Poslední Šance || Drarry CZ [on hiatus]

5.kapitola

Když se od sebe po několika minutách konečně odtáhli, Draco si rukávem své, původně vlastně Harryho bundy, otřel tváře od slz.

„Děkuju," zašeptal a posadil se na své místo. Harry však zůstal usazen na pohovce vedle Draca a přisunul si k sobě svůj zbytek kávy.

Blonďák se také napil ze svého šálku a zahleděl se do prázdna. Mohl tu teď Potterovi vyklopit vše, co ho trápilo, ale teď, když už byl celkem v pořádku, nechtělo se mu znovu vracet k jeho problémům. Když už byl ale podle Harryho Draco příliš dlouho zticha, rozhodl se prasknout tu pomyslnou bublinu s nenucenou otázkou na svého společníka.

„Chceš se tedy vypovídat, nebo tohle téma uzavřeme?" pohlédl do šedých studánek a hledal v nich jakoukoliv odpověď, ale sám blonďák nevěděl, co chce, tak jak by to mohl vědět Harry.

„Já nevím, Pottere, opravdu nevím," sklopil hlavu a začal si pohrávat se stříbrnou lžičkou v prázdném šálku.

„Nebudu na tebe tlačit, jestli se ti do toho nechce," podepřel si Nebelvír hlavu rukama a sledoval pohyby Dracových tenkých prstů.

„Ale víš co? Asi chce, potřebuju to ze sebe dostat," prolomil po chvíli ticho plavovlasý Zmijozel a rozhodl se čelit pohledu zelených smaragdů. Upustil od míchání prázdného hrnečku a své ruce přesunul do klína.

„Ale nemluví se mi o tom lehce, takže to, prosím, respektuj a nepřerušuj mě."

Odpovědí mu bylo slabé přikývnutí a Draco tak mohl začít se svým proslovem.

„Tehdy po válce jsem přišel o všechno. Veškerý majetek mi zabavili jakožto odškodnění za škody, na kterých měli hlavní podíl úplně jiní kouzelníci a s většinou z nich jsem neměl ani nic společného," ironicky se usmál, „ministerstvo zase zabodovalo a já tím ztratil nejen střechu nad hlavou, ale taky veškeré "přátele", neboť když jsem neměl bohatství ani postavení, přestal jsem je zajímat. No a díky mé smrtijedské minulosti mě ani nikam nepřijali do práce, takže jsem se začal živit menšími krádežemi, u nichž jsem si mohl být jist, že mě nedopadnou. Na nic většího jsem si netroufl, neboť kdyby se po mě vyhlásilo pátrání, nebo mým případ někoho prověřili, což se vlastně nakonec stejně stalo, našli by mě téměř okamžitě. Momentálně bydlím v jednom starém domě v této mudlovské čtvrti, kam nikdo moc nechodí a ano, na nájem si vydělávám prodejem na černém trhu, jak jsi při našem prvním setkání konstatoval. Jenomže čím víc krádeží mám za sebou, tím více si musím dávat pozor a přestávám mít i na to, platit ten blbej nájem," dokončil Draco svůj monolog a složil si hlavu do dlaní.

Harry vycítil, že už blonďák pověděl vše, co chtěl a rozhodl se pro opatrnou reakci.

„Upřímně, moc nevím, jak ti pomoct. Bydlím totiž pod jednou střechou s Ginny a to by úplně nefungovalo, každopádně ti alespoň můžu alespoň nabídnout nějakou tu práci."

Draco se na něj nechápavě podíval a Harry pokračoval, aby mu vše ujasnil.

„Mimo to, že jsem bystrozor, také vlastním menší večerku na rohu hlavní ulice, která je ti jistě tak známá," uchechtl se černovlasý.

„Počkej, děláš si legraci?" vykulil na něj oči Draco, „to byl tvůj obchod?"

Harry se jeho výrazu musel zasmát.

„Ano, byl to můj obchod a věděl jsem o tobě už když jsi tam vcházel."

V tom si Draco něco uvědomil a podezřívavě se na něj zamračil.

„Zavolal jsi na mě bystrozory?" změřil si Harryho pohledem.

Ten na něj jen pobaveně pohlédl a povytáhl obočí.

„Já? Proč bych to dělal? Věděl jsem o všech tvých akcích ještě dřív, než jsem si to přečetl ve spisech od ministerstva, jen jsi byl tentokrát příliš nápadný a všimla si tě pokladní. Kdybych si nebyl jist, že stihneš utéct, vymazal bych jí paměť, ale byla celkem zábava tě sledovat," ušklíbl se.

Draco na něj jen hleděl s vykulenýma očima.

„To vážně? Kradl jsem ve tvém obchodě a ty bys to jen tak přešel? Jsi blázen?" vychrlil na něj rychle.

„Možná," zasmál se černovlásek.

Draco nemohl uvěřit svým uším. Opravdu o tom Potter věděl a rozhodl se nic neudělat pro jeho dopadnutí? Ba naopak, on to ještě sabotoval. Právě se tu s ním vykecával v kavárně místo toho, aby řešil případ. Tak moment, on svým způsobem celou dobu řešil případ. Kdyby s ním nezašel sem, nic by z něj nedostal. Teprve teď mu to došlo.

„Pottere ty seš taková svině," zamručel a začal si skládat věci k odchodu.

Nebelvír se na něj nechápavě podíval.

„Cože? Počkej, kam jdeš?"

Blonďák se na něj však pouze otočil s ironickým úsměvem na tváři.

„Všechno, co jsi potřeboval vědět, jsi se přece dozvěděl, ne?" zasmál se ironicky, „Očekávám zítra ráno před svým domem hromadu bystrozorů." zabalil se do bundy a vylezl z boxu, kde společně s Harrym doteď seděli, „zase jsi vyhrál, Pottere, ale nemysli si, já se jen tak nevzdám," dodal ještě Draco a i přesto, že za ním Harry volal, ať se vrátí, co to do něj vjelo, že ho vůbec nepochopil, o pár chvil později už mizel ve dveřích kavárny.

Harry se zoufale svezl na pohovce. Vážně si Draco myslel, že z něj ty informace chtěl dostat jen kvůli případu? Tak to ale vůbec nebylo! Vztekle praštil pěstmi do stolu a v zoufalství si složil hlavu do dlaní. Neobvyklým hlukem však přivolal pozornost servírky, tak se jen omluvil, zaplatil za oba dva a vydal se směrem domů. Rozhodl se tentokrát nepřemisťovat, ale vydal se po svých. Potřeboval si pročistit hlavu a to by se mu s Ginny za zády moc nedařilo. O to horší to pak bude, až se narodí to dítě. Když si to tak uvědomoval, bude to akorát hromada starostí navíc a už si ani nebyl tak jist, zda-li mu bude vyhovovat být neustále doma a dohlížet na toho malého. Miloval, když se mohl takhle na celý den vypařit ven a nemuset se starat, co doma. Měl prostě rád svůj vlastní klid a pořízením dítěte se akorát všechno zkomplikuje, bude muset doma trávit víc času, než by si přál a bude mít neustále za zadkem Ginny. A v tom si to uvědomil. Neustále od ní utíká ven a jemu samotnému nedocházelo, že to má evidentně nějaký hlubší důvod. Miluje ji ještě vůbec? Toť otázka, na kterou on sám neznal odpověď.