destiny ❝chanbaek❞

1.

Nebyl jsem zrovna ten typ, který by po večerech chodil ven, ale tentokrát jsem si opravdu potřeboval provětrat hlavu, jelikož se rodiče pohádali. Sice se poslední dobou hádali skoro pořád, ale dneska do toho zapletli i mě, což už jsem nedokázal dále poslouchat.

Zhluboka jsem se nadechl a zase vydechl, přičemž jsem si promnul čelo. Sice bylo léto, ale večer už takové teplo nebylo, a proto jsem se rozhodl, že se vydám do baru, který byl nedaleko od mého domova.

Když jsem došel před budovou, která by lidi na první pohled spíše odradila, pohledem jsem sjel na menší plakát. "Park Chanyeol?" Řekl jsem si tiše pro sebe, zatímco jsem očima těkal po jednotlivých písmenech. Plakát odkazoval na dnešní datum, a tak jsem bez jakéhokoliv váhání vstoupil dovnitř.

Do nosu mě ihned udeřila silná vůně alkoholu, která se rozléhala po celé místnosti. Očima jsem mezitím zabloudil k pódiu, kde stál vyšší muž s kytarou. Nemohl jsem si nepovšimnout jeho velkých uší, které na první pohled působily opravdu vtipně, ale zároveň i roztomile.

Pomalými kroky jsem se vydal k prázdnému stolu, ke kterému jsem se posadil a porozhlédl se po ostatních lidech. No, většina si mladíka ani nevšímala, zatímco já jsem netrpělivě vyčkával na to, kdy naladí svou kytaru, aby mohl začít hrát.

Hudba pro mě vždycky byla něco, co ve mně vyvolávalo nespočet pocitů, díky kterým jsem dokázal zapomenout na své problémy.

Okamžitě jsem zpozorněl, když si dotyčný krátce odkašlal a následně začal prsty přejíždět po strunách, zatímco z jeho úst vycházely slova písně, kterou jsem vůbec neznal. I přesto jsem se do ní ale zaposlouchal, jelikož jeho hlas měl něco, co mě opravdu ohromilo.

Prvně jsem si ani neuvědomoval, že už přestal zpívat, protože se mi tato píseň neustále přehrávala v mysli, ale nakonec jsem se konečně vzpamatoval a pohlédl na vysokého muže, který nervózně koukal po celé místnosti, jako kdyby čekal na nějakou odezvu. Naše pohledy se zničehonic střetly, nad čímž jsem těžce polkl a můj tep se nepříjemné zrychlil.

Čekal jsem, že bude pokračovat s další písní, ale on se sehnul k zemi, kde pobral všechny své věci a následně seskočil z pódia, přičemž se vydal k východu, což mě celkem zamrzelo.

Popravdě ani nevím, co mě to v tu chvíli napadlo, ale vydal jsem se za ním s tím, že bych měl pochválit jeho tvorbu. No, až když jsem byl dostatečně blízko, tak jsem si všiml jak vysoký vlastně je. Tiše jsem se nadechl, abych nabral trochu odvahy a poplácal jsem jej po rameni. Rovnou se ke mně otočil, přičemž jeho obočí vyletělo do výšin.

"Uhm.. bylo to moc krásné." Zamumlal jsem tiše, přičemž jsem měl chuť se rovnou zahrabat do země, jelikož jsem pociťoval jeho pohled na mém obličeji. Nutno podotknout, že se ke mně více sehnul, aby mi lépe rozuměl.

"Mockrát děkuji, vážím si toho." Na tváři se mu objevil široký úsměv, při kterém by zvlhla snad každá ženská. No, bez jakéhokoliv dalšího slova se ke mně otočil zády, načež vyšel ven ze dveří.

Nový příběh na chanbaek!!! Doufám, že se vám bude líbit<3