Poslední Šance || Drarry CZ [on hiatus]

11.kapitola

Ozvalo se tiché zaklepání. Nebelvír se zahleděl na dveře, přesně věda, kdo za nimi stojí. Pomalu se zvedl z křesla a došel až k nim, načež je opatrně odemkl. Klika se pohnula a přímo naproti němu nyní stála Ginny zabalená do županu, hledíc na něj s nervózním úsměvem.

„Ahoj Harry, jak dlouho už jsi doma?" nervózně přešlápla a sklopila pohled k zemi.

Harry se zašklebil a rozhodl se svou přítelkyni trochu potrápit. „Přišel jsem domů někdy odpoledne. Ložnice byla obsazená, tak jsem se šel koukat na film, už tak dvě hodinky to budou," pokrčil rameny a střelil pohledem po hodinách.

Tváře rudovlásky se zbarvily do růžova, když si uvědomila, na co tím její přítel naráží. „Harry, já-" zasekla se. Nevěděla, čím argumentovat, vždyť ji právě přistihl při tom, jak ho podvádí. 

„Jak dlouho už?" zeptal se černovlasý muž přímo. Neměl náladu poslouchat nějaké výmluvy, daleko více ho zajímala fakta.

Ginny, mírně vykolejená klidným tónem svého přítele, jen zakoktala: „A-Asi rok."

Harry si povzdechl. Takže o to to může komplikovanější, když se ukáže, že si toho prcka udělala s někým jiným. A nebo by mu to naopak mohlo nahrát do karet.

„Znám ho?" tázal se dál bez zbytečných okolků.

„Myslím.. Myslím, že ano," nervózně si prohrábla vlasy.

Černovlásek si hluboce povzdechl a svalil se nazpět do křesla. „Raději už se nebudu dál ptát, nechci vědět, o koho jde," zamumlal myšlenkami už úplně někde jinde. „Buď tak hodná a dones mi prosím pivo," dodal ještě a opět sáhl po televizním ovladači.

„Harry?"

„Hm?" otočil se na ni ještě na moment.

„Zlobíš se hodně?" kajícnost z jejího hlasu přímo sršela.

Nebelvír si jen povzdechl a znovu vstal z křesla. Dvěma rychlými kroky přešel až ke své zrzavé přítelkyni a pevně ji objal. „Nemám ti co vyčítat, zlato."

„Cože?" nadzdvihla obočí, ale objetí mu oplatila.

„To pivo, prosím, pak ti to vysvětlím. Po dnešku, hádám, nemám důvod cokoliv skrývat." Odtáhl se se smutným úsměvem a opět, spouště televizi, se uvelebil ve svém karmínovém křesle.

Ginny ještě chvíli stála ve dveřích, neschopna slova. Vážně jí právě naznačil, že ji podvádí? Zatřásla nad tím hlavou a zamířila do kuchyně splnit přání svého přítele. Pokud ano, jsou si kvit. Jak sám řekl, neměl by jí pak co vyčítat. Ale nečekala, že zrovna Harry by byl něčeho takového schopen.

Mezitím se Harrymu honily hlavou tisíce myšlenek. Byl to dobrý nápad? Neměl si své tajemství raději nechat pro sebe? Co když se bude vyptávat? Ne, do toho, s kým a proč spí, jí nic není. Začala to sama, neměl by mít výčitky.

Dveře se otevřely a dovnitř vešla rudovláska, v ruce držíc dvě piva. Usadila se na opěrku křesla a jedno mu podala. Televize zčernala, Nebelvír se k ní otočil a přijímaje chladivý nápoj ji obdaroval zmučeným úšklebkem.

„Otázka za otázku, pravidla jako kdysi?" nadhodila zrzka a svlažila své hrdlo alkoholem.

„Odpovědi jen ano a ne, po každé zodpovězené otázce piješ a říkáš pravdu, pouze pravdu a nic než pravdu? Beru," přikývl a zopakoval její počin.

„Začínám, trvá to déle než rok?" uvelebila se na křesle a natočila se, aby na něj lépe viděla.

„Ne," přetočil se též jejím směrem a napil se piva, jež svíral v ruce. „Víš jistě, že je to dítě moje?" nakrčil obočí, upíraje na ni zvědavý pohled.

„Ne," tlumeně si povzdechla a její rty se opět dotkly skleněného hrdla. „Je alespoň hezká?" upřela na něj svůj pohled.

Tohle byla zapeklitá otázka. Draco není ženská, ale hezký rozhodně je. Rozhodl se to tedy zahrát touto cestou a prozatím nebrat zřetel na pohlaví. „Ano," přikývl a napil se. „Má někoho?" zajímal se. Tahle otázka mu přišla na jazyk úplnou náhodou, ale nakonec ho to přeci jen docela zajímalo. O muži, co dnes zaujal jeho místo by to hodně vypovídalo.

Ginny si s nervózním úsměvem zasunula pramen vlasů za ucho a raději do sebe naklopila čtvrtinu lahve ještě předtím, než odpověděla: „Ano." Opřela se o záda křesla a s pohledem již opět upřeným k Harrymu se zeptala tentokrát opět ona: „Když každý den zmizíš.. chodíš za ní?"

„Ano," Harryho ústa opustil tichý povzdech a věnoval Nebelvírce omluvný úsměv.

Tak tam tak seděli, pili a tázali se jeden druhého. Piva ubývalo a atmosféra se uvolňovala. Po asi půl hodině si otevřeli flašku vína a usadili se společně na balkon. Smích se rozléhal ulicí, jak byly pokládány stále peprnější a vtipnější otázky. Bavili se jako staří přátelé. Tak, jak tomu bývalo kdysi.

Jakmile dopadla na zem prázdná láhev od bílého vína, oba se na sebe podívali. Úsměvy se rozlily po jejich tvářích. 

Harry pozvedl sklenku a prohlásil: „Tak na dobré vztahy a kvalitní sex!" zasmál se a Ginny s ním. Připili si a na ex do sebe obrátili zbývající obsah skleniček. Rudovláska, sedíc na klíně svého přítele si opřela hlavu o jeho rameno a prstem volné ruky zakroužila směrem k nebi plnému hvězd.

„Chybí mi naše přátelství, Harry," zašeptala do ticha.

„I mně, Ginny, i mně," povzdechl si černovlásek a hlavu si opřel o opěradlo židle.

Ještě chvíli tam takhle seděli, v tichu hledíc na noční oblohu. Bylo jim fajn. Žádné hádky, žárlivé scény ani tajnosti. Jen jako dva dlouholetí přátelé, co se rozhodli celý večer prosedět na balkoně s láhví vína a v klidu se pobavit.

Po asi hodině Ginny, nejspíše i z velké části vlivem vína, ale především kvůli vyčerpávajícímu dni, usnula Harrymu v náručí. Pro sebe se usmál a opatrně, aby rudovlasou ženu nezbudil, ji zanesl do postele. Potichu ulehl na její druhou část a užíval si toho krásného pocitu, že je nyní vše v pořádku, jež se mu rozléval v hrudi.

Za nějakou dobu už jeho oční víčka též klesla a černovlasý muž si po dlouhé době konečně mohl užít klidný, ničím nerušený, spánek v pohodlí své postele. Však si ho také po tom všem stresu zasloužil.