Je mě víc

Kapitola třetí

Co znamená ,zbalte se jako vždycky'? Na tuhle otázku se snažila najít odpověď v deníku. Vzpomínky dostala teprve před chvilkou, takže si je ještě nestihla urovnat. Potřebuje čas, který ale nemá.

Hledala asi příliš zběsile, protože si nevšimla Yorkova příchodu do stanu.

„Co to děláš? Máme se balit," nechápal zrzek všímaje si jejího počínání.

Úlekem sebou trhla, čímž vytrhla jednu ze stránek, kterou držela mezi prsty. Zděšeně se na to celé dívala.

„Ne, ne, ne, ne, jen to ne," mumlala si pro sebe mezitím, co přikládala list papíru na jeho původní místo. Kdyby to byla normální kniha, budiž, avšak tohle byl deník. Vyobrazoval celý život Kirian a nehledě na to, jak podivné má jméno, zaslouží si mít všechno pěkně uspořádané až se vrátí. Pokud se vrátí. A navíc tímto momentem zvýšila pravděpodobnost ztracení jakéhokoliv zápisu z nuly na x-ypsilon procent. Sice v téhle realitě nebyl deník hlavním spouštěčem, ale i tak byl důležitý. Zpovídalo se do něho hned několik jejích verzí a měl za sebou dlouhou historii.

„Co se stalo? Udělal jsem něco?" divil se nadále. Ten kluk snad nic nechápe. Vlastně on ani chápat nemůže.

„Všechno v pohodě, Yorku." Za normálních okolností by ho příjmením nenazvala, ale zaboha si nemohla vzpomenout, jak se jmenuje. Avšak někoho jí připomínal. A to ne jen někoho z tohohle světa. Ale koho?

„Yorku? Odkdy mi tak říkáš?" zamračil se.

„Od tý doby, co mi sabotuješ zápisky," odpověděla již lehce podrážděně. Neměla na něj náladu, proč se nemůžou jít všichni bodnout. Byl by klid a ona by mohla konečně vyřešit tuhle prekérní situaci.

„Zápisky? O čem to mluvíš?"

„Nech to být, prostě to nech být, ano? Potom budem všichni šťastni." Do slov se jí dral cynismus, který se snažila ze všech sil potlačit.

Možná, že se snažila tvářit jako největší neviňátko pod sluncem, ale její oči říkaly své. Dal se z nich vyčíst hněv. Sama nevěděla, jestli je naštvaná na sebe, protože se nedokázala udržet a tak hloupě se prořekla, nebo na něj, protože prostě je.

Nejdříve o krok ustoupil, přirozeně z ní šel strach. Naštvat holku, která to umí s mečem není zrovna nejlepší nápad. Následně se však ušklíbl, načež řekl: „Seš divná, Mayson, a ne v tom dobrým. Jediný důvod, proč tě ještě nevyrazili je, že to umíš s tím tvým nožejkem." Po těch slovech odešel a nechal ji tam samotnou s nezodpovězenými otázkami.

Proč se najednou choval tak hrubě, když při svém příchodu do stanu byl milý? Urazila ho snad tím Yorkem?

Najednou jí to došlo.

James Scott 'Paraplíčko' York
21.3. 2000
Otec - kuchařem v kantýně v sedmém okresu
Matka - mrtvá (leukémie)
Dvě sestry - mladší (5) a starší (23)
Výška 192cm

Zjevilo se jí náhle v hlavě. Téměř okamžitě si vzpomněla na vše ohledně jeho života.

Milý, ale snaží se to zakrýt agresivitou. Chce se zavděčit otci a dokázat mu, že není 'měkký'.

Alergický na ořechy, po jejich konzumaci by se začal okamžitě dusit.

Není stoprocentním Skotem, jeho matka je sice ze Skotska, ale otec je Brit. Žil tam několik prvních let svého života, proto ten přízvuk.