je to idiot..." pokrčil rameny. "Aha" řekla jsem pouze a přemýšela, jak se k němu zachovat.  

Liam mi podžel otevřené dveře. S úsměvem jsem kolem něj prošla, přes obývák do svého pokoje. Dala jsem si sprchu. Bohužel jsem musela do kuchyně-měla jsem hlad. Překvapivě se zamnou objevil Harry. "Eleno, omouvám se. Jsem strašněj debil. Ale miluju tě" popošel ke mě. "Harry..." "Mrzí mě to" zašeptal. "Víš jak se mi po nich stýská?" vyjela jsem. Skopil pohled a scvakl zuby. Vrhla jsem se mu kolem krku. Trochu zaskočeně kolem mě obmotal své dlouhé ruce a tím si mě přitiskl blíž.  Vzala jsem ho za ruku a táhla do svého pokoje. Trhl rukou a tím mě zastavil. Zmateně jsem se na něj podívala. "Kluci" ujasnil. Zakoulela jsem očima a znovu jsem ho dál táhla. Kluci seděli namačkaní u televize. Liam nás viděl. V obličeji měl jen trochu překvapení, ale nijak to neřešil. Zatím. Najednou blikly světla a zahřmělo. Jako v hororu. Trochu jsem se rozlepala. "Bojíš se bouřky?" zasmál se Harry. Trochu jsem přihmouřila oči. Proč se mi jako směje? "Ale notak" zasmál se, když viděl  můj výraz. "Já tě ochráním" dodal. Usmála jsem se a přitiskla se k němu. 

Co chce člověk dělat při bouřce? No s Harrym jsme koukali na Titanic...

"Budeš brečet?" zeptal se mě před tím, než film zapl. "Asi" pokrčila jsem rameny. Usmál se s stiskl "play"...

"Jsem unavená" zašeptala jsem, když to skončilo. Hlavu jsem měla na jeho rameni a zívla jsem. Jenže jsem potřebovala sprchu. "Dáš mi chvilku v koupelně?" zasmála jsem se. "A nechceš pomoct?" usmál se. "Ne" řekla jsem automaticky a odešla do koupelky. Svlékla jsem  se a pustila na sebe teplou vodu. Ctěla jsem být rychlá, ale některé věci prostě nejde urychlit. Pak jsem si ještě vyčistila zuby a bylo to. 

Rozhlédla jsem se po svém pokoji, ale Harry nikde. Bouřka, která při filmu přestala, se zase vrátila. Asi to tak bude celou noc. Do pokoje vletěl Harry. Stáhl mě do postele a pevně mě objal. Teď se rozehřmělo hodně. Schoulila jsem se blíž k Harrym, který mě objal ještě pevněji. "Neboj, jsem u tebe" zašeptal...

Ráno jsem se probudila asi kolem 12. Harry už vedle mě neležel. Sešla jsem po schodech a spatřila dívku-no ta holka mi byla povědomá. Otočila se a já poznala Liamovu spolužačku. Sophie. Problém byl v tom že ona mě nemá ráda a ani já ji. Přišel k ní Liam a dal jí pusu-na pusu! Pak si mě všiml. "Eleno, pamatuješ Soph?" zeptal se s úsměvem. "Bohužel" ušklíbla jsem se. Jeho úsměv zmizel a radost vystřídala rozzlobenost. Nic co by jsem na Liamovi neviděla, když má za sestru mě. Šla jsem do kuchyně, kde byl Harry. "Jak se moje princezna vyspala?" zeptal se, ale neodtrhl oči od mlíka, které si naléval do skleničky. "Bylo by to fajn, kdyby se ta nádhera někam odklidila" sykla jsem. K naší dvojici mířil Liam. "Nemusela jsi být tak hnusná" vyjel. "Nemám ji ráda" odfrkla jsem. "Já jo" řekl a odešel. Povzdychla jsem si. Liam to semnou nemá lehký. "Co to bylo?" Harry pozvedl jedno obočí. "Nic" otočila jsem se a vydupala schody. Převlíkla jsem se a šla zpět za Harrym. No bezva cucali se tam. Liam mě zahlédl zrovna při mém blbém a nesouhlasném ksichtu. Řekla bych, že ho to dopálilo. Odtáhl se od ní a šel ke mě. "Fajn, nic mi do tvého života není" zvedla jsem ruce v obraném gestu a odvrátila se od něj. Ostře vydechl, což mě donutilo se na něj podívat. "Co máš za problém?" říkal ty slova pomalu. "Hele jako, radši by jste měli někam jít" kývla jsem hlavou. "Soph tu teď bude často" opáčil. To mi sebralo vítr z plachet. Otočil se a zamířil za Sophií.

V pokoji jsem si začala balit věci. "Zlato?" přiblížil se ke mě Harry. "Odjíždím" "Přestaň. Kam chceš jet?" posadil se na postel a sklonil hlavu. "Harry" všechny věci jsem hodila na zem a chytla ho za ruku. "Alespoň na pár dní, chci osud vypadnout!" Sama jsem nevěděla kam, ale něco vymyslím. "Pojedu s tebou" nenechal se odbýt. "Harry..." zakňučela jsem. "Nevydržím to bez tebe" smutně koukal. "Ne" řekla jsem rázně a odvrátila pohled, abych se nemusela dívat to těch jeho zelených podmanivých očí. "Kam chceš jet?" "Nevím. Možná se podívat za bábi" řekla jsem rychle. "Nemáš ji ráda" uškrtnul se. "Vydržím to. Navíc pořád je to moje rodina a je tam sama takže..." nechala jsem větu viset ve vzduchu. "Odvezu tě" nabídl se. On se jen tak nevzdává. "Pojedu autobusem" "Buďto tě odvezu, nebo tě nikam nepustím" zákřně se usmál. "Fajn" vzdychla jsem a zakoulela očima..

Byla jsem připravená a s Harrym jsme zamířili do garáže. No naneštěstí jsme potkali Liama, bez trička. "Kam jdeš?" hodil na mě tázavý pohled. Stateně jsem ho ignorovala a tak mě prudce chytl za ruku a zastavil mě. "Héj" vykřikl netrpělivě. "Nech mě" zavrčela jsem a vytrhla se mu. Jenom čuměl. Na Harryho tváři se objevil nesohlasný výraz, ale mlčel.  

Cesta trvala asi tři hodiny. Vešla jsem dovnitř, ale babča nikde nebyla. Asi někde drbe, no když jsem jí po cestě volala, říkala že asi doma nebude. 

"Kdy máš v plánu se vrátit?" zeptal se Harold, když pochopil že mě nemá cenu k ničemu přemloouvat. "Dokud se to neuklidní. To mezi mnou a Liamem" pokrčila jsem rameny. "Tři dny" zkusil to znovu. "Harolde Stylesi! Dost přemlouvání" zasmála jsem se. "Miluju tě" usmál se. "Miluju tě" odvětila jsem. Naklonil se z okýnka auta a políbil mě.

Sledovala jsem, jak jeho auto mizí v dáli...

!!!!! !! Než si uděláte názor- já mám Sophii ráda. Ale tady musel být někdo zlej :D.. ale pak už bude ta hodná. Někdy později :D . Ale jak jsem řekla v realu ji mám moc ráda ;)

Komentáře potěší a alespon znám váš názor takže... :D

Half a HeartDonde viven las historias. Descúbrelo ahora