Half a Heart

7. Díl- Je to možný ?

Zbytek dne a noc jsem strávil u ní. Liam taky neodjel domů. Celou noc jsem nespal, ráno na mě čekalo jenom kafe. Nemohl jsem od ní odthnout oči. "Harry, odpočiň si" zašeptal Liam ochraptěle, když se probudil. Spal asi jenom tři hoďky. "Ne, já mám..."koukl jem na kelímek, ale byl prázdnej. "Dojdu pro kafe" nabídl se Liam a odešel. Pohladil jsem Elenu po vlasech a stiskl jí ruku, když mi najednou stisk oplatila. Otevřela oči a zamrkala. Ani nedokážu popsat, jak jsem se cítil. "No, jelikož jsem nepadla na hlavu, tak si nemůžu z nikoho dělat srandu, že jsem ztratila paměť" řekla najednou. Ona si z toho dělá srandu? "Harry?" povytáhla obočí. "Ahoj"usmál jsem se. Nejistě mi úsměv oplatila. "Víš jakej jsem měl o tebe strach?" vyjel jsem po ní. "Tys měl strach?" usmála se a začervenala se. Taková blbá otázka. "Tohle už nikdy neděláš!" přikázal jsem.  Znovu se sladce smála...

Pohled Elena:

"Eleno" vykřikl Liam. "Proč jsi to udělala?" hned na to se zamračil. "Liame, nechci to řešit" odpověděla jsem automaticky. "Teď ne" přikývl a zdůraznil slovo "teď". Odložil dva kelímky a sedl si vedle mě z druhý strany. Přišel tam doktor. Celkem mladej blonďák, modrý oči. Něco zkoumal a pak profesionálním hlasem řekl: "Ještě si vás tu necháme, ale jinak jste v pořádku" a odešel. Bezva, cítila jsem se tam jako v ústavu.

Druhý den mě naštěstí pustili. 

Ležela jsem s notebookem na stehnách a koukala na film.  Do pokoje vešel Harry, se kterým jsem zatím neměla šnaci mluvit o samotě. Posadil se vedle mě a já na něj upřela pohled. "Strašně mě to mrzí" sklopila jsem pohled a studovala svoje prsty položené na klávesnici notebooku. Nakonec jsem ho odložila na stolek. "Nevím sice, co ti na mě nestačí, ale...." "Harry" zakňučela jsem. Nevím jestli jenom chtěl, abych se cítila ještě hůř a nebo mi už odpustil. Váhavě natáhl ruku, ale nakonec se konečky prstů dotl mé tváře. Pod jeho dotykem jsem se zachvěla. "Možná byc se měl omluvit aji Zaynovi" uvažoval. "Ne. To jsem tady jediná já, která se musí omlouvat" odtáhla jsem se od něj a koukla mu do očí. "Chceš snad aby na tebe řval, zatímco ty budeš prosit na kolenou?" zeptal se ironicky. To bylo na zvážení  hned jak viděl, že to zvažuju zakroutil hlavou. "Ne" protestoval. Chvíli jsme mlčeli. "Proč Zayn?" vyhrkl najednou a řekla bych, že se hodně dlouho rozmýšlel, jestli se má zeptat"byl to můj kamarád" dodal. "Byl?" šokovaně jsem se mu podívala do tváře. No, asi mě napadlo, že se sním Harry nebude bavit...ale oni jsou skupina. Zlomili by fanynkám srdce-tedy mohla bych za to já-, kdyby se rozpadli. A to je to. Já bych mohla za hádku i rozpad. "Vadilo by ti hodně, kdyby jsme spolu nemluvili?" ironicky nadzvedl obočí. Trochu se mi zrychlil dech. "Promiň" chytl mě za ruku. "Já nehci, abyste se hádali. Můžeš bejt nasranej na mě, ale na Zayna. Už kvůli skupině" špitla jsem. Trochu se zamračil a pevněji mi stiskl ruku. Zasyčela jsem, když omylel stiskl i moje rány na zápěstí. Hodil po mě omluvný pohled a sklonil se před tím, než mi zanechával jemné polibky na zraněném místě. 

Když se pohledem setkal s tím mým, jeho zelené oči zářili. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a na prst jsem si namotala kurdlinu. Tiše se zasmál chralaplavým hlasem. Odrhnul mi vlasy z krku a jemně mi sál kůži. Po chvíli se odtáhl a donutil mě podívat se mu do očí. "Proč jsi to udělala? " "Co?" odpověděla jsem rychle, než jsem se rozmyslela. "Proč sis sáhla na život" protočil oči, hned na to zvážněl. "J-já no...odpustil bys mi někdy?" odvrátila jsem tak trochu téma, ikdyž to byla vlastně odpověď. "Nemohl bych žít někde, kde ty nejsi. Kdybs ..." jeho hlas se vytratil. "Jsem tady" zašeptala jsem před tím, než jsem ho objala. Přitáhl si mě blíž na klín a bmotal kolem mě svoje dlouhé ruce. Nakonec mě únava přemohla a já mu v náruči usnula. 

Otevřela jsem oči do tmy, jen matná zelená světýlka z číslic budíku osvětlovala místnost. Ale bylo to dost na to abych viděla kudrnatého chlapce spícího po mém boku. Když si moje oči přivykly na tmu, viděla jsem, že se Harry občas zamračil nebo škubl rukou. Opatrně jsem mu odhrnula kdrliny z čela a lehla si vedle něj. Zatřepotaly se mu řasy a pomalu oteřel oči. Já je naopak rychle zavřela a dělala že spím. Moc mi to nevyšlo..no vlastně vůbec. "Miluju tě" zašeptal s pobavením hlase. "Miluju tě" otevřela jsem oči a usmála se. Lehla jsem si na jeho nahou hruď a poslouchala jak jeho srdce bije. Hrudník se mu pravidelně nadzvedával a klesal. Znovu jsem usla.