✓THEY HAVE PLACE IN MY LIFE | 5SOS & Janoskians [CZ]

tři

„Tady to nádherně voní!“ vykřikl nadšeně Luke a přiběhl do kuchyně. Když viděl Mickeyho, rozzářily se mu oči.

„Líbí?“ usmála jsem se. Přikývnul.

„Ségra, odkdy umíš vařit?“ zeptal se.

„Lívance umí každej blbec.“ zasmála jsem se a dala poslední lívance na čtvrtý talíř. Všechny jsem polila javorovým sirupem a dva talíře odnesla ke stolu. Luke vzal zbývající dva. Vrátila jsem se do kuchyně, kde jsem již měla v konvici připravenou kávu a se čtyřmi skleničkami jsem ji donesla ke stolu. Kluci tam už seděli a čekali na mě. Kávu a skleničky jsem položila doprostřed stolu a sedla si.

„Už se do nich můžu pustit?“ zeptal se nedočkavě Luke.

„Samozřejmě.“ zasmála jsem se a ukrojila si kousek lívance. Kluci si tiše pochutnávali a já musela uznat, že se mi celkem povedly. Na to, že to byl můj první pokus, ale to se kluci nemusí dozvědět. Kluci celou dobu říkali vtipné historky a vtipy, které jsem už sice slyšela nejmíň 5x, ale nechtěla jsem jim kazit radost, tak jsem se s nimi smála. Smích nás přešel, když někdo třísknul dveřmi a přišel do kuchyně.

„Mami!“ vykřikla jsem a vrhla se jí kolem krku.

„Ahoj, zlatíčko.“ zašeptala mi do vlasů.

„Mami, co tady děláš?“ zeptal se Beau s plnou pusou.

„S plnou pusou se nemluví miláčku,“ usmála se na něho. „A pokud jde o to, co tady dělám, tak bych chtěla slyšet, co se stalo, že všichni ví o vaší sestře.“

„Je to moje chyba, mami.“ řekla jsem.

„Není to ničí vina.“ řekl Luke a přišel k mamce, aby jí taky objal.

„Nezajímá mě, jestli to je vina někoho z vás nebo někoho jiného. Já chci jen vědět, co se stalo.“

Nadechla jsem se a odvyprávěla jsem jí celý příběh. Samozřejmě, že jsem vynechala to, že jsem byla v parku a že mi Ash řekl, že jsem úžasná. To jsem si chtěla navždy uchovat jen pro sebe a s nikým to nesdílet.

„A ještě bys mami měla něco vědět.“ řekl Jai.

„Neříkejte mi, že jste udělali nějaký průšvih.“

„Ne to ne, jen fanynky, no ony, no víš, tak trochu zjistily, kde bydlíme.“ mluvil potichu a pomalu.

„Počkej. Jak jako zjistily?“ na čele se jí objevily vrásky.

„Tady kolem se toulal nějaký paparazzi a oznámil to do světa.“ řekl Luke.

„O můj bože,“ složila hlavu do dlaní.

„Mami, to nic není. Fakt. My se o Lily dokážeme postarat a ochránit ji. Náhodou ji mají fanynky rády. Hrozně se na ni ptaly a chtěly, abychom ji pozdravovali a tak. Nevypadaly nebezpečně,“ řekl Beau a napil se kávy. ,,A dokonce měly i poznámky, že by se k sobě s Ashem hodili.“

Když tohle řekl, rozbušilo se mi srdíčko.

„Hlavně ty se s ním nesetkávej, Beau. Stačilo, co jste předváděli, když jste byli malí. Ty moje malá holčičko,“ řekla mamka a objala mě. „Já tě tak chtěla před vším ochránit.“

„Mami, to nic není. Jednou by se to stejně dozvěděly.“ řekla jsem a usmála se. Mamka trošku popotáhla, a pak se rozloučila. Kluci mi pomohli odnést nádobí a já se pak převlékla. Když jsem mířila z koupelny do pokoje, proti mně šel Beau.

„Pojď se mnou.“ pošeptala jsem a vešla do pokoje. Pak jsem zavřela dveře.

„Co potřebuješ?“ usmál se.

„Zajedeš se mnou do města?“

„Proč?“

„Jai s Lukem mají za pár dní narozky! Musím jim něco koupit a musíme nakoupit věci na tu společnou oslavu.“ řekla jsem.

„Doprdele, já na to úplně zapomněl!“ vyjekl a bouchl se rukou do hlavy. „Za chvíli vyrazíme.“ mrkl a vyběhl z pokoje. Převlékla jsem se do šortek a trička, vzala jsem si ty nejtmavší sluneční brýle a na hlavu klobouk. Dnes jsem se vykašlala na svůj běžný styl, protože jsem na sebe nechtěla moc upozorňovat. Když jsem o chvíli později sešla dolů, Beau čekal u dveří a v rukou držel klíčky od auta.

„Snad nevadí, když se dneska projedeme. Nepřijde mi moc bezpečný jít pěšky.“ řekl a vyšel. Šla jsem za ním. Nasedli jsme do auta, vyjeli a během pár minut jsme už zastavovali před obchoďákem. Beau vytáhl peníze a podal mi několik bankovek.

„Ty nejdeš?“ zeptala jsem se, když mi podával peníze.

„Já jdu nakoupit nějaký věci na tu trojitou oslavu, tak vyber něco hezkýho.“ řekl a dal mi pusu na tvář.

„Dobře.“ řekla jsem, vložila si peníze do kabelky a vyšla z auta. Zamířila jsem do nákupního centra a celou dobu se dívala na zem. Naštěstí na mě nikdo nijak nezíral. V tu chvíli jsem uslyšela křik. Otočila jsem a viděla jsem, jak Beau míří na druhou stranu do supermarketu a u něho je několik holek. Zrychlila jsem krok, až jsem došla do obchoďáku. Nevěděla jsem, co klukům koupit, tak jsem chvíli procházela pár obchodů, kde jsem si myslela, že by se jim odtud něco líbilo, a pak jsem se zastavila v obchodě s oblečením. Zaplula jsem tam a okamžitě jsem věděla, co klukům koupím. Měli tady trička s Nirvanou, kterou Jai miluje, tak jsem vzala tři, který jsem na něm ještě neviděla, takže jsem měla jistotu, že je ještě nemá. Šla jsem o kousek dál a našla jsem mikinu jako stvořenou pro Luka. Byl na ní Mickey. To jsem mu prostě musela koupit! Vzala jsem jednu do ruky a ještě koupila pár pletených náramků u kterých jsem si byla jistá, že se Lukovi budou líbit. Šla jsem zaplatit a sundala jsem si klobouk, protože mi přišlo hloupé, mít ho na hlavě, když jsem pod střechou. Zašla jsem si koupit čerstvý džus, protože jsem už měla žízeň. Zatímco jsem čekala než mi ho slečna připraví, někdo mi zaklepal na rameno. Otočila jsem se a najednou jsem zírala do tváře neznámé holce.

„Ehm.“ poznamenala jsem a snažila se usmát.

„Ty seš Lily, viď? Lily Brooks!“ usmála se.

„Promiň, asi sis mě s někým spletla, já už musím jít.“ řekla jsem, vzala si džus a rychlým krokem vyrazila k východu.

„Jsi úžasná!“ zavolala na mě. Nasadila jsem si zpět klobouk a usmála jsem se. Byla milá, ale já stejně z fanynek měla respekt. Ony kluky milovaly a udělaly by pro ně cokoliv. A já se cítila jako člověk, který fanynkám bude vadit. Zatím se ale zdálo, že si to jen nalhávám. Vyrazila jsem k autu u kterého bylo namačkáno mnoho fanynek. Viděla jsem, že v autě už sedí Beau. Nevěděla jsem, jak se dostat do auta, tak jsem mu zavolala.

„Lily, mám problém.“ řekl.

„Vidím.“ zasmála jsem se. V tu chvíli se podíval mým směrem.

„Já to nějak vymyslím, tak zůstaň tam kde jsi.“

„Vykašli se na to, já to domů dojdu. Je to kousek a určitě mě nikdo nepozná.“ řekla jsem.

 „Neměl bych tě nechat jít samotnou, ale asi nic jinýho nezbývá.“ vypnul hovor. Vrátila jsem mobil do tašky a pomalu vyrazila přes parkoviště. Až když jsem se dostala z města, začala jsem se cítit trochu bezpečněji.