3 kapitáni a jedna láska

3.kapitola

,,Guvernére Swanne, dlouho jsme se neviděli,"řekl ten, jehož jméno bylo kýbl.,,Vítám vás,  pane Buckate," odpověděl s úsměvem starý guvernér. Já se však při slově Bucket otřásla a teď ještě ta představa: On měl být můj manžel, příjmení Kyblíková nebo Kbelíková, pokud přeložíme slovo Bucket, to bych ještě přežila, ale ta jeho povaha. To jeho kamenné srdce...Brrrr....Chce se mi zvracet.,,Hectore," začala jsem šeptat.,,Ano lásko?",,Já musím navzduch a chci být sama. Až to tady zkončí, tak za mnou přijď, ale dřív ne. Potřebuji si vyčistit hlavu," snažila jsem se mu vysvětlit můj nynější záměr. On jen smutně přikývl. Když jsem však stala, všichni zmlkli a dívali se na mě.,,Promiňte, omluvte mě." Bucket se nadechoval , že mi něco řekne, ale zarazil se. Tak jsem tedy odešla.
Nevím proč, ale od té doby , co jsem zde, zdá se mi, že náš vztah s Hectorem upadá.
Když jsem nad tímhle přemíšlela, tak jsem nejednou do někoho narazila a oba dva jsme spadli na zem. Štěstí, že na chodbě nikdo jiný, kromě nás dvou, nebyl.,,Promiňte," rychle jsem ze sebe vypravila, ale byla jsem stále v šoku.,,To nic. Jste v pořádku? "zeptal se dotyčný, který už stál na nohou. ,,A...a...ano,"vykoktala jsem ze sebe. Chtěla jsem se na dotyčného podívat, ale jako by mi v tom něco bránilo. ,,Vážně vám nic není?" zeptal se znovu dotyčný. ,,Ne, opravdu ne, jen jsem chtěla jít na vzduch,"řekla jsem.,,Jestli smím, tak vás doprovodím," řekl dotyčný.,,Děkuji, ale zvládla bych to i sama.",,Ale aby jste zase na někoho nespáchala atentát jako na mě," začal se smát dotyčný.Pak se ale náhle zarazil: ,,Omlouvám se, ani jsem se nepředstavil, jsem Jack Sparrow. Jsem ve službách Východoindické obchodní společnosti," jen co to dopověděl, už jsem to nevydržela a podívala jsem se na něj. Byl to ten námořník, na kterého jsem se musela tak dlouho koukat.
Jakmile jsme se rozešli, ani jeden jsme nemluvili, než jsme došli do zahrad. Tam se mě Jack zeptal:,,Omlouvám se za tu smělost, ale vy jste se mi ještě nepředstavila," a podíval se na mě. Já jsem se těm jeho černo hnědým očím snažila bránit, ale moc to nešlo. Tak jsem pomalu odpověděla:,,Já jsem Viktorie. Druhorozený dědic anglického trůnu. Můj otec je král Jiří III. A já jsem vlastně taková černá ovce rodiny," dořekla jsem a Jack při těchto slovech se na mě překvapeně podíval. Bylo zvláštní to, že jeho pohled mi zrovna nevadil , jako třeba měšťanů apod. Pak vzal svůj klobouk a uklonil se mi.,,Princezno, ještě jednou se omlouvám za tu smělost, ale proč zrovna vy jste ta černá ovce rodiny? Vždyť jste nejkrásnější žena světa,"já se na něj smutně podívala a usmála se.,,Třeba vám to někdy povím. Děkuji za vaši společnost, byla velmi příjemná, ale pro dnešek se musíme rozloučit. Támhle jde už prosím můj budoucí manžel. Mějte krásný večer,",,I vy , princezno Viktorie," po těchto slovech se uklonil a odešel.
Hector se ke mně rozběhl a objal mě. ,,Je ti už líp?" zeptal se mě . Já přikývla. Vypadá to , že nás s Jackem neviděl spolu, což bylo asi dobře. Najednou mě zvedl ze země a vzal mě do své náruče. Nesl mě až k nejbližší lavičce. Tam mě posadil a sám si sedl vedle mě.
Byla jasná noc plná hvězd.,,Vidíš , támhle je Orion a..." povídal o hvězdách, ale asi po třetím souhvězdí jsem si opřela hlavu o jeho rameno a po dalších dvou jsem usla. Když to Hector zjistil, vzal mě do náruče a odnesl do mého pokoje. Tam mě položil na postel, sundal mi boty a přikral mě. Políbil mě na čelo a sám odešel do svého pokoje.
Tu noc jsem však nemohla spát. Pořád jsem viděla ty jeho tmavé oči, jako by mě měli pronásledovat. Každou chvilku jsem se vzbudila. Zabrala jsem až k ránu, ale pořád jsem viděla ty jeho oči.

Ahojda. Tady zase Jackei. Doufám , že se příběh líbí, že se dá číst. Budu ráda za každé ohlasy.
Vaše Jackei