3 kapitáni a jedna láska

24.kapitola

Probudila jsem se druhého dne ráno. Jack ještě spal, což , když bych se s ním plavila, tak bych zjistila, že je to u něj dost neobviklé, ba dokonce vzácné.
Postavila jsem se a šla prozkoumat celu. Ano, skutečně za těch 13 let jsem to ještě nestihla. V zadu v rohu celi, v té nejtemnější části, jsem našla louži, ale ukázalo se, že je tam něco jako jezírko a zřejmě je dost hluboké. Vzpomněla jsem si,  že vzadu za zámkem, kam se moc lidí neodvaží, vytéká řeka z podhradu a to bych nebyla já, abych si nedala jedna a jedna dohromady. Začla jsem tedy vymýšlet plán útěku, ale byl tu jeden háček, jak dostat Jacka z jeho celi ven?

Jack se za docela dlouhou dobu probudil,  tedy akorád tehdy, když se u nás střídaly stráže a mně nesli jídlo , no a jako vždy se mě báli, ale to je jenom takový malý detailek, který můžeme ignorovat. Jídlo jsem, jako obvikle , nechala ležet na svém původním místě a počkala jsem , než stráže zaujmou svá místa. Pak jsem šla říct Jackovi to, na co jsem přišla a co jsem vymyslela. ,,Ale je tu jeden problém," začala jsem končit náš rozhovor.,,Jakej?" zeptal se Jack. ,,Potřebuju tě dostat nějako do své celi, ale tak aby si toho nikdo nevšiml.",,Viki, vždyť ty jsi silnější než zlo. Jsi silnější než to největší zlo, které řádí na moři a bál se ho i Černovous. Viki, když si z tebe udělal Jones nevěstu, tak mu nedošlo, že právě stořil to největší zlo, kterého se bojí i on sám a dokonce i kraken," a až teď, při Jackových slovech, mi došlo,  že jsem se před třemi roky měla stát Jonesovou ženou, ale jaksi se to nepovedlo a zároveň mi došlo, že s tím zlem má Jack pravdu. Ušklíbla jsem se a všimla jsem si, jak ten můj úšklebek s Jackem cukl.
Došla jsem  až k tomu nejtemnějšímu místu, kde byla mříž mezi mojí a jackovou celou. Chytla jsem to na jednoum místě a roztáhla všemi směry. Ani to nezavrzalo. Jack však došel až k tam tomu místu a prolezl jím ke mně.,,Takže ten největší problém máme za sebou," ušklíbla jsem se. Jack se však smutně na mě podíval.,,No, je tu ještě větší problém a to ten, že já, na rozdíl od tebe, dýchám. Já jsem však už lezla do tam toho jezírka. Držela jsem pořád Jacka za ruku. ,,Jacku,  to není žádný problém. Stačí jen chtít," usmála jsem se a přitáhla jsem si jeho hlavu k sobě a políbila ho. Pak jsem ho stáhla za sebou do jezírka, takže ani nestačil protestovat, což bylo dobře a ano. Můj plán, jak odtud dostanu Jacka, fungoval.
Asi 5 minut jsme plavali pod vodou, než jsme konečně vylezli ven za zámkem z řeky. Vylezli jsme na břeh a Jack sebou plácl o zem a popadal dech.
Když Jack popadl konečně dech, zeptala jsem se ho:,,A jak ses sem vlastně dostal?",,Kdysi jsem směnil s Tiou Dalmou kompas, který ti ukáže, co nejvíc ze všeho chceš a díky jemu jsem se dostal až sem. Dal jsem rozkaz, ať 3 dny počkají támhle za tím kopcem na moři a že pokud se do třetího východu Slunce nevrátím, kapitánem se automaticky stává Hector a ten ať rozhodne, co se stane," řekl mi ve stručnosti. Já si mezi tím všimla, že se kousek od nás pase nádherný černý kůň. Byl to hřebec, ale to je jedno. Já byla o to radši, protože hřebci jsou divočejší než klisny a kobylky. ,,Tak do třetího východu Slunce, tak to máš co dělat," řekla jsem. Bylo brzo ráno. Já jsem mezi tím vyskočila na toho hřebce a už jsem běžela k Jackovi.,,Sedej, budem tam rychleji!" a pomohla jsem mu se na toho hřebce vydrápat.,,Drž se," řekla jsem mu. Slunce už začínalo vycházet.,,Co chces děl..." ale nestačil to doříct, protože se hřebec podnáma roztryskal. Jack se mě opravdu pevně držel. Jo, moc nemusel ježdění na koni, ale neměl na výběr.
Doběhli jsme na pobřeží, ale Perla už byla daleko od břehu. ,,Nestihli jsme to," řekl smutně Jack. ,,Ne! Všechno je možné, tak se drž opravdu pevně, ",,Co máš zase za lubem?" zeptal se nechápavě Jack. ,,Věř mi a dřž se," usmála jsem se na něj. Jack se mě poslušně chytl a já pobídla hřebce. Ten se bez vahání rozběhl. Ano, rozběhl se po moři a jeli jsme tryskem za Perlou. Všimla jsem si, že se na nás koukal Hector dalekohledem a že jakmile nás viděl, jak běžíme za Perlou, upustil dalekohled do moře. Posádka se běžela kouknout, co se děje, ale to už jsme s Jackem od Perly byli jen několik desítek metrů.
Doběhli jsme rychle Perlu a já jsem najela blíž k ní a zakřičela na Jacka:,,Skoč!" a Jack se teda pustil a chytil se lana, které vyselo z Perly ven. Já skočila chvilku po něm a hřebec se za chvilku otočil a běžel zpět ke břehu...