Poslední Šance || Drarry CZ [on hiatus]

9.kapitola

Sentiment není moc skvělá vlastnost. A Draco věděl, že by se přes svou minulost měl už přenést, ale nedokázal to. Nedokázal nevzpomínat na své bezstarostné dětství, na milovanou matku, jež ho chránila před otcovými ostrými slovy. Nebyl zrovna nejhodnější dítě, spousta lidí ho právě pro jeho povahu neměla ráda, ale nikdy ho to netrápilo. Dá se říci, že své přátele si v podstatě kupoval.

Ale tahle doba už je pryč. Nikdo z nich už tu s ním není, neměl by se stále v myšlenkách vracet ke starým křivdám, je na čase posunout se dál. Jen to teď s vahou všech těch problémů, co si za ta léta navařil, už nebude tak snadné.

„Nad čím přemýšlíš?" zašeptal Harry do ticha, jež se rozléhalo místností.

„Jen vzpomínám. Na věci, na které bych myslet neměl, ale nemůžu si pomoct." Měl co dělat, aby se mu nezlomil hlas. Ale nesnažil se si nalhávat, že by snad Harry nepoznal, v jakém rozpoložení se právě nachází. Na to v něm uměl číst až moc dobře.

Nebelvír k němu pomalým krokem přešel a přitáhl si ho do objetí. Slov nebylo třeba, ba naopak, tohle bylo to, co ho dokázalo uklidnit nejlépe ze všeho - pocit klidu a bezpečí. Obmotal své ruce okolo trupu černovlasého a zabořil mu hlavu do ramene.

Užíval si ty momenty, které byly jen jejich. Chvíle, kdy nemusí předstírat, kým doopravdy je. Přesně takto by nejraději strávil i zbytek svého života, ale šlo by to vůbec? Je tu tolik ale, že se ani neměl odvážit doufat. Ale i přesto tam někde v hloubi duše ta naděje byla. Světlo se prolíná s tmou, radost se strachem, každá cesta je z části trnitá, je však třeba hledat skulinky, jimiž lze projít až ke šťastnému konci.

Po chvíli se Harry odtáhl a věnoval blonďákovi povzbudivý úsměv. Opatrně sebral album, jež Draco před chvílí upustil na postel a uložil ho zpět do knihovny.

„Neměl by ses tím zatěžovat. Chápu, je to těžké, chybí ti to, ale je potřeba se posunout dál, přenést se přes to, vzpomínat v dobrém a vytvářet si další nové vzpomínky. Nesmíš se zaseknout na jednom místě a pořád se vracet v myšlenkách do minulosti, na to máme málo času, snaž se si ho užít naplno."

„Tvoje motivační řeči jsou sice hezký, ale dokud si to nesrovnám v hlavě, nic z toho nepůjde," hořce se usmál Zmijozel. „Nemám se jak rozptýlit, musím si dávat pozor na každý svůj krok, všichni mě nenávidí, nemám si s kým vytvořit nové pěkné vzpomínky."

„Všichni ne.." zašeptal Harry a zahleděl se do šedých studánek.

„Beztak to všechno děláš jen z lítosti," zamumlal blonďák a sklopil pohled k zemi. „Nikdy ti na mě doopravdy nezáleželo."

„Proč si to myslíš?" upíral na něj Nebelvír svůj zraněný pohled. Netušil, proč je Draco tak nedůvěřivý, proč si nedokáže připustit, že přátelství může být i opravdové, bez přetvářek a postranních úmyslů. Proč hledá ve všem nějaké ale.

„Jako malý jsem se k tobě choval jak největší hovado. Nikdy jsem neudělal nic správného, celý život jsem byl proti tobě, snažil se tě potopit jak jen to šlo. Nezasloužím si to, nemáš mě proč mít rád."

Harry si zhluboka povzdechl. „Tohle si opravdu myslíš? Já se nikdy nepřetvařuji, Draco. Nesnažím se předstírat, že mi na tobě záleží, protože to není potřeba. Protože ty pocity jsou reálný, mám tě rád a nemusím pro to mít žádný důvod. Staré křivdy jsou minulost, k té se už nevracím, nechal jsem ji za sebou tak, jak bys to ostatně měl udělat i ty. Nehledej ve všem háček, žádný tam není. Přiznej si pravdu, i city můžou být skutečné." S veškerou vážností se na něj zahleděl.

Draco ho jen pozoroval, oči se mu zaleskly. Udělal dva dlouhé kroky, jimiž zkrátil tu vzdálenost mezi nimi. Harry ani nepohnul brvou, jen ho sledoval. Blonďák opatrně položil své bledé ruce na Nebelvírův zátylek a zahleděl se mu hluboko do očí. Zdál se být ztracen v myšlenkách, stejně tak, jako on.

Netušil, proč to udělal. Na chvíli, jako by přestal přemýšlet. Přitáhl si ho k sobě a přitiskl své rty na ty jeho. Víčka křečovitě sevřená, věděl, že udělal další životní chybu. Brzy ztratí i to málo, co stihl v poslední době získat - osobu, která by ho měla ráda takového, jaký je, někoho, kdo nebral ohledy na jeho minulost a snažil se v něm vidět to dobré.

O to více ho překvapilo, když se Harry vzpamatoval a pohnul rty v odezvě oproti těm jeho. A právě v tu chvíli už se těm pocitům naprosto oddal. Přestal se ovládal, nechal svoje srdce uvažovat za něj. Chtěl si užít alespoň to chvilkové štěstí.

Teď a tady. Bez otázek, jestli to bude bolet.

Polibky nabývaly na intenzitě a naruživosti, jejich jazyky se proplétaly v nekončícím souboji. Dracovy ruce pod Harryho tričkem, černovláskovy dlaně svírajíc přes modrou látku bledé pozadí. Oba dva se konečně cítili kompletní, odmítali přestat.

„Co to děláme.." vzdychl mu Nebelvír do úst, když přejel blonďák prsty přes jeho nemalou erekci.

Odpovědí mu však byl jen pevný stisk útlé dlaně okolo jeho údu. Hlasitě zavzdychal. Zajel rukama pod Dracovy kalhoty, přitáhl si ho blíže k sobě a překonávajíc těch pár kroků už ho o pár vteřin později tiskl na zeď, strhávajíc z něj svrchní díl oblečení.

„Draco.." zamumlal, přejíždějíc prsty po jemné pokožce zad blonďatého muže, „jestli budeme takhle pokračovat, neudržím se a ohnu tě tu přes nejbližší stůl."

Zmijozel se k němu naklonil s tajemným úšklebkem ve tváři, „Tak do toho, postel je přímo za tebou," zavrněl mu do ucha a na důkaz svých slov přetáhl černovlasému přes hlavu jeho tričko.

„To, co děláme, je špatný.." mumlal Harry, přesouvajíc své ruce na blonďákovo pozadí a zvedajíc ho do náruče.

„Já vím, ale to teď není podstatný," šeptal Draco, dech značně zrychlený, tisknouc svou hruď na tu Nebelvírovu.

O chvíli později již leželi na posteli, těla propletená, místností se ozývaly hlasité vzdechy. Oba věděli, že to, co dělají, je špatné, že by neměli, ale kdo jim v tom zabrání? Jsou to ty chvíle, kdy vám nezáleží na tom, jaký vaše činy budou mít dopad.

Teď a tady. Bez ohledu na následky.

Jen dva lidé, jež k sobě táhne pocit, který si ani jeden z nich nechce připustit. Okamžiky, kdy srdce přebere kontrolu nad mozkem a jedná na vlastní pěst. A přesně to jsou ty okamžiky, kterých buď navždy litujete, nebo se stanou vaším klíčem ke štěstí.