Poslední Šance || Drarry CZ [on hiatus]

8.kapitola

Probudily jej až sluneční paprsky, jež značily, že už je ráno. Rozespale se posadil na posteli a protáhl si ztuhlé svaly. Hrobové ticho v místnosti protnulo až hlasité zakručení. Harryho prázdný žaludek se začal ozývat. Povzdechl si, protřel si oči a jeho pohled spočinul na nástěnných hodinách.

„Půl šesté ráno," zamumlal si pro sebe a konečně vstal z gauče, na němž strávil dnešní noc. Možná by mohl alespoň jednu noc trávit ve své posteli, bolavá záda si vybírala svou daň.

Přešel na druhou stranu místnosti a pohlédl z okna na ulici. Venku už pobíhali lidé, spěchající do práce. Tam se však on dnes nechystal. Proto si také mohl, nerušen svou přítelkyní, která ještě stále spala, dovolit se jít v klidu nasnídat.

Potichu sešel schody a vyndal si z lednice něco k jídlu. Usadil se na židli a přisunul ji stolu. Na dnešek zatím neměl žádné plány. Proto se rozhodl, že až se dá do pořádku, půjde navštívit Draca, který je na tom s největší pravděpodobností stejně.

Když dojedl, odnesl prázdnou misku na linku a odebral se do koupelny. Musel být v určité míře potichu, aby náhodou neprobudil Ginny. Rychle se osprchoval a pak se mu i podařilo se proplížit do šatny, aniž by zrzka dala najevo byť jen náznak neklidu. Už chtěl zavřít dveře od ložnice, když zpozoroval mírné zavrtění na posteli. Nebelvírka se přetočila na bok a odkryla tak svou, ve spánku tak nevinně vzhlížející, tvář. Úlevně si povzdechl a opustil nejprve ložnici, později i celý dům.

Cestu znal téměř nazpaměť. Došel až na ono místo a zazvonil u dveří bytu svého bývalého spolužáka. Chvíli byl klid, ale po necelé minutě se ozvala tupá rána následovaná hrubými nadávkami a o několik sekund později se dveře otevřely. Stál v nich rozespalý blonďák, ve tváři měl rozmrzelý výraz a na sobě něco, co by se s klidem dalo označit za pyžamo.

„Proboha Pottere, co tu pohledáváš tak brzo ráno?" zamumlal rozmrzele a opřel se o futra.

„Nemohl jsem spát," pokrčil rameny Harry a upravil si své brýle na nose.

Draco si unaveně povzdechl a upřel na něj svůj tázavý pohled, „A proto jsi šel sem? Nemáš náhodou doma přítelkyni?" nadzdvihl jedno obočí.

Harry se ublíženě zašklebil. Trefa do černého. 

Když si však Zmijozel uvědomil, že odpovědi se nejspíše nedočká, zamumlal něco ve stylu: „Tak teda pojď," a pozval černovlasého muže dovnitř.

Harry se usadil a vyhověl tak prosbě svého blonďatého přítele, který se ještě nestihl převléknout. Když se Draco vrátil do kuchyně, automaticky postavil vodu na dvě kávy.

„Tak co tě sem přivádí, Pottere? A nemyslím si, že jde jen o to, že jsi se vzbudil na můj vkus až příliš brzy."

Harry se pobaveně usmál. To je až tak prokouknutelný? „Přinesl jsem ti něco dobrého," zamumlal a když si všiml Dracova nechápavého výrazu, pokračoval, „jako omluvu za to, že tě tu furt otravuju a ještě takhle brzo ráno." Pousmál se a postrčil menší balíček směrem k blonďákovi.

Ten si druhého muže přeměřil podezřívavým pohledem, ale převzal si od něj dar. Otočil se směrem k lince, aby Harry neviděl jeho výraz a začal svými hbitými prsty rozbalovat balíček. Jakmile si všiml krabičky s jídlem uvnitř a ucítil vůni čínských nudlí, začaly se mu zbíhat sliny. Pořádné teplé jídlo už neměl ani nepamatuje. 

Harry ho po celou dobu sledoval s pobaveným výrazem a jiskřičkami v očích. Cítil z něj tu dětskou radost a blonďák mu jeho domněnku i potvrdil, když se na něj otočil s úsměvem na tváři.

„Děkuju," zašeptal tiše a usadil se naproti Nebelvírovi, odstrkujíc svou chudou snídani a přisouvajíc si k sobě onen lahodný pokrm, jež mu jeho přítel donesl. V tu chvíli si uvědomil, že Pottera nazval svým přítelem a ani mu to v ten moment nepřišlo divné. Chovali se k sobě jako přátelé, tak proč by se tak nemohli i označovat. Možná to bylo tím, že je spojila opravdu zvláštní situace, ale náhody se přece stávají, i když by to nikdo nečekal.

S chutí se pustil do jídla. Užíval si ten požitek z každičkého sousta a ani se to nesnažil před Harrym skrývat. Ten si jen podepřel bradu rukama a sledoval muže naproti němu s neskrývaným zájmem.

Když už Dracovi začal být ten intenzivní pohled nepříjemný, zvedl k černovlasému muži, sedícímu naproti němu, hlavu a propaloval ho svýma šedýma očima.

„Nekoukej na mě tak, ani nevíš, jak dlouho jsem nejedl nic podobného. Můžeš jít zatím zalít to kafe, úplně jsem na něj zapomněl," zamrmlal Draco a vrátil se ke své předchozí činnosti.

Harry jen přikývl a zvedl se od stolu. Jeho kroky mířily přímo k lince, odkud vytáhl dva hrnky a nasypal do nich kávu, kterou následně zalil horkou vodou. Z jednoho okamžitě upil a druhý postavil na stůl před svého společníka. Ten jen kývl na znamení díky a dál se věnoval svému jídlu.

Nebelvír počkal, až jeho přítel dojí a přitom upíjel ze svého hrnku a přemýšlel. Z myšlenek nad tím, jaké bude zítra asi počasí, ho vytrhl až zvuk příboru, když ho Draco odložil na talíř.

„Bylo to delikátní," pronesl spokojeně blonďák a věnoval Harrymu svůj široký úsměv.

Ten se také usmál a vstal ze židle. „Chtělo by to tu trochu poupravit, nemyslíš?" porozhlédl se po napůl se rozpadajícím vybavení bytu.

Draco se jen smutně zasmál. „Ani nevíš jak rád bych to tady celé zboural a předělal podle svého. Tak moc mi chybí Malfoy Manor, jeho obrovské sály, skřítci, co ti přinesou snídani až do postele, má matka-" Hlas se mu zadrhl. Tolik vzpomínek v těch pár slovech, jež si opět našly cestu do jeho mysli, aby mu připomněly, jak moc hluboko klesl.

Harry mu položil ruku na rameno a soucitně na něj pohlédl. Odpovědí mu byl jen smutný úsměv, zračící, že tyto rány ještě zdaleka nejsou zahojeny.

Soucítil s ním, také přišel o své rodiče a věděl jaké to je nemít matku, které by se mohl chodit vyplakat na rameno. Nikdy to totiž nezažil, než potkal Rona a Hermionu, vždy byl na všechno sám.

Draco pomalu vstal a přešel do ložnice, zatímco Harry jej beze slov následoval. Počkal ve dveřích a sledoval jak mladý Malfoy hledá něco v knihovně, jež se táhla přes celou stěnu. Vytáhl menší album a v očích se mu zračil stesk. Prohlížel jednu fotografii po druhé a vzpomínal na staré časy, na dobu, kdy byl ještě dítětem, jež dostalo cokoliv, na co si ukázalo a nemuselo se starat o nic jiného, než co si dá dnes k obědu a která květina v matčině zahradě je nejkrásnější.

Smutně pohlédl na Harryho a tiše zašeptal: „Chybí mi.. ona, to všechno."