Best Friends Forever?

Moje první rande?

Když jsem přišla domů, vběhla jsem do svého pokoje a lehla si na postel. Moje srdce bušilo jako o závod. Má to znamenat, že mě pozval na rande? Nevím jsem strašně zmatená, ale něco přece vím. Už se nemůžu dočkat až ho znovu uvidím.

Otevřeli se dveře od mého pokoje a v nich stála mamka s tátou. Neuvědomila jsem si, že jsem je zapomněla pozdravit.

"Co se stalo, že si jak splašená utíkala do svého pokoje?" řekla mamka.

"Promiň jen jsem trochu rozrušená."

"A z čeho prosím tě? Našla sis nějaké nové kamarády?" zeptala se.

"No.. Jo jednoho kluka. Jmenuje se Peyton .. No vlastně ani neznám jeho příjmení, ale dneska ve 14:00 máme sraz u mola a určitě se ho na něj zeptám." uculila jsem se a mamka s tátou pochopili, že se dál už nemají vyptávat.

"No dobře tak my zatím jdeme. Zavolám tě potom na oběd jo." oznámila mi mamka.

"Dobře mamíí." křičela jsem na ní mezitím co opouštěla můj pokoj. Hned potom co odešli jsem začla procházet celou svou skříň a rozmýšlela jsem se, co si na sebe obleču odpoledne. Rozhodla jsem se pro obyčejné šaty, které se mi zdály vhodné. Zapla jsem si kulmu a chvilku čekala než se zahřeje. Mezitím jsem si na notebooku zapla písničky a k tomu jsem si kulmovala vlasy. Bylo 13:08.

Po chvilce mě mamka zavolala na oběd a já už byla v podstatě připravená ven. Obvykle neobědváme tak pozdě, jenže mamka ještě musela do krámu pro brambory. Ty co jsme měli doma nestačily. Když jsem doobědvala bylo 13:26 a já se rozhodla, že vyrazím o něco dřív a počkám na něj dokud nepřijde.

Molo je od mého baráku asi 3 minuty, takže jsem dorazila docela brzy. Sedla jsem si do písku a porovala vlny. Po několika minutách Peyton přišel a objal mě. Byla jsem celá bez sebe, ale nedala jsem  to znát.

"Ahoj" pozdravila jsem s největším úsměvem jaký jsem dokázala vytvořit.

"Ahoj slečno Rowan. Co si dělala za těch pár hodin?" zeptal se. Takže přišla jsem domů a moje srdce bušelo jako o závod. Asi hodinu jsem si připravovala oblečení co mám teď na sobě a navíc si kulmovala vlasy. A to vše jenom kvůli tobě. Ale to se mi pouze honí hlavou.

"Poslouchala jsem písničky a vyprávěla rodičům o mém prvním dni ve škole." odpověděla jsem nahlas.

Chodili jsme sem a tam po pláži a pozorovali lidi co se koupali v moři. Hlavně jsme se smáli lidem, které ohodila vlna aniž by to čekali. Povídala jsem mu o Londýně a co vše jsem tam dělala. Po chvilce jsem se vzpomněla, že nevím jeho příjmení. Nedalo mi to, a tak jsem se zeptala.

"Jaké je vlastně tvoje příjmení Peytone?" Podle jeho obličeje jsem ho očividně rozesmála, ale nakonec odpověděl.

"Meyer. Jmenuju se Peyton Meyer. Spokojená Rowan?" Stále se smál a já se začla smát s ním. Nevím co ho to napadlo, ale po chvilce ticha mě začal lechtat a já se smála jako nikdy předtím. Šíleně to lochtalo a nakonec jsme skončili na zemi, tedy na písku. Po našem pádu mě nakonec lechtat přestal. Já jsem stimulovala svoje dýchání, lehla si do písku a sledovala mraky na obloze. Peyton na mě celou dobu koukal. Asi si myslel, že o tom nevím, ale nechtěla jsem aby přestal. Začala jsem mluvit o mracích.

"Támhleten vypadá jako kočárek a tamten zase jako ovečka."

Smál se mi "ty vážně nevíš jak vypadá ovečka viď? Tohleto je jasný! Je to špatně ostříhaná žena" řekl s úšklebkem na tváři. Popadala jsem se za břicho. Už se začalo připozdívat a já si stoupla. Peyton se postavil vedle mě a koukali jsme na západ slunce. Na takový, jaký jsem ještě nikdy neviděla. V tu chvíli mě Peyton chytl za ruku, přitáhl mě k sobě.

A .. no .. políbil mě.

Tak je tu další díl. :'D No asi všichni čekali, že to takhle skončí, ale přece jenom to dopadne jinak. :D Snad se vám to líbilo. A další část bude zítra. :)