3 kapitáni a jedna láska

11.kapitola

Probudila jsem se s velkou bolestí hlavy, ale i srdce. Chvilku jsem si nevybavovala, co se stalo a ani jsem si neuvědomovala, kde to jsem. Po chvilkovém rozkoukání mi došlo, že jsem v kapitánské kajutě. Posadila jsem se na postel a snažila si vzpomenout, co se stalo.
Po chvilce se mi celý incident odehrál znova před očima a já jsem se na hlas lekla. ,,Copak se děje?" zeptal se někdo za mnou. Já se otočila a kdo jiný tam mohl stát než kapitán lodi, Jack. Sednul si za mě na postel a obejmul mě. Nevím ani proč, ale dovolila jsem mu to. Jindy bych se bránila a utekla bych, nebo bych to řešila šermem, ale měla jsem příjemný pocit, že je tu někdo, komu můžu důvěřovat. Někdo, kdo mě podrží.
Jack si mě k sobě přitiskl a já jsem začala brečet,  ne proto, že bych ho litovala, i když se nic, až na to,  co mu udělal Kýbl, nestalo, ale proto,  že jsem mu musela odpovědět na otázku,  která mě ještě tolik bolela u srdce. Bolela mě dokonce tak, že jsem právě kvůli té bolesti předtím omdlela.
,,Co se děje?" zeptal se Jack konejšivým hlasem. ,,Jacku," řekla jsem tím typickým ubrečeným tónem a podívala se na něj. Jeho oči byly vystrašené, ale zároveň tak zklidňující na pohled. ,,Já ti na tu otázku asi nedokážu odpovědět, " znova jsem popotáhla. Jack se mi díval do očí a já do jeho. Po chvilce, co jsme se dívali do očí, jsem začala cítit, jak se ke mně pomalu naklání. Nevěděla jsem, co mám dělat a tak jsem otočila hlavu zpátky od něho a opřela se u jeho ruku, která mě ještě pořád objímala. ,,Může za to Hector," začala jsem pomalu, ale jakoby se mi mluvilo líp. Jakoby na mě mělo zklidňující dopad to, že jsem byla v Jackově obětí.
Jack byl ale zticha a vypadalo to, že si přeje mi naslouchat. Rozhodla jsem se pokračovat:,,Potom, co tě Kýbl označil za piráta, jsem cítila vůči němu pořádný vztek a nenávist. Požádala jsem Hectora, jestli by se se mnou nejel k večeru projet na pobřeží,  a když přikývl, vyrazili jsme. Jen co jsme tam dojeli, koně byli dost nervózní a když jsem slezla z Elána, dokonce i utekl. Hned potom z moře vyplul Holanďan a chytli mě piráti z něj. Já křičela na Hectora o pomoc, ale on mi jen řekl , Sbohem ' a odjel pryč a tak jsem se ocitla na Holanďanovi," řekla jsem dost zkráceně příběh, co se stal. Jack mě stisknul silněji a já jsem mu položila své dlaně na jeho, jimiž mě objímal.
Seděli jsme tam takhle dost dlouhou dobu, než to ticho prolomil Jack:,,Neboj, vždyť ty máš na někoho lepšího, než je Hector. Hlavně už na to nemysli, život jde dál a my se musíme smířit s tím, co se stalo. Nesmíme se ohlížet zpět, ale musíme přemýšlet, co bude dál. U mě budeš mít vždycky oporu, to ti slibuju," a jakmile tohle dořekl, povolil své sevření. Já, jako bych chtěla tohle slyšet, jako by to bylo to, co jsem si přála jsem se otočila a obejmula Jacka. On nejdřív nevěděl, co má dělat, ale pak mě taky obejmul. Já jsem mu jen do ucha zašeptala :,,Díky."
Seděli jsme tam takhle asi dost dlouho, ale mně to připadala, jako krátká chvilka,  kterou prolomil opět až jackův hlas:,, Tak pojď, koukneme se, co se děje na palubě, ale jestli se ještě na to necítíš, tak zůstaň tady a odpočiň si." Já jsem zavrtěla hlavou, ,,Půjdu radši na palubu,  tam třeba s něčím budu aspoň moc pomoc. Tady stejně nemám co dělat, maximálně bych se snažila usnout, ale pochybuju o tom, že by se mi to povedlo." Usmála jsem se na něj a on sice taky na mě, ale už vstal, tak jsem ho musela pustit z obětí.
Chvilku jsem tam seděla a až když byl u dveří jsem vstala a řekla:,,Jacku," on se na mě otočil a já najednou ztratila slov, takže jsem řekla něco jiného, než jsem původně chtěla:,,Děkuju," a on se na mě jen usmál a otevřel dveře od kajuty.